Pokud v posledních letech sledujete zprávy, asi jen těžko vás mohly minout apokalyptické scénáře hlásající plíživý robotí vpád do jednoho z pilířů našich životů – do oblasti práce. Řadu pracovních pozic už dnes zastanou stroje a celé seznamy dalších to prý čeká.
Vidinu, že lidé skončí kvůli robotům hromadně na dlažbě, nesdílí Tomáš Vránek. Devětatřicetiletý podnikatel je zakladatelem a šéfem společnosti ICE Industrial Services, která se zabývá průmyslovou automatizací, a technologické změny tak vidí z první ruky.
A ačkoli potvrzuje, že společnosti rekordně investují do automatizace, ve většině případů se prý podle Vránka nejedná o hru s nulovým součtem. „Kdybychom měli dvojnásobek zaměstnanců, tak pro ně do dvou měsíců máme uplatnění, taková je poptávka. Přímo odpovídá tomu, že naši zákazníci mají o lidi nouzi. A pro ty, kteří u nich už pracují, mají v případě nahrazení jejich práce stroji mnohdy připravené jiné pozice,“ říká CEO firmy, která zaměstnává na 60 automatizačních programátorů.
Tomáš Vránek
Jeho teorii nerozporuje ani studie konzultantské společnosti McKinsey, která jako paralelu uvádí osobní počítače. I ty byly zprvu mnohými vnímány jako hrozba, ale McKinsey odhaduje, že od 80. let, kdy se osobní počítače začaly v USA rozšiřovat, vzniklo díky nim na 15 milionů nových pracovních míst. „Většina pracovních pozic, jejichž vznik iniciovaly technologie, se dnes nachází mimo technologická odvětví,“ stojí ve studii.
Lidem se také postupně zvýšilo množství volného času, což vedlo k rozvoji celého volnočasového odvětví – a tedy k tvorbě nových pracovních pozic. „Budoucnost je podle mě taková, že veškerou těžkou práci zastanou stroje, lidé se o ně budou starat a zároveň jich bude mnohem víc pracovat v rekreaci,“ uvažuje Vránek nad možným vývojem.
Podobně jako konzultanti na problematiku nahlíží kupříkladu i britská vláda, která ve svých podkladech uvádí, že technologické inovace v dlouhodobém horizontu nikdy nevedou k vyšší nezaměstnanosti. Otázka samozřejmě je, do jaké míry se tento trend udrží.
„Každého, kdo křičí, jak roboti lidem berou práci, bych postavil před dvacetitunový lis, u kterého stojí pracovník a co minutu do něj souká kus kovu. Ten obří stroj mu následně bouchá pár desítek centimetrů od hlavy. Jsem přesvědčený, že takovou práci lidé už dávno dělat nemají. A ani vlastně nechtějí,“ argumentuje Vránek.
ICE, která loni utržila přes 200 milionů korun s více než 20milionovým ziskem, v současné době dodává řešení klientům jako Scania, Mercedes-Benz nebo Porsche, ale i menším a lokálním výrobním podnikům, které se hlásí čím dál častěji. V průměru registruje každý den novou poptávku. Vránek zdůrazňuje, že automatizace se nedá dělat plošně, a je tedy třeba pokaždé provést individuální analýzu.
Dobrá návratnost, která je pak hlavním kritériem, je podle Vránka maximálně tři roky. „Řekněme, že máte 10 lidí na tři směny a sem tam někdo vypadne, takže jich potřebujete celkem 40. V zásadě se pak rozhodnete podle toho, zda je lepší koupit například naši linku za 10 milionů, nebo shánět a platit 40 lidí,“ vysvětluje.
Některé operace se prý vyplatí stále dělat ručně, typicky drobné úkony typu nasazování gumiček na strojní komponenty. Tam je automatizační řešení neefektivní a zbytečně drahé.
Vránek také zdůrazňuje, že přes všechen optimismus nestačí vývoji pasivně přihlížet (rekvalifikace je nepochybně na mnoha místech nutná), a plánuje vytvořit pod záštitou ICE speciální akademii, kde se budou lidé učit stroje obsluhovat.
„Když se podíváte, kolik mladých lidí jde studovat relevantní technické obory, je to žalostné. Přitom to opravdu není raketová věda a zároveň je to skutečná jistota pro ty, kdo se obávají o své uplatnění. Takoví lidé totiž jsou potřeba a budou stále víc,“ uzavírá Vránek.
