Letošní obrat technologické skupiny TGS dosáhne 580 milionů korun. Její majitel Pavel Diviš neskrývá lásku k technice a věří, že silné a sebevědomé Česko dokáže vybudovat síla myšlenky a odvaha ji ukázat světu.
„Bylo mi dvacet, když přišla revoluce. Trefil jsem tu nejlepší dobu.“ Začátky původně čistě strojírenské firmy, nazvané Technologické služby, jsou pevně spojeny s podnikatelskou euforií devadesátých let. Pavel Diviš, majitel a zakladatel skupiny TGS, ji tehdy jako čerstvě vyučený zámečník začal budovat spolu s bratrem. Technické myšlení měli oba v krvi po podobně nadaném otci.
„Už od dvanácti let jsem jezdil motokros a všechno na motorku jsme si tehdy museli vyrobit sami. Díly se v tehdejším Československu nedaly sehnat. Tak jsem si v sedmnácti letech udělal první minislévárnu a vyráběl kdeco. Pro sebe, pro kamarády jsem odléval skateboardy i různé další věci jako zakázky,“ vzpomíná Pavel Diviš na dobu, kdy se čerstvě vyučil zámečníkem a zároveň coby junior jezdil motokrosové závody.
Ještě v první polovině devadesátých let TGS zakotvilo natrvalo v Holoubkově na Rokycansku a z Pavla Diviše se za tu dobu stal velký holoubkovský patriot. Firemní haly leží na dohled od dálnice a lemují je služební auta s logem lučního koníka, po němž firma sáhla zcela symbolicky.
„Jeho pohyby jsou technicky dokonalé a my se k tomu našimi produkty chceme aspoň přiblížit,“ směje se podnikatel, když veze přes areál svůj vůbec nejoblíbenější stroj – motorku, s níž jezdil motokros.
Foto Michael Tomeš
TGS ve svých začátcích zprostředkovávalo práci do českých podniků. Až časem přidali obchod s nástroji. Právě závitníky, nástroje pro řezání vnitřních závitů, byly těmi, s nimiž slavili první větší obchodní úspěchy.
„Okoukávali jsme to, co na Západě bylo a tady ne. Neměli jsme žádné výrobní systémy, všechno jsme se učili postupně. Byla to doba, kdy se české firmy vyvíjely a postupně získávaly hrdost,“ vypráví Diviš, když sedíme v industriálně laděné zasedačce vysoko nad výrobní halou s mnoha stroji.
„Chtěl jsem víc. Táhlo mě to k technologiím a chtěl jsem dodávat technologické celky a služby, abychom ještě víc dostáli svému původnímu názvu,“ říká. Když mluví, mluví se zápalem. Nepřekvapí tedy, že ho na strojírenství nejvíc baví nápady a myšlenky a že jeho vášní je rozumět tomu, jak věci vznikly, jak je lidé dokázali vyrobit a co je uvnitř.
„V jednu chvíli se stane, že vaše myšlenka začíná stát na něčem, čemu rozumíte míň než vaši zaměstnanci. Strašně mě baví být obklopen chytrými lidmi a sledovat jejich myšlení. Už 35 let se učím stále něco, co jsem do té doby neuměl.“ Například když vystudoval mezinárodní vztahy, založil česko-tchajwanskou obchodní komoru.
Foto Michael Tomeš
Když přímo v Holoubkově, kde žije, koupil rybník a kolem něj buduje sportovní a společenský život. Budovu bývalé Jednoty v téže obci zase přetvořil na malý zimní stadion a v něm speciální sportovní školu na tréninky individuálních dovedností hokejistů. A když Rusko napadlo Ukrajinu, v TGS začali pracovat na prototypech kamikadze dronů pro ukrajinskou obranu.
Pavel Diviš je přesvědčený, že strategie, která pomáhá jedné konkrétní firmě, může pomoct celému Česku a jeho strojírenství. V tomto případě důvěra ve vlastní myšlenky a nápady, technickou kreativitu. Hodnoty, které si „jako Češi sami vytvoříme, nikoli někde koupíme“.
Dnešní TGS tak vlastní výrobní postupy na součástky do velkých strojů, vlaků nebo aut. Umí vyrobit od jednoduchého vrtáku po velký elektrický generátor, jehož výroba trvá dva roky. Mezi jejich zákazníky patří přes 1500 firem z Česka i zahraničí.
O českém strojírenství však trochu smutně říká, že teď rozhodně nevzkvétá. Spíše chřadne. „Zdegenerovali jsme. Strojírenství obecně prodávalo levnou práci, a tu už v Česku prodávat nechceme a ani ji tu nemáme. Obor ztratil pevnou půdu pod nohama,“ je přesvědčen muž, který je součástí každoročního ocenění strojírenských firem.
„Byl jsem velmi hrdý, protože jsem minule na pódiu předával diplom našemu přímému konkurentovi. Strojírenství se potřebuje dařit jako celku.“
Pak jen jednou na okamžik zvážní, to když přijde řeč na děti. „Vnímám to, že se našim dětem nebude dařit, jako se dařilo nám – my jsme totiž historicky naprosto šťastná generace –, pokud jako země nebudeme odvážnější, sebevědomější. Jde mi o to posouvat Česko k lepšímu.“
Foto Michael Tomeš
I proto se stal jedním z ambasadorů Druhé ekonomické transformace a věří, že angažmá víc než třicítky byznysmenů přinese konkrétní celospolečenský profit. „Češi jsou nesmírně šikovní, ale neumějí se propagovat, nebát se říct, v čem jsou dobří. Ale myslím, že teď nás to donutí.“
