Kdybyste měli volit mezi ruskou a americkou válečnou lodí, kterou si vyberete? Že samozřejmě americkou? Dobře děláte. Na parafrázi dotazu z filmových Pelíšků existuje jasná odpověď. Zatímco ruský křižník Moskva šel před pár dny ke dnu, nejdražší bitevní loď všech dob Gerald R. Ford je čerstvě připravena k boji.
Ne že by se uvedení amerického plavidla obešlo bez problémů – kvůli dlouhému vývoji vyrazí Ford letos na podzim na první ostrou plavbu se čtyřletým zpožděním. I proto neznějí žádné hlasité fanfáry.
Průtahy ale na druhou stranu přinesly pěkné načasování. Mimoděk se trefily do doby, kdy je kolem válečných lodí rušno, a škodolibě nasvítily kontrast mezi na vodě se lesknoucí špičkovou vojenskou technikou a troskou pod hladinou, která už slouží leda rybám ke hře na schovávanou.
Náklady na výrobu USS Gerald R. Ford se podle nedávné zprávy ústavu Congressional Research Service ve finále vyšplhaly na 13,3 miliardy dolarů. A to i proto, že stavba podobného gigantu v minulosti obvykle trvala pět let, kdežto Ford byl konstruován od roku 2009.
Zdržení zapříčinilo mnoho technologických novinek, které superletadlová loď Ford coby první plavidlo nahrazující předchozí třídu Nimitz musela integrovat. „Je to technologický zázrak,“ citovala agentura AP náčelníka námořních operací admirála Jonathana Greenerta už v roce 2013, kdy námořnictvo Spojených států představitele nové generace křtilo.
O trup lodi tehdy rozbila lahev sektu Susan Ford Bales, dcera v pořadí osmatřicátého prezidenta USA, po němž je loď pojmenovaná. Na Greenertem zmiňovaný zázrak se ovšem muselo čekat. Inženýrům dalo zabrat finální vyřešení nového radarového systému, nových katapultů pro vypouštění letadel nebo také zařízení pro jejich přistávání.
Problémy se dařilo víceméně rychle odstraňovat – kromě jednoho. „Potíže s pokročilými zbraňovými výtahy (AWE) dopravujícími letecké bomby a střely z útrob lodi na palubu byly vyřešeny teprve minulý rok. AWE bylo přitom spojeno se způsobilostí lodi k počátečnímu provozu,“ informoval server Popular Mechanics.
I výtahové úskalí bylo časem překonáno a dnes je sto tisíc tun vážící a 330 metrů dlouhé plavidlo připraveno k nasazení. Na palubě ponese až sedmdesát letounů: mezi čtyřiceti až padesáti stíhačkami, pět letadel pro elektronický útok, devatenáct vrtulníků či dva nákladní letouny.
Zmíněná letová technika není zahrnuta do nákladů přesahujících třináct miliard dolarů. Stejně do nich nejsou zahrnuty náklady na ochranu lodi v podobě křižníků s řízenými střelami, torpédoborců, útočných ponorek s jaderným pohonem a logistickými loděmi pro zásobování.
Ve srovnání s třídou Nimitz může z Fordu odstartovat za den o 25 procent více letadel, naopak členů posádky může být o čtvrtinu méně.
Je odhadováno, že během padesáti let životnosti lodi budou díky tomu na provozních nákladech ušetřeny čtyři miliardy dolarů.
A ještě jedno srovnání. V roce 1987 podstoupila loď USS Theodore Roosevelt patřící do třídy Nimitz takzvané šokové zkoušky, spočívající v simulaci škod z nepřátelských explozí. Totožné modelové situaci byl nyní vystaven Gerald R. Ford.
„Ford následně vyžadoval pouze dvacet procent oprav, které musel po stejné zkoušce podstoupit Theodore Roosevelt,“ uvedl admirál James Downey, výkonný ředitel programu vývoje letadlových lodí. „Je to působivý důkaz konstrukce lodi i odolnosti posádky,“ pochvaloval si.
Admirálovu chválu může naplno prověřit až praxe – byť by bylo samozřejmě lepší, aby k ostrému testu nikdy nedošlo. Oproti tomu křižník Moskva už má takový test za sebou. I ruské námořnictvo si jistě myslelo, že mu odolá a bojovou zkouškou projde. Místo toho šla ruská válečná loď do… Však víte kam.
