Krátery a ruiny tu nejsou, ovšem i bez explozí bomb se krajina českého byznysu vlivem roku války na Ukrajině změnila. Jak tedy vypadá? A především: Jak vypadat bude?
Mozek přestal definitivně fungovat den po zahájení invaze. Hodiny na ikonické budově moskevské Akademie věd, jimž se říká Zlatý mozek, se zastavily 25. února minulého roku krátce před čtvrtou odpoledne.
Na protest proti ruskému vpádu na Ukrajinu je vypnula vyškovská firma Elekon, neboť právě její servery futuristicky vyvedenou časomíru na dálku řídily. „To už je dávno!“ vzpomíná na tehdejší gesto jednatel moravské společnosti Pavel Novák.
Dávno? Časově ani ne, od vypuknutí války nedávno uplynul rok. Avšak intenzita konfliktu a s ním související negativní dopady, které obklopily a tísnivě sevřely civilizaci, do níž Česko patří, vzbuzují dojem, že vypnutí mozku a bezbřehá vláda šílenství trvá trýznivě dlouho.
„V pomyslné pyramidě fatálních priorit stojí samozřejmě mír a lidský život vysoko nad jakýmikoli ekonomickými a podnikatelskými zájmy,“ vypichuje ekonom Petr Zahradník, člen Národní rozpočtové rady vlády, ihned však dodává: „Fungující ekonomické systémy a efektivní podnikatelský stav, zvláště stojí-li na správné straně barikády, může pro spravedlivý mír a ochranu lidských životů udělat dost.“
Byť výjimky existují, je prakticky nemožné, aby válka „za rohem“ většinově nepřinášela byznysové ztráty. Tím spíš tomu tak musí být, že bohužel nelze rozporovat slova ministra zahraničí Jana Lipavského.
„Musí se projevit nynější bolestivá zkušenost z nadměrné závislosti a technologické spolupráce se státem, který dlouhodobě nesdílí naše hodnoty. Základní poučení je jasné – taková závislost je v rozporu s naší bezpečností i prosperitou. Jsem ale pevně přesvědčen, že ze všeho ve výsledku vzejdeme silnější a odolnější.“
Je to sympatické, pro politika však zároveň povinné přesvědčení: vést zemi bez vize, že bude silnější a odolnější, by se podobalo řidiči autobusu, který by jel místo cílového bodu k propasti.
Zajímavější než poslouchat vzletná prohlášení proto bude podívat se na konkrétní způsoby, jakými je Česko může naplnit. Respektive jakými způsoby k nim může dojít tuzemské podnikatelské prostředí, z čehož by profitovala celá země, viz předchozí slova ekonoma Zahradníka.
Nehledě na zastavené moskevské hodiny letí šíp času nezadržitelně dál a dál, po neměnné dráze z jasně nasvícené minulosti do mlhy. Tu ale zároveň ozařuje, takže z ní vystupují i kontury budoucí podnikatelské krajiny v Česku, jejíž zítřejší podoba je výrazně determinována včerejškem a dneškem.
Fundamentem pro byznysovou jízdu vpřed je robustnost stávajícího ekonomického systému a tu aktuální krize tvrdě testuje. Až na dřeň odhalila strukturální problémy české ekonomiky a vyjevila nutnost spousty změn, jako je hledání nových trhů, inovace, transformace směrem k lepší energetické situaci či posun na výhodnější pozici v rámci dodavatelských řetězců.
