skip to main content

Rock’n’roll na dvou kolech. Scénograf sekl s filmem a dělá motorky jako v poválečné Anglii

4 minuty čtení

Vystudoval scénografii a chtěl animovat filmy, do života mu ale vstoupila osmdesátková Yamaha SR 500. Matěj Sysel se rozhodl, že nepůjde světem multimédií, ale začne stavět motorky. V roce 2014, ve svých 23 letech, založil garáž Gas and Oil Bespoke Motorcycles a dnes je v Česku průkopníkem ve stavění motocyklů do stylu café racer.

Montérky, nářadí, díly, vůně laků, benzinu a nádherné staré motorky, to je Matějův svět. Předcházel mu ale dlouhý a náročný proces, protože nestudoval v oboru. Musel se tak všechno ohledně konstrukce a servisu motocyklů naučit sám a byla to trnitá cesta metodou pokus-omyl.

Díval se pod ruce starým mistrům motorkářům, které postupně objevoval, začal se zajímat o svařování a pomalu nalézal neomezený prostor toho, co vše může s motocyklem provést.

A i když se touhle krásnou prací živí už šest let, učí se pořád. „Obor upravených motocyklů je umění a to nezná hranice. Je to spleť všech možných oborů – sváření, lakování, obrábění kovů, čalounění, elektřina, malování, téměř vše, co si vymyslíš.“ 

Reklama

První stroj si postavil pro sebe, inspiraci hledal v poválečných letech v Anglii, kde se zrodil styl café racer. Charakteristickými znaky takto upravených motorek jsou minimalismus, maximální redukce hmotnosti, nádrž s výřezy pro kolena, nízká řídítka a velmi často jednomístná sedačka.

„Dnes café racer dostal maličko jiný význam a znamená všechno možné. Kdybychom ale zapátrali do historie, po konci druhé světové války vznikaly v Anglii rychlostní silnice a na nich motoresty a kavárny. Anglie byla v té době motocyklová velmoc, zároveň to byla doba, kdy začal vznikat rock’n’roll a mladí divocí kluci byli všude, kam se podíváš. A tihle divočáci, kterým se postupně začalo říkat rockers, si upravovali pomalé motocykly pro maximální rychlost, usilovali o dosažení 140 km/hod. Říká se, že závodili v tom, kdo přejede nejrychleji od jedné kavárny ke druhé, a tak vznikl termín café racer, což je upravený motocykl určený na silnici, je to zkrátka závoďák,“ vysvětluje Sysel.

Jedna z motorek Matěje Sysla | Foto Gas & Oil Bespoke Motorcycles

„Stejně jako café racer vznikl v Anglii hned druhý nejdůležitější styl, a to scrambler, kdy kluci pořádali závody z jednoho bodu do druhého a bylo jedno, kudy jeli. Takže se stroje upravovaly pro lepší zdolávání terénu. Existují dnes ještě různé odnože těchhle základních stylů a někdy se stane, že jim říká každý v různých zemích jinak.“

Když dodělal svůj vlastní a zároveň první motocykl, uvědomil si, jak moc ho to bavilo a naplňovalo, jak se mu líbila košatost této tvůrčí manuální práce, a pomalu se začal rodit sen: založit vlastní značku. V tom ho utvrdil i kladný ohlas lidí a Matějovi se zalíbil pocit, že je trošku průkopník.

„Ne že by se u nás motocykly neupravovaly, ony se upravují už od doby, kdy se začaly sériově vyrábět, ale nikdo je tady neupravoval do stylu, který jsem si vybral já. Líbí se mi, že značku sledují i nemotorkáři. Mám pocit, že custom motocykly mají větší přesah než sériové stroje a dokážou nabídnout úplně jiný pohled.“

Matěj neměl žádný byznysplán. Začal u táty v garáži a pak za pomoci několika přátel otevřel první garáž v Českých Budějovicích, po roce se přesunul do Prahy a nakonec se usadil ve vesnici u Slap. Jeho prvními zákazníky byli kamarádi a předělání jejich Hondy CX na café racer a Hondy NX650 na scrambler. Postupně se jeho tým zvětšil o Petra Horáka a Matta Michaelsona z Texasu, kteří jsou hlavními předáky dílny. 

Matěj má krásný Instagram, přes který ho také oslovují zákazníci, stejně tak funguje i doporučení, takže si nemůže dovolit žádné faux pas. Upravuje hlavně stroje ze 70.–80. let a poslední dobou pracuje i na nových motocyklech, které právě vyjely z továrny.

Na hřbetě má značka Gas and Oil Bespoke Motorcycles momentálně 27 projektů. „Výjimečný je každý projekt, a když jeden dodělám, mám pocit, že další bude zas výjimečnější a zas lepší. Postupně začínáme používat nové technologie, například 3D tisk. Cena za úpravu nemá strop, ale aby mohl být projekt bez kompromisů, krásný a funkční, stojí okolo 150 tisíc.“

V roce 2019 se k Matějovi přidal jeho kamarád Martin Feix, zakladatel dnes už populární a úspěšné značky Girls Without Clothes, a začali dělat vlastní oblečení.

Reklama

„To byl můj sen, protože každé zahraniční dílny dělají vlastní moto hadry. Založili jsme k tomu účelu zvláštní firmu, která dělá oblečení, tedy Gas and Oil Apparel, kde máme s Martinem poloviční podíl. Teď půjde do světa nová kolekce. Kromě klasiky, jako jsou trička a mikiny, máme i lehké bundy a overaly, obojí jsme stavěli od píky a všechno se šije v Česku. Nechci, aby to bylo mainstreamové, teď například kombinujeme v jednom novém vizuálu motiv včely a motocyklu. Na první pohled možná zvláštní, jde ale o spojení naší vášně a důležitého tvora. Začal jsem totiž včelařit.“ 

Matějovou hlavní motivací je, aby jeho značka rostla, a jede po vlně dobře odvedené práce, kdy vztah se zákazníkem je důležité a křehké pouto. „Baví mě, že nejsem žádný překupník dílů nebo dealer nových motocyklů, jsem autor a ruce jedinečných strojů. Mám sny, že se nám povede postavit víc motocyklů za rok, moc se mi líbí představa mít ještě vlastní prostor, kde by mohla být například kavárna, a líbí se mi maličko pohánět custom komunitu v Česku.“

Zákazníci Gas and Oil Bespoke Motorcycles přistupují ke svému motocyklu osobněji, chtějí být jedineční, chtějí si užít jízdu samotnou. „Někdo má motocykl jako dopravní prostředek do práce. Jiný zase jezdí objevovat dálky, ale takovým jiným způsobem, že to nevalí po dálnici, ale jezdí po okreskách a kochá se. A ano, také se honí s větrem o závod, ale je to zkrátka jiné, protože na starším motocyklu ti 150 km/h přijde jako na novém stroji 220.“

Aktuální vydání magazínu
Bible kapitalisty
Forbes 10/2020

Stavět motocykly má dvě roviny, ta jedna je vymyslet něco nového, něco, co bude zákazníkovi přesně sedět, a druhá rovina je samotná konstruktérská činnost.

„Předělávat a stavět motocykl mě baví úplně nejvíc. Nejhezčí pocit je, když je motocykl hotový a vidím, že vše funguje, jak má. Zákazník si na něj sedne, zaklapne stojan a rozjede se. Připadám si, jako když se zamiluju, najednou vím, že všechna ta práce, všechny ty prekérky mě už netrápí, protože výsledek stál za to. O tenhle pocit bych nechtěl přijít.“

Reklama
Reklama