Nejtvrdší zásah dostává v posledních měsících kvůli energetické krizi chemický průmysl. Právě ten má společně s ocelářským a cementářským průmyslem největší spotřebu energií a plyn je pro jeho fungování klíčový.
Citelně to pociťuje i největší chemická společnost na světě, německá společnost BASF. Kvůli vysokým nákladům omezila už některé své výrobní programy a nedávno oznámila drastický úsporný plán. Během příštích dvou let hodlá chemička, která na celém světě zaměstnává 111 tisíc lidí a loni dosáhla obratu téměř 79 miliard eur, snížit výdaje v Evropě o 500 milionů eur.
„Vysoké ceny energií na nás dopadají extrémně tvrdě. Musíme reagovat okamžitě,“ říká seniorní viceprezident BASF pro výzkum a vývoj Josef R. Wünsch. Jen za prvních devět měsíců letošního roku stouply dodatečné náklady na zemní plyn v evropských závodech BASF o víc než dvě miliardy eur v porovnání s minulým rokem.
„Abychom vyšší náklady zmírnili, museli jsme zvednout některé ceny a také jsme optimalizovali nebo omezili některé výrobní programy. Například jsme snížili výrobní kapacity čpavku. Zároveň pracujeme na snížení naší závislosti na fosilních palivech,“ popisuje Wünsch.
Společnost, která má ambici dosáhnout do roku 2050 nulových emisí skleníkových plynů, tak například investovala do celosvětově největšího offshore větrného parku, dlouhodobě investuje i do solárních parků a nově například staví první elektricky vyhřívanou krakovací pec. Co pro laika nezní nijak převratně, může být ve skutečnosti výrazným posunem pro chemický průmysl v Evropě a jeho schopnost přežití.
Krakovací jednotky stojí na začátku výroby základních chemikálií, jako je třeba etylen – jenže pro jejich výrobu jsou potřeba teploty okolo 850 stupňů Celsia, které se dosud v krakovacích pecích dosahovaly pomocí plynu. U nové pece se místo něj používá elektřina z obnovitelných zdrojů a emise oxidu uhličitého se tak sníží o devadesát procent.
Podobných projektů mají v BASF, který podle švýcarského deníku NZZ jen ve svém závodě v německém Ludwigshafenu loni spotřeboval stejné množství plynu jako celé Švýcarsko, několik. Cíl je jasný: udržet konkurenceschopnost evropské chemické výroby.
„Zatímco dřív jsme spíše vyváželi z Evropy, nyní můžeme využít naši globální strukturu a některé materiály interně dovézt z našich amerických nebo asijských závodů. Zásadou zůstává, že vyrábíme v regionu pro region, ale mnoho malých a středních chemiček v Evropě takovou možnost nemá. Řada už jich zbankrotovala a ještě nás určitě čekají další insolvence,“ domnívá se muž, který je zároveň šéfem Evropské technologické platformy pro udržitelnou chemii.
Čekat se podle něj dá nová vlna konsolidace na trhu a jisté je prý i, že výrobní náklady v Evropě se už určitě nedostanou na úrovně z minulých let. Wünsch je ovšem přesvědčený, že chemičky v Evropě musí teď řešit nejen drahé energie, ale i nové regulační výzvy. Zásadní je podle něj především udržitelnost průmyslu a snižování emisí oxidu uhličitého.
„Musíme ještě víc investovat do zelené energie a snižování emisí nejen naší samotné výroby, ale i u našich produktů a jejich dalšího využití,“ říká Wünsch. S tím úzce souvisí výzkum a vývoj, který Wünsch v BASF vede, a kterého se rozsáhlé úspory v koncernu pravděpodobně nemají výrazně dotknout.
„Otázkou současného vývoje je vytvoření materiálu, ze kterého se třeba za dvacet let stane odpad, který pak půjde rozložit a vrátit zpátky do oběhu. Dnes známe recyklaci, ale ta je možná jen u části materiálů – u naprosté většiny není možná nebo stojí příliš energie. Současný svět je linerání, teď se musí spojit věda a průmysl a vytvořit základ pro cirkulární řetězec,“ vysvětluje Wünsch.
Foto BASF
Kromě samotné mechanické recyklace, fungující u jednoduchých materiálů už dnes, jde o nalezení řešení pro různě kombinované materiály. „Třeba takový pytlík od chipsů je složený nejméně ze čtyř různých materiálů, které dnes nemáme možnost zrecyklovat,“ dodává muž, který vystudoval farmacii a chemii a v BASF působí přes třicet let.
Přiblížit se cirkulární, bezodpadové ekonomice pomáhají novinky v chemické recyklaci, při které lze některý smíšený odpad přeměnit zpátky na vstupní surovinu a z ní vytvářet nové materiály pro další využití.
„Naši technologičtí partneři provádějí pyrolýzu a dodávají nám pyrolýzní olej. Například z použitých pneumatik to jde dobře, ačkoli ještě řešíme některé technické problémy a velká otázka je technické škálování takového procesu,“ přiznává Wünsch. Sice už existují podobná řešení i pro další odpadní materiály, ale zatím se nedají využívat v masovém měřítku.
Klíčové tak podle něj je, aby samotný materiál, ze kterého se vyrábí vše možné od stavebního materiálu přes auta až po vybavení domácností nebo třeba kosmetiku, byl vyvinut tak, aby se dal rozložit a opakovaně využít. „Zkoumáme ale například, i jak se biologicky rozložitelný odpad rozkládá v různých prostředích jako například v čistírnách odpadních vod nebo v podmořských hlubinách,“ dodává Wünsch k aktuálním projektům BASF.
Ačkoli o chemickém výzkumu mluví s velkým nadšením, jen tradiční přístup k vývoji nových materiálů a řešení už podle něj nestačí. „Digitalizace pro nás představuje velkou příležitost. Musíme se mnohem víc a rychleji učit z dat, která generujeme. I ve vědě musíme víc využívat datovou infrastrukturu, abychom nemuseli všechno zdlouhavě zkoušet,“ připomíná a upozorňuje, že pokud chceme do roku 2030 udržet globální oteplování nejvýše na 1,5 stupně, musí se i ve vědě přidat.
Foto BASF
Výrazné úspory, které v BASF zavádějí a které se budou týkat zejména závodů v Německu, kde společnost zaměstnává nejvíc lidí, se dotknou i české pobočky. Jak přesně, zatím není jasné.
„V novém roce počítáme se snížením poptávky napříč celým průmyslem a celým výrobním řetězcem až po spotřebitele. Nicméně věříme, že i s pomocí úsporného plánu se nám podaří dosáhnout dobrého výsledku,“ doplňuje jednatel BASF pro ČR Boris Gaspar.
Za minulý rok zatím společnost výsledky nezveřejnila. Během roku 2021 se však BASF v Česku dařilo dobře a i přes pandemii koronaviru meziročně zvýšila obrat z 623 na 836 milionů eur.
