Z jeho mouky se vyrábějí sušenky Opavia a BeBe Dobré ráno nebo pečou později rozpékané housky v supermarketech. Daniel Perner vede rodinný mlýn ve Svijanech, odkud denně odjíždějí dvě desítky plně naložených kamionů. Zároveň se snaží zachytit nastupující trendy. Vyvinul proto unikátní technologii, díky níž je schopen namlít celozrnnou mouku na hladko. Tak jako nikdo jiný.
V areálu Mlýna Perner, který při cestě po dálnici D10 nelze přehlédnout, neboť zastiňuje známější svijanský pivovar, se každý den semele 500 tun mouky. Než se s ní však řidiči vydají za zákazníky, čeká je ještě jeden nezbytný úkol: popadnout vapku a náklaďáky řádně umýt.
„Mou vizitkou není reklama na zimním stadionu, ale čisté auto,“ tvrdí sebevědomě Daniel Perner, jednatel a většinový vlastník mlýna.
Na trhu působí více než dvě dekády. Během nich udělal z rodinného mlýna jednoho z největších tuzemských výrobců mouky, jenž pronikl i do západních zemí. Své produkty dodává velkoodběratelům, jako jsou Mondelēz International (Opavia, BeBe Dobré ráno, Kolonáda), Dr. Oetker či výrobce mrazeného pečiva La Lorraine.
Právě Pernerův dlouholetý zákazník, americký producent cukrovinek Mondelēz, se na něj před lety obrátil s požadavkem, jestli by nezvládl namlít jemnou celozrnnou mouku. Nezvládl. Jako většina mlynářů na světě. Výzvy se ale s chutí chopil.
„Dnešní doba přináší velké změny ve výživě. Lidé mají více peněz a více se soustřeďují na to, aby jedli zdravě. A pokud tu je určité procento populace prahnoucí raději po celozrnné mouce, která má vyšší přidanou hodnotu, řekl jsem si, že mu ji dopřeju,“ vysvětluje šestačtyřicetiletý muž.
Klasická mlýnská technologie podle jeho slov není schopna hladkou celozrnnou mouku vyrobit. Po měsících hledání tak našel jiné zařízení, jež nechal speciálně upravit. Výsledkem je jedinečný stroj produkující výrobek, který minimálně v Česku nikdo jiný neumí.
„Celozrnnou mouku spousta lidí odmítá, protože pečivo z ní je tvrdé nebo se drolí. Výhoda naší hladké mouky tkví v tom, že se dobře zpracovává, správně kyne, má dobrý objem, a přitom je stále celozrnná,“ říká Perner, jehož novinka byla nedávno ministrem zemědělství oceněna jako inovativní potravinářský výrobek roku.
Nová technologie zároveň mlynáři otevřela dveře na maloobchodní trh. Pod značkou Pernerka momentálně nabízí 13 druhů mouk, mimo jiné třeba špaldovou, pohankovou nebo rýžovou, které je v posledních měsících možné zakoupit v řetězcích Lidl, Kaufland, Tesco nebo Albert. „Lidé zjistili, že ze speciálů se dají dělat dobré výrobky a je to způsob, jak jíst zdravěji.“
Mlýn na řece Jizerce, která od sebe odděluje Liberecký a Středočeský kraj, má historickou tradici. Založen byl v roce 1420 a od té doby jej vlastnila řada významných majitelů, například slavné šlechtické rody Valdštejnů, Šliků a Vartenberků či Michal Mácha, bratr romantického básníka Karla Hynka Máchy.
Do rodiny Pernerových se dostal v roce 1933, kdy jej koupil Danielův dědeček Bohumil. Ačkoli roku 1948 stavení znárodnili komunisté, tři roky po listopadové revoluci se v restituci – jen v zanedbaném stavu – vrátilo do rodinného majetku. A tehdy se Daniel musel přesměrovat na jinou životní cestu.
Vyučeného strojaře rodiče v osmnácti poslali na zkušenou do zahraničí, nejprve do Švýcarska, poté do Německa. Když po čtyřech letech přijel zpět s bohatými zkušenostmi v oboru, vedení mlýna převzal.
Nyní rodinný podnik disponuje plně automatizovanými technologiemi skoro za čtvrt miliardy korun. Ročně dosahuje tržeb přes 800 milionů, přičemž letos očekává zisk kolem 20 milionů. Podle Pernera je to dáno vysokými odpisy firmy, spojenými zejména s marketingovými výdaji.
Na propagaci společnost letos vydala přibližně 10 milionů korun. Značnou část z této sumy ukrojila reklama v novém televizním pořadu Peče celá země, který se na obrazovkách objeví počátkem roku 2020. „Přes milion lidí tak uvidí, jak se peče z Pernerky,“ vkládá do relace velké naděje mlynář, jenž ve firmě drží šedesátiprocentní podíl. Zbytek vlastní jeho rodiče.
Denně Daniel Perner usíná kolem deváté hodiny večerní a vstává před pátou ráno. Po probuzení si jde na hodinu zacvičit a pak na několik minut ponoří své tělo do studené vody. „To mě vždycky nakopne a můžu se vrhnout do práce,“ říká bývalý boxer, na jehož muskulatuře je dlouhodobá záliba ve sportování na první pohled patrná.
Ačkoli zaměstnává čtyři desítky lidí, nemá žádného obchodního zástupce. Nákup, prodej, marketing, ale i kontrola výroby, o to vše se stará sám. Je tak v neustálém zápřahu.
„Má kancelář z toho důvod ani není moc hezká. Nerad sedím za stolem, za ním nevydělávám, proto jsem raději v provozu,“ vysvětluje Perner.
Jen během vzájemného hodinového rozhovoru mu telefon zazvonil zhruba patnáctkrát. Pak ani nepřekvapí, že provoz své firmy řídí prostřednictvím žluté tlačítkové nokie. Moderní smartphony, zejména jejich baterie, by totiž takové vytížení nemusely dlouho vydržet.
