Dron za pár stovek může zastavit provoz celého letiště. Jak s tím bojovat? Podle šéfa firmy, která se na detekci a rušení dronů specializuje, je cestou hlavně prevence a změna legislativy. Klíčem má být ochrana kritické infrastruktury.
Celé čtyři hodiny zůstalo letos v září uzavřené letiště v Kodani. Nic nemohlo vzlétnout, nic nemohlo přistát. Nejvytěžovanější letiště ve svém regionu muselo odklonit jinam kolem padesátky letů. Důvodem byly dva až tři větší drony, které byly spatřeny ve vzduchu v okolí letiště.
V letošním roce nejde vůbec o výjimku. V lednu poslala skupina dronů do lockdownu na třicet minut letiště v Rize, téměř souběžně s incidentem v Kodani muselo být ze stejných důvodů zrušeno devatenáct letů a jedenáct odkloněno z Osla. V Dánském Aalborgu na několik hodin zavřeli v noci kvůli dronům letiště, další incidenty se odehrály i v Bruselu, Mnichově, Alicante, na Mallorce či v Amsterodamu.
Pro letiště i provozovatele letů jde o relativně drahé události. Zrušení plánovaného letu vyjde v Evropě na více než dvacet tisíc eur, jeho odklonění dokonce přes padesát tisíc eur. Platí se také za zpoždění. Kalkulace konkrétních případů narušení chodu letiště ale úřady tradičně nezveřejňují.
Provoz pražského Letiště Václava Havla se ještě kvůli dronům přerušit nemusel, přesto s nimi mají na Ruzyni zkušenost. „Nějakou úroveň porušení pravidel provozu dronů registrujeme téměř na denní bázi, nicméně k omezení provozu z důvodu nekoordinovaného letu dronu dochází velice vzácně. Vždy se jedná o nedodržení pravidel amatéry. K úmyslnému narušení zatím nedošlo,“ řekla Forbesu mluvčí letiště Denisa Hejtmánková.
„Vlivem situací z nedávné doby pro nás zatím neplatí žádná jiná pravidla,“ dodala s tím, že pražské letiště disponuje detekčním systémem a dalšími technologiemi, které ale z bezpečnostních důvodů nemůže rozvést.
Dají se drony, dnes poměrně levná technologická hračka, vůbec efektivně od vniknutí do vzdušného prostoru letišť zastavit? Podle odborníků je to složité, zvlášť když zanedbáte systémovou prevenci.
Václav Řehoř šéfoval pražskému letišti sedm let až do roku 2021. Dnes je ředitelem společnosti URC Systems, kterou loni v březnu koupila skupina Rockaway Capital Jakuba Havrlanta. V URC Systems vyvíjí a vyrábějí rušiče a věnují se vývoji prostředku pro elektronický průzkum a sledování.
„Pokud máte na letišti ve vzduchu dron a nevíte, co to je, kdo ho ovládá a co nese, je už většinou pozdě,“ říká Řehoř. Podle něj totiž paradoxně ochrana proti dronům není jenom o investici do ochrany proti dronům. Je o systematické práci dle komplexní bezpečnostní strategie a spolupráci s bezpečnostními a ozbrojenými složkami.
Všechno pak začíná už u legislativy. Jakýkoli dron přes 250 gramů musí být registrovaný na konkrétního uživatele. Stejně tak to platí pro drony vybavené kamerou či mikrofonem.
Podle Řehoře by každá součást kritické infrastruktury, letiště samozřejmě nevyjímaje, měla mít v týmu člověka, který se sledováním vývoje v oblasti dronů permanentně zabývá. A pro začátek by měl k dispozici dálkový identifikátor, který umí ve svém okolí načíst ID jednotlivých dronů, ID provozovatele a další údaje.
„Rychle zjistíte, jestli se vám tam pohybují nějací hobíci. Zjistíte, kolik takových detektorů potřebujete,“ vysvětluje šéf URC Systems s tím, že časem si k tomu pořídíte ještě komplexní detektory rádiového spektra, popřípadě další typy senzorů. Standardně se komerční drony ovládají na nelicencovaných frekvencích určených pro řízení dronů, přenos telemetrických dat, videa a navigace.
URC ale nabízí i technologie čtoucí celé radiomagnetické spektrum od dvaceti megahertzů do osmi gigahertzů. Tak může detekovat i drony, které své ID nevysílají, což i tak ale může být obyčejný amatér, který si například z běžně pořízeného stroje příslušnou část vymontoval.
Firmy jako URC Systems jsou schopny pomocí signálové analýzy vymyslet „protisignál“ pro případ nutnosti a signál pro dron zarušit. To ale samozřejmě není práce na počkání, a proto si tvoří katalog signálů, který mohou v případě potřeb využít.
Řehoř také odkazuje na vznikající portál kritické infrastruktury, který má být součástí spolupráce vojenských a nevojenských složek integrovaného záchranného systému.
„Podle nás by všechny informace ze sítě detekující drony v oblastech kritické infrastruktury měly jít na tento portál. Následně je mohou využít tajné služby, policie či armáda ke svým analýzám,“ říká Řehoř.
Ten na bezpečnostní strategii pracoval ještě jako šéf letiště už v roce 2019, přičemž drony v ní už tehdy byly zahrnuty. Cílem je pak se k situaci, kdy dron visí ve vzduchu a je potřeba ho sundat, vůbec nedostat.
Hodně by podle něj pomohly legislativní změny. Podle současné litery zákona totiž proti dronům nemůžete legálně zasáhnout, pokud nejste policie nebo v případě probíhajícího konfliktu armáda. Neboli: nemá na to pravomoc ani letiště, bez ohledu na narušení jeho bezpečnosti.
„Představte si, že přijdete k plotu, kde chytnete člověka, který létá s dronem kolem letiště. On vám řekne, že s ním ale nelétá, že to byl někdo, kdo tam už není. A tam to skončí, i když mu pomocí Remote ID přisoudíte vlastnictví,“ vysvětluje Řehoř ošemetnost současné situace.
Zároveň ale navrhuje řešení – přiblížit regulaci dronů té, jakou známe u střelných zbraní.
„Já říkám, že by to mělo být považováno za zbraň, protože pak jste zodpovědní za svůj stroj, stejně jako za zbraň. Bez ohledu na to, kdo jej zrovna pilotuje. Když ztratíte zbraň, máte za ni zodpovědnost, i když z ní bude střílet někdo jiný,“ dodává.
Nabádá ale také k tomu, aby se kolem létání s drony netvořila panika, protože používat je lidé rekreačně zkrátka budou. Vzhledem k hybridní válce, ve které dle Řehoře jsme, ale musíme mít jasně nastavená pravidla především pro kritickou infrastrukturu.
Kromě toho upozorňuje, že systémy, které nakoupíte za desítky milionů korun, je potřeba upgradovat třeba každý půlrok, jinak výrazně ztrácejí na účinnosti. Tak rychlý momentálně vývoj na tomto poli je. A z velké části se na něm podepsal i konflikt na Ukrajině, který funguje i jako testovací pole pro obranné startupy.
