V USA by pravili: too good to be true. Právě odsud se profesor Karel Pacák v pozici světové kapacity vrátil do soukromé firmy, v holdingu Akeso rozjel podporu vědy a hodlá spolupracovat i s dalšími klíčovými hráči v Česku, protože právě z toho mohou těžit pacienti. A kvůli nim to přece celé dělá.
To nám musíte držet palce! Hodily by se i ty na nohou, když Karel Pacák popisuje, jak má v plánu dotáhnout své profesní opus magnum – a jistě s laskavostí jemu vlastní svolí, aby čtenář bez lékařského vzdělání dostal jen na dřeň osekanou verzi jeho plánů. Má jít o nový druh imunoterapie, jenž by měl snižovat recidivu nádorů i pravděpodobnost vzniku metastáz.
„Kdyby se nám tuto metodu podařilo skutečně dotáhnout a prosadit do klinické praxe, byl by to pro mě splněný profesní sen,“ říká profesor Pacák. Je skvělé poslouchat, co český vědec může dokázat, ještě víc jde ale o to, kde ona slova pronáší. Nikoli v National Institutes of Health v americkém státě Maryland, v elitním klinicko-vědeckém zařízení, kam mu běžně na konzultace volali i kolegové profesoři z Harvardu, Stanfordu či Mayo Clinic.
Znějí v zasedačce na kraji Prahy. V sídle české firmy Akeso, vystavěné z českého kapitálu. Toto spojení už má první výsledky, pro pacienty mohou být zásadní.
„Věřím, že první klinická studie ohledně naší nové imunoterapie by mohla proběhnout právě v pardubickém onkologickém a radiologickém centru Multiscan v rámci holdingu Akeso a ve spolupráci s firmou TumorSHOT, kde pracuji se svým synem Tomášem. Jeho podpory a výjimečných vlastností si nesmírně vážím,“ dodává Karel Pacák.
Špičková medicína často představuje svět, v němž se srážejí velká ega, to však nebude tento případ. „Ale prosím vás,“ nadechne se, „nejde přece o nás lékaře, jde o pacienta. Je to jeho život. Každý je jedinečný, nenahraditelný a neopakovatelný. Každý má své blízké, pro které je nejdůležitější na světě, proto chci pro pacienty udělat to nejlepší. Věnuji se jim možná víc než někdo jiný, ale já to jinak dělat neumím.“
To v jeho případě znamenalo postupnou cestu do pozice světově uznávaného endokrinologa, experta na endokrinní nádory, především nadledvin. Další velký příběh v pár slovech: je po něm pojmenován Pacákův–Zhuangův syndrom, jenž představuje jeden z dílků ve stále se rozšiřující mozaice poznání toho, jak hypoxie (snížené množství kyslíku v krvi) ovlivňuje vznik nádorů.
V článku zazní:
- Proč po návratu do Česka neskončil ve velké fakultní nemocnici?
- Plánoval v USA zůstat? A co je pro práci ve Spojených státech zásadní?
- Co se tu naučil?
- A jakou má vizi pro české zdravotnictví?
