skip to main content

Ruská avantgarda je na uměleckém trhu horké zboží. A teď je k vidění v Hluboké

Jasné barvy a ostré úhly. Kompozice barevných čtyřhranů, do nichž Kazimir Malevič před více než stoletím překlopil realitu kolem sebe, dnes trhají prodejní rekordy.

Aukce v londýnské Christie’s, kde se jeho plátno vydražilo za 80,5 milionu dolarů (1,6 miliardy korun), jej před třemi lety vynesla na pozici nejdražšího ruského autora.

Kazimir Malevič, Suprematismus, 1915
Reklama

Podobný obraz z umělcova nejvíce ceněného období teď můžete vidět v Alšově jihočeské galerii na zámku v Hluboké. Spolu se šestatřiceti plátny dalších ruských avantgardistů světového jména.

Od Vasilije Kandinského přes Alexandra Rodčenka až po Natálii Gončarovovou, která se díky jedenáct let starému aukčnímu rekordu v hodnotě 10,8 milionu dolarů (přes 225 milionů korun) řadí k nejdražším ženským umělkyním vůbec.

Natália Gončarovova, Ženci, 1911

Hodnota celého souboru, který do jižních Čech putoval přes pět tisíc kilometrů z Jekatěrinburgu, šplhá k vyšším jednotkám miliard korun. Po ruském umění je dnes totiž na trhu velká poptávka a jeho ceny poslední dvě dekády setrvale rostou.

„Každý aukční dům na Západě se snaží udělat aukci ruského umění, většinou však končí někde kolem roku 1910,“ říká znalec uměleckého trhu a kurátor výstavy v Hluboké Adam Hnojil. Důvod je podle něj nasnadě.

„Mladší díla většinou zůstávají ve státních sbírkách a na volném trhu se příliš neobjevují. Vysoké ceny nedostupnost autorů odrážejí. Navíc jsou vyhnány kupní silou ruských oligarchů, kteří jsou schopni vykoupit cokoli, co se na trhu objeví,“ vysvětluje Hnojil.

Alexander Rodčenko, Kompozice, 1919
Reklama

Expozice v zámecké jízdárně ale nestojí za návštěvu pouze kvůli vysoké finanční hodnotě. Výstava komplexně shrnuje tendence ruské avantgardy a její sny o lepší budoucnosti zachycenými ve své době novátorskými uměleckými formami. V dějinách světového umění má nezastupitelné místo – Malevičův ikonický Černý čtverec na bílém pozadí dnes najdete v každé učebnici.

Originál z roku 1915 můžete vidět v pouze Třetjakovské galerii v Moskvě. Jeho cesty po světě nepřicházejí v úvahu kvůli mimořádné křehkosti díla. Černá barva totiž začala praskat už brzy poté, co netrpělivý autor obraz domaloval. „Malevič nevěděl, že nemůže položit černou barvu na bílou ve velké rychlosti, protože každá barva schne jinak a obraz pak popraská,“ líčí Adam Hnojil pozadí vzniku minimalistického manifestu abstraktního umění.

Síť prasklin pokrývá i černý čtverec, který je k vidění na Hlluboké. Abstraktní kompozici nazvanou Suprematismus Malevič vytvořil pro výstavu v Petrohradě a podle Hnojila představuje metaforu všech fází suprematismu.

Od Kandinského je tu vystaveno rozměrné plátno Improvizace č. 217, které maloval při poslechu hudby. „Byl obdařen synestezií, drobnou smyslovou poruchou, díky které viděl hudbu a slyšel barvy. Ze současných umělců ji má třeba Billie Eilish,“ přidá zajímavost ředitel Alšovy galerie Aleš Seifert.

Vasilij Kandinskij, Improvizace č. 217, 1917

Podle Hnojila si práce nezadá s Kandinského Kompozicí s bílými liniemi z roku 2013, které byla před čtyřmi lety vydražena za 960 milionů korun.

Výstava ruských avantgardistů se připravovala čtyři roky a mimo jiné má být rehabilitací pro Alšovu jihočeskou galerii. Ta za minulého vedení v roce 2011 vystavila práce Natalie Gončarovové, jejichž pravost zpochybnil server Artalk a případ následně řešila i policie. O dekádu dříve se zase tehdejší ředitel Národní galerie Milan Knížák ztrapnil, když pro sbírky své instituce získal falešné Rodčenkovy obrazy.

Cenový boom ruského umění obecně provází značné množství falz, které zahltily trh. Kolekce z dalekého Uralu tak při bruslení na tomto tenkém ledu představuje spolehlivou jistotou. Unikátní díly totiž pocházejí ze státní sbírky z roku 1920, která byla coby formalismus neslučitelný s idejemi komunismu záhy rozprášena po oblastních galeriích.

Reklama
Reklama