Pavel Řehák je spoluzakladatel Direct pojišťovny a bývalý generální ředitel České pojišťovny. Veřejnosti je známý také jako muž, který přišel a loni na jaře s excelovou tabulkou otevřel oči české vládě před řítící se pandemií. Jeho příběh jsme přinesli v prosincovém vydání tištěného Forbesu.
Česko se pomalu dostává z covidového šoku a novinové titulky začínají plnit i jiná témata. Pokud nepřijde nová mutace, která bude odolná vakcínám nebo lékům, mohli bychom mít do konce roku snad opravdu prostor „zanořit se“ i do něčeho jiného.
Třeba do toho, jak dostat Českou republiku na špici v Evropě. Jak efektivně využít obrovských peněz na obnovu a rozvoj (z Evropské unie i ze státního rozpočtu).
Pokulhávání Česka za špičkou světa se v posledních měsících jen zvýraznilo a odkrylo v plné nahotě. Digitalizace, vzdělávání, energetika, zdravotnictví, udržitelnost a ekologie, moderní technologie, schopnost spolupracovat a mnohé další oblasti volají po výrazném zlepšení, pokud chceme hrát první housle na evropské nebo globální půdě.
Peněz budeme mít dost. Z vlastních zdrojů a fondů Evropské unie budeme mít více než 900 miliard v příštích sedmi letech. Abychom je efektivně investovali, budeme muset zlepšit mnoho věcí v efektivitě státní správy. Ale i když to uděláme, stále nám chybí hlavní ingredience: MINDSET.
Jsme připraveni si dovolit hrát první housle? Přemýšlíme tak, abychom hledali cesty, jak se dostat na špici, nebo máme mentalitu spokojeného cyklisty na konci peletonu?
V minulých letech jsme dokázali, že se pohnout umíme a že to umíme docela dobře. Krásným příkladem byl skok do mobilních sítí a moderních telekomunikačních technologií, kterými jsme přeskočili desetiletí vývoje a rovnýma nohama vlétli do moderního světa.
Předběhli jsme tak západní svět o roky, možná desetiletí a i v několika dalších oborech jsme na špici – krásným příkladem jsou třeba nanotechnologie. Máme řadu špičkových firem a institucí, které se nebojí měnit svět kolem sebe. Jako země, zdá se, však nemáme ambici podílet se na udávání směru a trendů.
Máme vizi a sebevědomí k tomu, abychom se vydali po neprošlapaných cestách? Nebo jen budeme kopírovat a dohánět okolní země? Jsme připraveni riskovat? Máme mentalitu země, která je připravena hrát vedoucí roli a udávat směr? Pokud ne, co potřebujeme změnit, abychom si to mohli dovolit? Sebevědomí, vnitřní nastavení, důraz, ambici?
Neměli bychom se v každé strategické oblasti zamyslet nad tím, jak se na špici vývoje skokově dostat? Jak použít nejmodernější technologie, propojit naše firmy, školy, jejich nadšení a know-how, vytvořit moderní infrastrukturu, nastavit pravidla a mantinely, abychom mohli být špičkoví?
Tak pojďme začít a použijme tu hlavní ingredienci, která vede k úspěchu.
