Private credit je ve světě nejrychleji rostoucím segmentem alternativních investic. Jednoduše řečeno – když firma potřebuje kapitál a banka jí odmítne půjčit, nastupují specializovaní investoři, kteří na tom umějí vydělat. Ti podstupují vyšší riziko, ale získávají zpravidla i vyšší výnos. Své místo na tomto trhu si začínají hledat i čeští investoři.
Může to znít tajemně, ale ve skutečnosti jde o přímé půjčky mezi dvěma stranami. Na jedné straně stojí společnost, která potřebuje financovat svůj rozvoj nebo akvizici. Na druhé straně je soukromý investor, který poskytne kapitál ze svého.
V čem je rozdíl oproti klasickému financování? U velkých firemních úvěrů je běžné, že když firma potřebuje peníze a investiční banka jí je půjčí, většinou si dluh dlouho nenechá.
Často ho „zabalí“ a prodá dál investorům, například ve formě dluhopisů. Sama si nechá poplatky, zatímco riziko, že firma nezaplatí, už nese někdo jiný. Banka tedy půjčku u sebe nedrží, jen ji zprostředkuje.
V oblasti private credit je to jiné – investor si úvěr ponechá od začátku do konce a nese celé riziko ztráty sám. Typickými poskytovateli jsou investiční domy se zkušeností v oblasti private equity a kreditní analýzy.
Globální trh dnes spravuje zhruba dva biliony dolarů, což je více než trh amerických high yield dluhopisů. Zatímco do obligací běžně investují i drobní investoři a penzijní fondy, private credit byl dlouho doménou velkých institucí – penzijních fondů, pojišťoven či rodinných kanceláří. Tento obraz se ale mění a trh se otevírá postupně i běžným investorům.
Výhodou private creditu je flexibilita. Fondy na tomto poli nepodléhají tak přísné regulaci jako banky, protože pracují s kapitálem kvalifikovaných investorů, kteří mají delší horizont a akceptují větší riziko.
Často financují sektory, kam banky z principu nedosáhnou – například technologické firmy, zdravotnictví nebo média. Tam bývá zajištění spíše nehmotné, takže tradiční banka váhá. Private credit poskytovatel ale dokáže úvěr nastavit kreativněji a rychleji, i za cenu vyšší úrokové sazby.
Výnosy specializovaných fondů se liší podle konkrétní strategie. Seniorní zajištěné půjčky obvykle přinášejí osm až dvanáct procent ročně, nejkomplexnější rizikovější strategie mohou přinést výnos až dvacet procent.
Mýty a předsudky
Tím, jak jde o mladý obor v našich zeměpisných šířkách, provázejí ho určité předsudky. Často se říká, že jde o půjčky zoufalým firmám, kterým banka nepůjčí.
Filip Savi, partner a portfolio manažer v investiční společnosti Emun, k tomu říká: „V Česku je private credit jako třída aktiv ještě v plenkách. To zejména protože zde poměrně dobře funguje bankovní financování a za druhé, protože zde není až tak velká private equity aktivita, která je typickým příjemcem private credit financování.“
Ve Spojených státech je situace jiná. Po finanční krizi a zpřísnění regulací banky z některých segmentů trhu prakticky odešly. Až devadesát procent akvizičních úvěrů tam proto v posledních letech poskytují private credit fondy. A nejde o žádné zoufalce, ale o firmy s miliardovými obraty a stabilními výsledky.
Podle Saviho je největším mýtem představa, že tento typ financování přijmou jen firmy v potížích. Ve skutečnosti jde často o společnosti se srovnatelnou bonitou jako emitenti bondů s vyšším výnosem. Rozhodujícím faktorem pro ně bývá spíše rychlost, flexibilita a individuální přístup investora než samotná výše úroků.
Českou cestu prošlapává Emun
V Česku byl private credit až donedávna spíše neznámý pojem. To se mění i díky hráčům, kteří tomuto odvětví prošlapávají cestu. Jedním z nich je například fond Emun Global Private Credit.
Pro našince dlouho neexistovala možnost, jak do této třídy aktiv pohodlně vstoupit. I proto byl v roce 2024 založen fond, který investuje prostřednictvím velkých globálních partnerů. Díky tomu získává expozici vůči firmám s ročními zisky v řádech desítek až stovek milionů dolarů.
V portfoliu jsou například americké společnosti Anaplan nebo Finastra, ale i český Omnetic. Významná byla také půjčka americké firmě Coreweave, která letos úspěšně vstoupila na burzu.
Fond cílí na zhodnocení osm až deset procent ročně s rizikovostí srovnatelnou s dluhopisy bez ratingu. V portfoliu má více než 1500 podkladových úvěrů diverzifikovaných napříč sektory, regiony i manažery.
V současné době už spravuje téměř padesát milionů dolarů, tedy přes jednu miliardu korun. „Myslíme si, že v Česku je prostor pro globální private credit fond s kapitálem přes sto milionů dolarů,“ odhaduje Savi.
Zájem domácích investorů podle něj postupně roste. „Je běžné, že investiční trendy, které sledujeme v Americe, dorazí do Evropy s jedno- až dvouletým zpožděním a k nám ještě o jeden až dva roky později. Myslím si, že trend private credit do Česka zatím nepřišel, ale jsme mu už blízko,“ uzavírá.
Pro zkušenější investory tak může private credit představovat zajímavý kompromis a doplněk portfolia. Není pochopitelně tak konzervativní jako státní dluhopisy, ale ani tak rizikový jako venture kapitál. Zkušenosti ze světa napovídají, že může za čas dorůst v respektovanou součást investičních alternativ i v tuzemsku.
Důležité upozornění:
Informace obsažené v tomto článku mají výhradně informační charakter a nepředstavují investiční rady. Nedoporučujeme jednat na základě těchto údajů bez předchozí konzultace s kvalifikovaným finančním poradcem. Investování je spojeno s riziky a rozhodnutí o investování jsou na vlastní zodpovědnost. Výnosy z investice dosažené v minulosti nejsou zárukou výnosů budoucích.
