Raiffeisenbank přidala do své mobilní aplikace trochu ekologie. Teď už vám neřekne jen to, kolik peněz jste utratili, ale rovnou vám spočítá, i „kolik ledovců kvůli tomu roztálo“. Informace o uhlíkové stopě z nákupů jsou prý jen orientační a vycházejí z běžně sbíraných platebních dat. Jde o greenwashing, šmírování, nebo krok správným směrem?
Ekologickou funkci přinesla tuzemským klientům Raiffeisenbank prosincová aktualizace. Přehled uhlíkové stopy se nenápadně vmáčkl do menu vedle zpráv z banky, seznamu poboček, kurzovního lístku a QR stvrzenek, aby i výpis z banky působil víc jako životní audit. Stačí kliknout na přehled a ve vteřině získáte představu o uhlíkové stopě svých nákupů v jednotlivých měsících, které jste zaplatili kartou Raiffeisenbank.
„Novinku jsme zavedli v reakci na přání našich klientů,“ odůvodnila krok banky Tereza Kaiseršotová z tiskového oddělení Raiffeisenbank a doplňuje, že udržitelnost je pro Raiffeisenbank jednou ze strategických priorit.
Raiffeisenbank se prý zatím setkala hlavně s pozitivní zpětnou vazbou od klientů. „Pouze v jednotkách případů jsme zaznamenali negativní přijetí funkcionality. Na základě této odezvy zavedeme ještě v průběhu ledna možnost vypnout tuto službu přímo v mobilní aplikaci,“ prozrazuje.
Foto Raiffeisenbank
Uhlíková stopa podle Raiffeisenbank
Uhlíková stopa měří vliv lidské činnosti na životní prostředí, přičemž ukazuje množství oxidu uhličitého (CO₂), který se uvolňuje do atmosféry.
Při výpočtu uhlíkové stopy vychází Raiffeisenbank z průměrných emisí pro konkrétní kategorii zboží nebo služby a hodnoty transakce. Zohledňuje také faktory jako regionální rozdíly, cenové úrovně a energetický mix jednotlivých zemí. Uhlíková stopa je přiřazena k jednotlivé transakci na základě odhadu množství CO2, které vzniklo v souvislosti s konkrétní kategorií zboží či služeb.
Ačkoli při výpočtech banka vychází z odborných a ověřených zdrojů jako Eurostat, Světová banka nebo Defra Emission Factors, přiznává, že měření není přesné. „Nejde o zcela exaktní měření uhlíkové stopy, ale přesný odhad na základě nejlepších aktuálně dostupných údajů. Informace o uhlíkové stopě se vztahuje k danému nákupu, ne k jednotlivým položkám v nákupním košíku,“ upřesňuje Kaiseršotová.
Transakce jsou rozděleny do několika poměrně obecných a širokých kategorií, jako jsou Auto, Bydlení, Cestování, Elektronika, Finance, Oblečení a obuv, Online nákupy, Potraviny, Restaurace, Rodina, Volný čas, Zdraví a krása a nakonec Telefon, TV a internet.
Banka ale samozřejmě nemá přehled o tom, co přesně kupujete. Když nakoupíte na benzince, banka neví, zda jste koupili naftu, nebo jen něco k snědku.
Stará data, nový účel
Data z platebních karet, ze kterých banka při výpočtu vychází, jsou ta samá data z karet, které běžně používají i ostatní banky – avšak k jiným účelům. Z dat klientům připravuje například přehledy o tom, kolik utratili v různých kategoriích.
Automatické měření uhlíkové stopy klientů v jejich online účtu zatím žádný z konkurentů nezavedl, a tak Raiffeisenbank zůstává průkopníkem.
„Uhlíkovou stopu u našich klientů sledovat neplánujeme. Téma odpovědnosti a udržitelnosti vnímáme šířeji. Například vyvíjíme služby tak, aby naši klienti maximum požadavků mohli vyřešit online a nemuseli na pobočku, čímž šetříme nejen životní prostředí, ale i čas klientů,“ komentuje krok konkurence Michal Kuzmiak z tiskového oddělení Air Bank a Zonky.
Jinak tomu není ani u České spořitelny, i když ta potvrdila, že zejména mezi jejími firemními klienty roste zájem o analýzy spojené s uhlíkovou stopou jejich podnikání. ČSOB se rozhodla jít cestou vzdělávání a osvěty a měření uhlíkové stopy nabídla svým klientům dobrovolně na svém webu prostřednictvím online uhlíkové kalkulačky.
Podle Natálie Bruder Badie, konzultantky firemní strategie a expertky na udržitelnost z Vysoké školy ekonomické v Praze, jde v případě Raiffeisenbank o významný, byť nedokonalý krok v integraci environmentálního povědomí do každodenního bankovnictví.
„Hlavní hodnota tohoto kroku spočívá v edukativním potenciálu – všichni se teprve učí pracovat s měřením uhlíkové stopy a banka zde elegantně propojuje environmentální dopady s běžným spotřebním chováním. Zvláště přínosné je spojení environmentální a finanční gramotnosti, kdy nadměrná spotřeba je problematická jak pro planetu, tak pro osobní finance,“ komentuje krok banky Bruder Badie.
Na druhou stranu expertka připomíná i limity, které řešení má. „Například při nákupu v supermarketu systém nedokáže rozlišit mezi lokálně vypěstovanou zeleninou a potravinami dováženými letecky z druhého konce světa, což vede k velmi aproximativním výpočtům uhlíkové stopy. To je však v současné době běžná praxe u výpočtů CO₂,“ podotýká Bruder Badie.
Na otázku, zda jde o takzvaný greenwashing (dezinformaci šířenou organizací za účelem prezentovat environmentálně zodpovědný veřejný obraz sama sebe), expertka odpověděla negativně. „Spíš jde o nástroj s omezeným praktickým dopadem a významnými metodickými nedostatky. Reálný efekt je především vzdělávací – seznamuje klienty s konceptem uhlíkové stopy a může vést k zamyšlení nad vlastními spotřebními návyky, což vnímám spíše pozitivně,“ konstatuje.
Je podle ní však důležité vidět tento krok v širším kontextu – zatímco individuální spotřebitelská rozhodnutí mají v oblasti udržitelnosti své místo, hlavní potenciál pro snížení emisí CO₂ leží v rukou velkých průmyslových hráčů.
„Je také třeba poznamenat, že hlasití kritici na sociálních sítích nepředstavují reprezentativní vzorek uživatelů – většina klientů může novou funkci vnímat neutrálně nebo pozitivně, aniž by cítili potřebu se k ní veřejně vyjadřovat,“ komentuje Bruder Badie kritické hlasy ze sociálních sítí, které banku obviňují ze zneužívání osobních informací nebo špehování.
„Z mého pohledu se v tomto případě opravdu nejedná o jakékoli zneužití osobních informací. Vzdělávací přínos této iniciativy by proto neměl odvádět pozornost od potřeby systémových změn na úrovni největších znečišťovatelů,“ uzavírá expertka.