Na první pohled to nedává moc smysl. Německo míří k rekordnímu počtu insolvencí, který zřejmě překoná i temná čísla z dob finanční krize. Na druhé straně akciový index DAX frankfurtské burzy roste a minulý týden poprvé v historii překonal hranici 25 tisíc bodů. Co může vypadat jako paradox, jen dokumentuje divoký stav německé ekonomiky.
Dlouhodobě balancuje na hraně mezi stagnací a recesí. Někdejší motor růstu Evropy je v hluboké krizi, z níž jen těžko hledá cestu ven. Největší německé společnosti, které se obchodují na burze ve Frankfurtu, nicméně vytvářejí naprostou většinu svých zisků v zahraničí. Tam se jim daří, a tak i hodnota jejich akcií stoupá.
Proti tomu situace v domácím hospodářství je tristní. Pro letošní rok předpovídají ekonomové sice návrat k růstu, ale ten má být daleko pomalejší a slabší, než se původně očekávalo.
Německá centrální banka snížila před Vánoci svou prognózu růstu pro rok 2026 z červnových 0,7 procenta na pouhých 0,6 procenta. Také prestižní ekonomický institut Ifo revidoval svou předpověď směrem dolů na 0,8 procenta.
To je po velmi slabých posledních letech mizivé zlepšení a pro mnoho především průmyslových firem, které se už nějakou dobu topí v existenčních problémech, se teď hraje o každý měsíc.
Jen loni dosáhl počet firemních insolvencí nejvyšší úrovně za dvě desetiletí, celkem do insolvence padlo přes sedmnáct tisíc společností.
„Například během velké finanční krize v roce 2009 byla tato hodnota zhruba o pět procent nižší,“ uvedli autoři studie z Institutu pro ekonomický výzkum v Halle (IWH). Dramatická situace se přitom týká jak malých, tak i velkých zaměstnavatelů.
Loni insolvenci oznámilo přes 470 podniků s obratem přes deset milionů eur (243 milionů korun), což je o čtvrtinu víc než v předešlém roce. „Jsme v bodu zlomu,“ komentuje nelehkou situaci v německém deníku Handelsblatt Georgij Michajlov, jednatel poradenské společnosti Struktur Management Partner.
Protože německé hospodářství roste jen minimálně, čeká se letos ještě víc ekonomicky významných bankrotů, které znamenají i vysoké desítky tisíc zrušených pracovních míst. Podle informací Handelsblattu se v roce 2026 čeká nárůst insolvencí u firem s víc než desetimilionovým obratem (v eurech) o patnáct až dvacet procent.
„Počet insolvencí ukazuje strukturální kolaps německé ekonomiky. V některých odvětvích už jde jen o holé přežití,“ varuje restrukturalizační expert Jonas Eckhardt z Falkenstedu. Nejhorší je situace ve zpracovatelském a automobilovém segmentu, ale špatné časy zažívají například i někteří obchodníci nebo firmy v chemickém průmyslu.
O tom, že jde o široký problém, jenž tíží většinu ekonomiky bez ohledu na obor, svědčí i data z průzkumu institutu Ifo. Z nich totiž vyplývá, že čtvrtina německých firem letos očekává zhoršení svého byznysu.
Necelých šedesát procent pak předpokládá, že se jejich situace nezmění a pouze bezmála patnáct procent doufá ve zlepšení. „Firmy zůstávají velmi zdrženlivé, o žádné vzestupné náladě není ani vidu, ani slechu. Opravdu optimisticky se na rok 2026 nedívá téměř žádné odvětví,“ shrnuje vedoucí průzkumů v Ifo Klaus Wohlrabe.
Pro německou spolkovou vládu konzervativního kancléře Friedricha Merze, která loni v květnu nastoupila do úřadu a avizovala ohromné investice a strukturální změny, jde o velmi špatné – zhruba pololetní – vysvědčení. Slíbené miliardy eur do ekonomiky zatím neproudí a dosavadní změny se také nijak mimořádně na lepších podmínkách pro byznys nepodepisují.
„Po šesti letech stagnace a recese je situace tak dramatická jako nikdy předtím v historii Spolkové republiky,“ upozorňuje ve svém ostrém komentáři pro magazín Cicero Thorsten Alsleben, výkonný ředitel Iniciativy pro novou sociálně-tržní ekonomiku (INSM).
Vláda, od které si němečtí podnikatelé slibovali, že přinese nutné reformy, podle Alslebena dělá pravý opak. „Místo aby regulace odbourávala, tak je zavádí,“ kritizuje šéf INSM.
Foto Profimedia
Počet úředníků a byrokratických nařízení stoupá, stále například platí hojně kritizovaný zákon o dodavatelských řetězcích, který po velkých firmách požaduje, aby hlídaly dodržování lidských práv a ochranu životního prostředí v celém svém obchodním řetězci.
Mezi klíčové potíže ale patří i velmi drahé energie, kdy se po napadení Ukrajiny Ruskem naplno ukázalo, jak moc bylo Německo závislé na levném ruském plynu.
Problémy přináší i ostrá konkurence ze strany čínských automobilek, které už jednak nenechávají moc prostoru na svém trhu pro německé značky a zároveň ve velkém vstupují do Evropy. Jinými slovy Čína, která sloužila německým firmám jako levná výrobní linka, je dnes nebezpečný konkurent. Firmám podnikání neulehčuje ani zkostnatělý pracovní trh, jenž vláda slibovala uvolnit.
Zlepšila sice podmínky pro odpisy, ale ty pomůžou jen podnikům, které jsou v zisku. Také zreformovala daň z příjmu právnických osob, ale to pomůže firmám až v budoucnosti, kdy ale část z nich už nejspíš nebude existovat. Nebo bude fungovat ze zahraničí, protože mnoho podnikatelů vážně přemýšlí o odchodu z Německa.
„Když podniky a ekonomové kritizují chybějící reformy, zástupci vlády pravidelně poukazují na tato opatření. Chovají se přitom jako hasič, který stojí vedle hořícího domu a říká, že příští týden přijede hasičské auto s hadicí a další hadice dorazí o několik týdnů později,“ poukazuje Alsleben.
Velice otevřeně se do kritiky pustila v nejčtenějším německém deníku Bild i šéfka Rady ekonomických expertů vlády Monika Schnitzer. Podle jejích slov sice letos německé hospodářství mírně ožije, ale rozhodně se nedá mluvit o tolik potřebném boomu.
Po letech stagnace a recese potřebuje země zásadní reformy a masivní investice, které ale musí provázet například i rychlé tempo pro povolování staveb. Na rychlé rozhýbání ekonomiky přitom nezbývá moc času.
Zásadní problém našich západních sousedů totiž spočívá ve vysokém zadlužení státu. Za tři roky podle uznávané ekonomky Německu hrozí finanční kolaps. „Nejpozději v roce 2029 již nebude státní rozpočet dostatečně financován,“ varuje Schnitzer. Otázkou podle ní zůstává, jak chce vláda tuto obrovskou mezeru zacelit.
Spoléhá totiž na ekonomické oživení, které by mělo přinést vyšší daňové příjmy, ale podle Schnitzer by musel být takový růst extrémně vysoký a to není reálné.
„Jsem zvědavá, zda kabinet Friedricha Merze nakonec nebude muset vzít zpět některá svá opatření, nebo dokonce zvýšit daně,“ dodává ekonomka s tím, že o této možnosti bude muset koalice křesťanských a sociálních demokratů (CDU a SPD) dříve či později uvažovat.
Schnitzer sdílí i další nepopulární názor, podle kterého musejí Němci pracovat déle. Fakt, že po fázi nadějného očekávání, kdy se nálada v zemi po nástupu nové spolkové vlády loni v létě zlepšila, přišlo podzimní vystřízlivění a nyní zimní chlad, si ale uvědomuje i spolkový kancléř Friedrich Merz.
Zkraje nového roku napsal poslancům vládních stran, že musejí v letošním roce podpořit německé hospodářství, posílit konkurenceschopnost a zlepšit podmínky pro podnikání.
„Situace německého hospodářství je v některých oblastech velmi kritická,“ napsal Merz. Příliš vysoké jsou podle něj náklady na pracovní sílu a energie, velká je i byrokracie a daňové zatížení. Poslancům vzkázal, že většinu těchto problémů může vláda vyřešit. Bude ale záležet ještě na tom, jak rychle to zvládne.
