Z výrobní linky lemované několika málo pracovníky vyjíždí s dokonale přesnou pravidelností hrnce. Jeden modrý, druhý zelený, další dva zlaté a poté několik černých. Nejsou to ale ledajaké hrnce. S nimi si totiž nejen uvaříte oblíbený guláš, ale můžete si i upéct třeba kuře nebo bábovku. A kdo by takovou bábovku od babičky z remosky někdy neochutnal? Jsme ve výrobní hale frenštátského podniku Remoska na úpatí beskydského Radhoště.
Čtěte také: Z atleta ševcem. Příběh mistra republiky, který šije farmářky jako Baťa
„Černá barva je opravdu univerzální, ale podle mě je barevnost v kuchyni důležitá a ženy na ni i reagují,“ začíná vysoký muž, který firmu v roce 2013 převzal a od té doby ji vede. Tím mužem je jedenašedesátiletý karvinský podnikatel Zdenek Sartoris, v byznysových kruzích známý spíše jako developer. Teď se však pohybuje ve zcela jiném segmentu.
„Chci se přičinit o to, aby Remoska byla globálním hráčem,“ říká Forbesu majitel firmy s roční produkcí kolem čtyřiceti tisíc kusů „divotvorných“ hrnců. „Nové výrobní technologie jsou dnes postaveny na celkovou produkci 80 až 100 tisíc kusů, podmínkou je však chod výroby na třísměnný provoz,“ vypočítává šéf podniku s dnes zhruba 25 zaměstnanci. „Toho bychom chtěli docílit během následujících dvou let.“ Za plánovaným růstem stojí nedávno zahájená expanze na nové trhy.
V listopadu začali dodávat do Itálie, během dvou měsíců by měli vstoupit na polský a maďarský trh. „Poté nás zajímají státy Blízkého východu jako SAE, Kuvajt, Katar, Saúdská Arábie, Omán, apod. Tam už jen ladíme obchodní podmínky a první kontejner bychom měli dodat do konce února,“ říká Sartoris, který osobně čile jedná i v Jihoafrické republice, kde je dohoda o distribuci na spadnutí.
„Kuře se přeci všude peče stejně, akorát z remosky je nejlepší,“ usmívá se Sartoris v kanceláři, v níž jsou vystaveny všechny modely remosek od jejího vzniku. Od začátku 50. let, kdy první elektrický pečící hrnec sestrojil elektrotechnik Oldřich Homuta, jich je sedm.
Majitel a šéf Remosky Zdenek Sartoris.
Remoska je dodnes pomocníkem mnoha našich rodičů nebo chalupářů. Remosky totiž byly takové škodovky mezi kuchyňskými spotřebiči – bezporuchové, a pokud už k poruše došlo, šly jednoduše a často i kutilsky opravit.
„I dnes se reklamuje jen sedm remosek z tisíce, což je strašně nízké číslo,“ potvrzuje Sartoris stabilně vysokou kvalitu. To s čím podnikatel dnes bojuje víc, je známost značky; starší generace Remosku zná dokonale, ta mladší už tápe. „Chceme se na mladé lidi marketingově zaměřit,“ odhaluje další plány.
Zájem severomoravského byznysmena nasměroval do frenštátského podniku před čtyřmi lety jeho dlouholetý kamarád a také člen managementu Remosky Ivo Svoboda. Tehdy byla celá firma na prodej. „Pro mě to tehdy byla jen investiční příležitost,“ vzpomíná. Podnik přebíral v dobré finanční kondici, bylo ale potřeba investovat do technologií.
Remosky tak dostaly například nový teflonový povrch, rozzářily se všemi barvami a výrobní linka byla zmodernizována natolik, že je nyní schopná navýšit produkci až o 150 procent. Dnes je největším odběratelem Česko se zhruba 30 tisíci prodanými kusy ročně, zbytek tvoří export do Velké Británie.
Tam už bylo od začátku tisíciletí prodáno zhruba 200 tisíc remosek, legendární značce na ostrovech vznikl dokonce i fanklub. Za rozmach remosky v Anglii může Milena Grenfell-Baines, dnes přezdívaná jako Lady Remoska.
Britka s českými kořeny, která ve strachu před genocidou opustila Československo v roce 1939 díky siru Nicholasi Wintonovi, chtěla před více než 15 lety koupit remosku pro své příbuzné, jenže ji v Anglii nemohla sehnat. A tak sama od sebe oslovila tehdejší majitele firmy a brzy se stala ambasadorkou propagující tento unikátní český produkt. Časem pak sama napsala kuchařku šitou na míru remoskám, což jen posílilo povědomí o značce.
Management frenštátského podniku ale s Británii nyní řeší menší problémy. Tamní distributor, firma Lakeland, totiž po úspěchu remosek zvedl jejich ceny v přepočtu nad pět tisíc korun (159 liber), čímž si sice zvýšila marže, prodeje ale poklesly.
„Do strategie distributora nemůžeme zasahovat, ale máme s ním v plánu brzké jednání. Chceme, aby Lakeland navýšil prodeje ze současných sedmi tisíc kusů ročně opět k 15 tisícům jako dříve,“ vysvětluje Sartoris s tím, že se shodou okolností ozval obchodní partner vlastnící v Británii maloobchodní řetězec. Ve hře je tedy i přímá distribuce.
Pár tisíc prodaných kusů navíc ale Remosku na cestě k vysněnému stotisícovému cíli nespasí. „V listopadu byl vyslán první kamion s remoskami do Itálie. A Itálie je taková Mekka kulinářství či gastronomie. Nyní tam zkoušíme reakci na remosku a samozřejmě se na tomto trhu chceme etablovat,“ vysvětluje. Následovat by měl zmíněný Blízký východ, Afrika, tabu pak nejsou ani státy Latinské Ameriky jako Brazílie nebo Peru. Pokud by se vše povedlo, Remoska by zdvojnásobila počet zaměstnanců na zhruba 50.
Kdysi státní podnik sice přežil nástup mikrovlnných trub a fritovacích hrnců, čemuž mnoho lidí nevěřilo, i tak ale musí sledovat nové trendy. „O některých moderních technologiích uvažujeme. Je možné, že půjdeme i do extrémů typu internet věcí, které Remoska nepotřebuje, ale trh, nebo spíše marketing, si je vyžaduje,“ říká Sartoris a dodává, že jeho firma si odjakživa zakládala na jednoduchosti.
„Zapnu vypínač, odejdu, vrátím se po hodině a půl k upečenému kuřeti a jím. Nic dalšího není třeba vymýšlet či nastavovat,“ vysvětluje. Jenže to podle jeho slov dnes neprodává. „Dnes je totiž zažitá představa, že čím více tlačítek, tím je produkt sofistikovanější.“ Zbrusu nový model by měl na trh přijít v příštím roce.
Čtěte také: Má obrovský potenciál a bude jen růst. 17 věcí, které byste měli vědět o Internetu věcí
A i to je potvrzení toho, že Remoska už dávno není pro Sartorise jen investiční záležitostí. „Samozřejmě nemám žádný podíl na vzniku a oblíbenosti tohoto geniálního produktu, ale chtěl bych současnými kroky přispět k tomu, aby zde Remoska byla i za 60 let,“ říká Sartoris. „Vždycky jde o peníze, ale já i moje děti jsme už ve stavu, kdy jsme zabezpečeni. Jediné, co mě nyní zajímá je, jestli to dokážu. Tedy spíše, jestli to Remoska dokáže.“
Foto: Magda Martinková
