Lodě s jakoukoli vazbou na Rusko nemají v současné době možnost kotvit v britských přístavech. Přesto existuje způsob, jak ruský náklad do Británie dostat, a především je tu řeč o ruské ropě a zkapalněném zemním plynu, které legislativní zákaz v tuto chvíli nemají.
Nachází-li se ruský produkt na palubě lodi, plující pod neruskou vlajkou, má do dodavatelského řetězce navazujícího na britské přístavy cestu otevřenou, neboť britské sankce platí pro ruské lodi, ale nikoli na ruskou ropu a plyn… alespoň tedy hypoteticky.
V praxi to ovšem funguje jinak. Díra v legislativě je jedna věc, jenže přístavy jsou plné lidí. A lidská pracovní síla v britských přístavech dává najevo, že s ruskou invazí na Ukrajinu nesouhlasí. A to tak, že ruský plyn a ropu z lodi, jakkoli neruské, prostě odmítá vyložit.
Nákladní loď Seacod, plující pod německou vlajkou, takhle od konce února kotvila poblíž britské ropné rafinerie Stanlow u cheshirského přístavu Ellesmere. Lodě plují pod různými vlajkami mimo jiné z důvodů výhodnějších poplatků na daních a regulacích.
Jenže největší britská odborová organizace Unite dala po propuknutí ruské invaze na Ukrajinu na vědomí indickému vlastníkovi přístavu, společnosti Essar Group, že její zde pracující členové nebudou za žádných okolností vykládat ani kapku ruské ropy, a to „nehledě na vlajku plavidla, které ji sem přiveze“.
Loď se tedy do přístavu dostala, ale náklad z ní nikdo nevyložil. A nezbylo než zvednout kotvy.
Samotná Essar Group na začátku týdne odmítla vpustit do přístavu dvě ruské lodě, ačkoli převážely zkapalněný zemní plyn pod kyperskou vlajkou. Konkrétně šlo o plavidla Boris Vilkitsky a Fedor Litke, které se takhle nedostala do největšího evropského terminálu pro import zkapalněného plynu Isle of Grain.
Server BBC pro představu o tom, jak takový náklad vypadá v přepočtu na energie, uvádí, že dva tankery, jako je Boris a Fedor, vezou dostatek plynu na to, aby celé Velké Británii vystačil na dvanáct dní.
Nejde navíc o ojedinělý případ. Podobně už na ruský náklad zareagovaly přístavy v Kentu a v Holandsku. Šéfka zmíněných britských odborových svazů Sharon Graham vyzvala vládu, aby legislativní díru, umožňující ruské ropě a plynu do Velké Británie ještě proudit, rychle ucpala.
Mluvčí holandských odborů FNV Havens Niek Stam se k případům v Nizozemsku nechal zase slyšet takto, jak jej cituje server CNBC: „V této ropě je krev, stejně jako je krev v tomto uhlí a v plynu.“
Samotná ruská ropa a zemní plyn ve Velké Británii ani Evropské unii stopku prozatím nemají. O víkendu společnost Shell bránila své rozhodnutí nakoupit v pátek další dodávku z Ruska a pokračovat v odběru ruské ropy tím, že musí Evropu nějak dál živit energií.
Ukrajinský ministr zahraničí Dmitrij Kuleba na to konto Shell veřejně kritizoval a na Twitter napsal: „To pro vás ruská ropa nemá pach ukrajinské krve?“ A vyzval všechny nadnárodní společnosti světa k odseknutí jakýchkoli obchodních vazeb na Rusko.
Shell už nicméně dříve oznámil, že ukončí svůj společný podnik s ruskou státní energetickou firmou Gazprom, a zavázal se, že hledá alternativní zdroje dodávek, ale nemůže celý systém změnit ze dne na den.
Na postupu, jak ruským lodím zamezit přístup do evropských přístavů po vzoru Velké Británie, pracuje i Evropská komise.
Mezitím přicházejí obdobné zprávy ze Spojených států amerických a z Kanady, kde zaměstnanci devětadvaceti přístavů na západním pobřeží, spadajících pod divizi odborových svazů International Longshore and Warehouse Union, odmítli vykonávat jakoukoli pracovní činnost, která by měla něco společného s ruskou lodí nebo ruským nákladem.
