Češi evropskému úsilí o klimatickou neutralitu do roku 2050 příliš nerozumějí, myslí si partner PwC Jan Brázda, který má v poradenské společnosti pod palcem udržitelnost, veřejný sektor a infrastrukturní projekty. Důvodem je podle něj zkratkovité vnímání zelené politiky EU, jež se pro většinu populace smrskla na zákaz spalovacích motorů.
Otázka spalovacích motorů je podle Brázdy pouze pět procent obrovského celku. „Green Deal může českým firmám pomoct, ať už v podobě jednoduššího přístupu k financování, úspor v nákladech na energie, nebo jako lákadlo pro zaměstnance z generace Z,“ říká partner firmy, pro kterou je konzultační byznys související s Green Dealem jedním ze zdrojů příjmu.
Brázda argumentuje, že řada českých firem z klíčových oblastí pro zelenou transformaci patří už dnes ke světové špičce. „Máme dvanáct procent ne evropského, ale celosvětového trhu železničních vozidel a jejich součástek. Za posledních pár let zde vidíme obrovský růst,“ tvrdí.
Má při tom na mysli společnosti, jako je Škoda Transportation, producent železničních dvojkolí Bonatrans nebo výrobce brzdových systémů DAKO-CZ, jehož ovládá skupina Czechoslovak Group. „To samé v minerálních izolacích, tam je máme podíl šestiprocentní, minerální materiály z Česka exportujeme do desítek zemí světa, což je obrovský dodavatelský řetězec. Jsme vysoce konkurenceschopní také ve vodíkových technologiích,“ vyjmenovává Brázda. S dovětkem, že téměř vše jsou produkty s vysokou přidanou hodnotou, ne zboží z montovny.
Výrobcům železničních vozů nahrává unijní snaha dostat lidi do vlaků. A nejen lidi, kvůli zvýšení zatížení emisí povolenkami by se tam měl postupně přesouvat i náklad z kamionů. Vodík je pak sám o sobě bezemisní zdroj energie, byť energie potřebná k výrobě vodíkového paliva čistá být nemusí.
Foto: Ondřej Sejk
Nejen českým výrobcům izolací zase hraje do karet to, že od roku 2030 musejí být všechny nové budovy v EU bezemisní. Od roku 2050 chce mít Unie bezemisní všechny stavby na svém území. „U regulace budov sice Unie nezvolila úplně vhodnou metodu, ale nenadávejme kvůli tomu a raději toho pojďme využít a naskočit na trend,“ vzkazuje Brázda firmám v ČR, které se zelené transformaci brání.
Nejde totiž jen o zmíněné obory, výrazně ušetřit může podle PwC celá řada průmyslových firem v Česku. „Podle naší studie se až čtyřicet procent spotřeby elektrické energie v průmyslu dá uspořit kombinací zateplení, nových strojů, ledkových žárovek a tepelných čerpadel,“ tvrdí Brázda.
Další výhodou pro firmy, co „naskočí na trend“, je přístup k financování. České potažmo evropské firmy se dlouhé dekády financují spíš bankovními úvěry než penězi od investorů. A banky preferují klienty plnící zelené cíle. „V Čechách burzu nemáme. Respektive máme, ale vůbec nefunguje, protože tam není ani nabídka ani poptávka,“ podotýká Brázda.
Přijetí cílů Green Dealu za své se však může podnikům vyplatit i ve vztahu k mladým generacím. Z jiné studie PwC totiž vyplývá, že až šedesát procent generace Z při výběru zaměstnavatele dbá na to, zda firma něco dělá s klimatickou změnou. Nedostatek pracovníků trápí českou ekonomiku celé roky, zdejší míra nezaměstnanosti se oproti zbytku Evropy drží na minimu a nezvedla ji ani dramatická covidová krize.
„Tohle všechno je Green Deal, sem půjdou v budoucnu peníze a poptávka z EU. Je to poprvé od druhé světové války, kdy se totálně přepisují subdodavatelské řetězce. Nový automotive, bateriové úložiště, odchod od uhlí, obnovitelné zdroje energie – to všechno jsou úplně nové věci a s nimi spojené jedinečné příležitosti. Jako firmy na to můžeme naskočit,“ soudí Brázda.
Ostatně, jinou možnost evropské podniky nemají. Skepse vůči Green Dealu sílí, což letos ukázaly například naštvaní zemědělci protestující napříč celým starým kontinentem, ale nastavený trend, legislativa a související regulace se v dohledné době měnit nebudou.
Optikou Evropského parlamentu sice kritici Green Dealu v posledních volbách posílili, jeho hlavní zastánci – lidovci z frakce EPP, socialisté z S&D, liberálové z Renew a Zelení – však mají stále velice pohodlnou většinu. Hlavními odpůrci Green Dealu jsou v tuto chvíli konzervativci a reformisté z ECR, kam patří i česká ODS, a Patrioti pro Evropu (PfE).
K PfE se řadí i české ANO, jehož europoslanci v roce 2020 Green Deal schválili, společně s europoslanci Pirátů, TOP 09 a STAN. Uskupení krajně levicových stran The Left má pak v agendě vlastní verzi Green Dealu, která jde v mnoha ohledech ještě dál než legislativa z roku 2020 a navazující balík opatření Fit for 55.
„Byznys oceňuje stabilní prostředí. Evropa není zdaleka bezchybná, ale je dobrá minimálně v tom, že když něco řekne, tak za tím dalších dvacet třicet let stojí a vy jako podnikatel víte, že na to můžete nějakým způsobem vsadit,“ říká Brázda.
Green Deal s ambiciózním cílem stát se do roku 2050 prvním uhlíkově neutrálním kontinentem byl vlajkovou lodí minulé Evropské komise. Tehdejší i současná předsedkyně Ursula von der Leyen ho označila za evropský moment slávy odpovídající americkému přistání na Měsíci.
„Navzdory počátečnímu pokroku se nyní zdá, že vítr do plachet zelené agendy EU slábne,“ poznamenal letos v létě think-tank Atlantic Council. Zdůvodnil to pomalým ekonomickým oživením starého kontinentu, přetrvávající vysokou inflací a rostoucími náklady na energie, i kvůli ruské agresivní válce na Ukrajině. To vše zelenou agendu upozadilo.
Evropané stále vnímají klimatickou změnu jako závažnou výzvu, na vrcholu žebříčku priorit ji však vystřídala obrana a obavy z bezpečnosti, ukazují data Eurobarometru. Podle březnového průzkumu televizní sítě Euronews s daty z osmnácti evropských zemí považuje klima za prioritu nejvyšší podíl populace v Dánsku (69 %), Portugalsku (67 %) a Švédsku (62 %). Naopak nejnižší podíly tohoto typu vykázalo Polsko, Česká republika a Finsko.
Foto Forbes Česko
