Jak se Česko popralo s dalším náročným rokem ovlivněným pandemií? Forbes.cz oslovil přední české ekonomy s dotazem, jak by jedním grafem nejlépe charakterizovali vývoj české ekonomiky v uplynulém roce. Dnes odpovídá hlavní ekonom České spořitelny David Navrátil.
Ceny elektřiny a plynu vzrostly několikanásobně a trh očekává, že i v příštím roce zůstanou ceny extrémně vysoké, elektřina na 200 eurech za megawatthodinu a plyn na 90 eurech. Energetická krize však současně ukázala na několik důležitých věcí.
Za prvé, Evropa nehraje důležitou roli na světových trzích s plynem. Vysoký růst hodně souvisel s rychlostí oživení ekonomiky v Číně a neschopností Číny vytěžit dostatek uhlí pro výrobu energie. Proto Čína začala dovážet plyn z Ruska a LNG z USA a byla schopna Evropu přeplatit.
V dalších měsících může Čína snižovat poptávku po plynu už jen proto, že začala více těžit uhlí. Paradoxně tak Evropě může ulevit fakt, že někdo bude pálit více uhlí.
Za druhé, Evropa si mohla vyzkoušet geopolitickou zranitelnost. V budoucnosti se snad nebude opakovat situace, kdy například německé strategické zásobníky má pronajaté Gazprom a na podzim se zjistí, že jsou z velké části prázdné. Energie je strategická komodita.
Za třetí, vysoké ceny energií, energetická chudoba a neschopnost Evropy najít nástroje, jak nenechat domácnosti v energetické chudobě, jsou všechno klíčové faktory, proč bude mít Green Deal těžší získat a udržet si podporu v jednotlivých zemích Evropské unie.
Zhruba pětina lidí nemá v Česku úspory na pokrytí neočekávaných výdajů ve výši deseti tisíc, v případě domácností s nízkými příjmy je to dokonce šedesát procent.
Za čtvrté, jeden střih nesedí pro každého. Průmysl, který je více energeticky náročný, tvoří v Česku téměř 30 procent HDP, zatímco průměr v Evropské měnové unii je 20 procent.
Klimatické cíle a rychlost změn v ekonomice musí reflektovat vedle sociálních dopadů i strukturu ekonomik. Pro novou vládu tak bude klíčové jednání na úrovni Evropské unie tak, aby se z Green Dealu stal Real Deal.
