Nechte ho „vařit“ a učte se. Metoděj Jílek je nadějí, že česká výprava neodejde z olympijských her s prázdnou. A to nejen z těch letošních, ale ani z několikerých dalších. V devatenácti totiž patří mezi rychlobruslařskou elitu. Co si tedy vzít z jeho příkladu, abyste se prosadili mezi špičkou?
Ticho trvající několik sekund zaniká výstřelem. Doznívající ránu vzápětí přebíjí zvuk bruslí, které se v rychlosti zařezávají ostrými noži do ledové plochy. Česká rychlobruslařská naděje vyráží za rostoucího povzbuzování publika do boje o vítězství na desetikilometrové trati.
V polovině závodu už devatenáctiletý reprezentant nechává svého soupeře suverénně za sebou. Sil má navíc stále dost, chuť přidat také. Tenhle rychlík rozhodně nehodlá zpomalovat. Výsledek: vítězství v závodě korunované novým národním i osobním rekordem a celkově čtvrtý nejrychlejší výkon v historii.
O týden později je to stejná písnička. Konkurenty převálcoval rovněž na pěti kilometrech. Vše završil koncem ledna celkovým vítězstvím ve Světovém poháru coby první teenager v historii. Metoděj prostě „navařil“.
Kromě toho, že jeho generace tak označuje to, když se něco podaří, se tento obrat hodí k mladému sportovci ještě z jednoho důvodu. Sám si rád vaří. A ne že by si úspěchy ve Světovém poháru nevychutnal, ale rozhodně jimi nechce končit. Jsou spíše předkrm.
Čtěte dál a dozvíte se:
- Jaké jsou ingredience na jeho recept na úspěch?
- Co dělá, když je hodně nervózní?
- V jaké zemi mladé rychlobruslaře schválně přetěžují?
- A do kolika let by chtěl závodit?
