František Zykan vyrábí pódia pro Rolling Stones i Bruce Springsteena. V portfoliu má firmu, jejíž kořeny jsou spojené s Black Sabbath. A ve svém oboru je největší na světě. Vítejte v backstage roudnické společnosti Area Four Industries.
Před padesáti lety se tady natáčel film Marečku, podejte mi pero. Dnes se tu vyrábějí pódia pro kapely jako Rolling Stones nebo Metallica. Historie na vás ale v areálu bývalých strojíren v Roudnici nad Labem dýchne dodnes. Obzvlášť v kanceláři Františka Zykana, „vrchního kapelníka“ tělesa zvaného Area Four Industries.
Bývalý dýdžej vybudoval globální kolos, který je největším výrobcem pódiových konstrukcí na světě, vedle Česka má závody v Itálii, Číně a ve Spojených státech a obrat asi 1,8 miliardy korun. Až donedávna přitom finalista soutěže EY Podnikatel roku nechtěl o svých úspěších veřejně mluvit.
Forbes ale nechal nahlédnout do backstage své firmy, kde se mísí rokenrol s dokonalým systémem a řádem. „Tam, kde dnes jsem, jsem i díky tomuhle pánovi. Je pro mě zároveň připomínkou, že i v relativně funkčním systému se vždy může objevit blázen, který vám to celé rozloží,“ ukazuje František Zykan na fotografii otce perestrojky a posledního vůdce Sovětského svazu Michaila Gorbačova.
Festival Neversea v Rumunsku
Hned vedle něj je společný snímek Jozefa Gabčíka a Jana Kubiše, kteří provedli atentát na Reinharda Heydricha.
„Za mě to byli nejlepší lidé. Když zemřeli, bylo jednomu teprve třicet, a druhému dokonce jen osmadvacet let. Takže když sem někdo přijde a říká, že je něco nefér, tak jim ukážu tuhle fotku a pak se kouknu naproti na obrázek Jana Amose Komenského a říkám: Dej mi sílu je vzdělávat. Tohle je takový můj kostel,“ rozhodí rukama zakladatel Area Four Industries a usrkne si z hrnku turka.
Nikdy jsem neměl pocit, že mám nějaký speciální příběh, a už vůbec ne potřebu ho vyprávět.
V kožené bundě a s drsnými rysy ve tváři tak trochu klame tělem. Mluví rozvážně, na otázky často neodpovídá zpříma, ale odpovědi zaobaluje do širokých filozofických úvah o podnikání. Je to spletitá a vrstevnatá osobnost, která svůj krunýř odlupuje jen nerada.
„Všichni chtějí příběhy. Dneska máte i marmeládu s příběhem. Já se tomu vždycky tak trochu posmíval. Nikdy jsem neměl pocit, že mám nějaký speciální příběh, a už vůbec ne potřebu ho vyprávět. Bral jsem to prostě jako podnikání, a ne nějaké pódium s příběhem,“ ošívá se František Zykan, ale nakonec ten svůj příběh nepříběh přece jen odvypráví.
