Z okénka šedavého Rolls-Roycu stoupá oblak cigaretového kouře a auto se lehce zhoupne. Pro architekta Jaromíra Pizingera není jízda veterány sváteční záležitostí, jezdí jimi každý den. Střídá je podle nálady. A každý den je díky nim vlastně svátek.
Něco je jinak. Někdo tu chybí. Klec na zadním sedadle je prázdná. Chybí Fredy. Zelená andulka, kterou architekt Jaromír Pizinger a jeho žena Naďa vozili všude s sebou. Do ateliéru, na schůzky, do restaurací, procestovala s nimi kus Evropy. Byla jejich neoddělitelnou součástí. Pořád mezi lidmi, proto se naučila 400 slov.
„Fredy v létě zemřel. Stále to bolí,“ říká muž, jehož se zvířaty pojí zvláštní pouto. Dokládá to i vztahem k australské kelpii Aussie, kterou si jeho přátelé přivezli z chovné stanice přímo od protinožců. Architekt psa často hlídal na své chalupě v Krušných horách a přilnuli k sobě natolik, že mu majitelé jednoho dne přinesli obálku s rodokmenem a doklady se slovy: „U tebe je šťastnější…“
Podobně by se dal popsat i jeho vztah k autům, jež něžně označuje za své kamarády. „Když k nim přijdu, usměju se na ně. Každý vůz má nějaký čumáček, výraz, kterým se na mě dívá,“ popisuje vysoký muž s vizáží bohéma svoji sbírku veteránů, jež čítá kolem desítky vozů převážně britské, italské a francouzské provenience. A je pořádně pestrá.
Vedle Roveru P6 ze 70. let, který řídil třeba Doyle v seriálu Profesionálové, stojí Maserati Quattroporte z roku 1982, stejné, jakým jezdili Luciano Pavarotti a Ornella Muti. Sousední Morgan připomíná vůz z 30. let, byť jde o současné auto, jež se vyrábí dodnes. Úplně jiné linie má Citroën CX, trochu podceňované auto ze 70. let s futuristickými prvky a palubní deskou z plastu, jež je pravým opakem dřevěné palubky s chromovanými čudlíky stříbrného Rolls-Roycu.
Siluetu ikonického Porsche 911 Targa SC 1979, jímž dnes přijel do ateliéru, zná každé malé dítě… Co vůz, to jiný svět. „Nekupuji auta jako investici, ale podle toho, že se mi líbí. Pořizuji si vozy, které jsem potkával v dětství a mládí a snil o nich,“ říká architekt pocházející z Karlových Varů. Nostalgicky vzpomíná, jak jako malý kluk sedával před Grandhotelem Pupp a dychtivě pozoroval, jakými vozy přijíždějí němečtí hosté.
V článku se také dozvíte:
- Proč svými veterány jezdí každý den do práce.
- Které modely má ve sbírce a podle čeho si je vybírá.
- Jak ho tvary aut inspirují při práci architekta.
- Proč se rozhodl v sedmdesáti otevřít vlastní dílnu na opravu veteránů.
