Bez odborného vzdělání, zato s velkým nadšením se manželé Anna a Adam Antošovi pustili do navrhování a výroby nábytku. Pod značkou Budu už vybavili Muzeum Prahy, Laichterův dům nebo uměleckou galerii Kunsthalle Praha, spolupracovali s designérem roku Jiřím Krejčiříkem a jejich práce si všimli i na Designbloku.
Zaoblená dubová lavička vytváří v prostorách muzea zajímavý prvek, sama je tak trochu exponátem. Vine se prostorem jako had či, chcete-li, vodní tok.
„Vycházeli jsme z vizuálu Prahy a napadlo nás, že výrazným a ikonickým tvarem je meandr Vltavy,“ říká Anna Antošová, která navrhla mobiliář pro Muzeum Prahy na Florenci spolu se svým manželem Adamem.
Vsadili na jednoduchost, historické architektuře budovy na pražské Florenci nechtěli konkurovat extravagantními objekty. „Oproti zdobným zdím a sloupům působí oblý organický tvar jako kontrast a možná odraz dnešní doby, v něčem je jemnější a neurčitější,“ popisuje Antošová.
Naprosto současné je také propojení mobiliáře s technologiemi. V noze lavice jsou totiž zapuštěné nabíjecí stanice na mobilní telefony, které si návštěvníci mohou nechat interaktivně vysunout a vizuálně neruší objekt.
„Na studio Budu jsem dostal kontakt od ředitelky Designbloku Jany Zielinski a od začátku mi dávalo smysl spojit Muzeum Prahy právě s nimi. Jelikož většinu budov nemůžeme výrazně architektonicky měnit, protože jsou kulturními památkami, hledal jsem způsob, jak jednotlivé objekty propojit jinou cestou. A napadlo mě, že právě mobiliář by mohl fungovat jako sjednocující prvek napříč muzeem,“ popisuje ředitel Muzea Prahy Ivo Macek.
Mobiliář je podle něj nejen funkčním vybavením prostoru, ale funguje jako ucelený soubor současného českého designu, který má vlastní výpověď, atmosféru a charakter.
„Ač jde o moderní nábytek z masivního dubu, zapadá do naší novorenesanční budovy, jako kdyby tam byl odjakživa. Působí naprosto přirozeně, budovu krásně zútulňuje, a navíc je skvěle funkční. Lidé si ho oblíbili, lavice od Budu jsou věčně obsazené. Jsou hezké, dobře se na nich sedí, a navíc v sobě skrývají i nabíječky na telefony a laptopy,“ dodává ředitel.
Do budoucna plánuje ve spolupráci s Budu pokračovat například na výrobě knihovniček nebo kojícího koutku.
Pracovat rukama
Základy rodinného podniku Budu položili Antošovi před pěti lety, kdy během lockdownů konečně nastal čas pustit se do společného projektu, který v nich zrál zhruba dva roky. Ani jeden z nich přitom design nevystudoval.
Anna Antošová absolvovala politologii na Univerzitě Karlově, později pracovala v Book Therapy, kde měla na starosti projekt knižního předplatného pro děti Flowers and Dinosaurs.
Adam Antoš vyrostl v rodině dvou chirurgů, hodně času trávil i s babičkou, jež učila deskriptivní geometrii a výtvarnou výchovu na gymnáziu a často s vnukem tvořila. Právě tady vidí počátek svého snu dělat něco rukama. Jeho cesta vedla nejdřív na gymnázium a po maturitě na Filozofickou fakultu Univerzity Karlovy, kde začal studovat tibetanistiku.
„Zkoušel jsem se hlásit i na UMPRUM, ale nevyšlo to. Chvíli jsem byl smutný, ale pak jsem si řekl, že nechci být další člověk, který věci vymýšlí, ale ten, kdo je vyrábí. Těch je méně, navíc mají vliv na podmínky výroby nebo třeba původ materiálu,“ vypráví Antoš, který z fakulty odešel a přihlásil se na učební obor umělecké truhlářství a restaurátorství.
Už při učilišti vypomáhal v truhlářské dílně, kde se naučil také byznysovou stránku věci. Kvůli nehodě, při níž ho srazilo na kole auto, musel práce načas nechat a měl čas na přemýšlení. Rozhodl se, že se postaví na vlastní nohy a založí si dílnu.
Foto Budu
Foto Budu
„Anička v té době koupila osm ratanových židlí, které jsme si nechali zrestaurovat. Seznámili jsme se s paní Věrou, která celý život pracovala ve výrobě v Tonu v Bystřici pod Hostýnem a věnovala se ruční technice pletení ratanu. Tak jsme našli další směr, jemuž jsme se kromě dřeva rozhodli věnovat,“ líčí Adam.
Anna Antošová, která vždy toužila po kreativním povolání, se k němu připojila a společně se pustili do návrhů prvních kolekcí, kde kromě dřeva pracují právě i s ratanem. Začali drobnějšími předměty, jako jsou poličky, pokračovali jídelními stoly, postelemi s dubovým či ratanovým čelem, komodami nebo psacím stolem.
„Vycházeli jsme z vlastní potřeby. Chtěli jsme si dům plnit věcmi, které dlouho vydrží, a viděli jsme, že naši vrstevníci přemýšlejí podobně a mohli by to chtít. Cenově se profilujeme na střední úroveň, kterou jsme na trhu neviděli, tedy někam mezi luxusní segment a nábytkářské řetězce. Chceme, aby byl náš nábytek cenově dostupný pro běžnou domácnost, případně aby byla schopná si na něj našetřit,“ říká Adam Antoš.
V roce 2022 se jim narodil syn a o dalším produktu bylo jasno: dětská postýlka, jež později sklidila vřelé ohlasy na přehlídce Designblok.
„Bylo pro nás důležité etablovat se i před odbornější veřejností. Ukázat, že Budu není projekt dělaný doma na koleně, ale opravdový brand,“ podotýká Anna Antošová. Zároveň přiznává, že se mezi vystudovanými a respektovanými designéry cítila trochu jako vetřelec.
To se však změnilo na dalším ročníku Designbloku, kde manželé představovali modulární policový systém a získali za něj nominaci v kategorii Nejlepší nábytek v cenách Designbloku, ale i cenách EDIDA udělované magazínem Elle Decoration a také v cenách Czech Grand Design v kategorii Objev roku.
Foto Budu
O rok později představili kolekci skládacího nábytku Fold-able navrženou designérem Jiřím Krejčiříkem, který mimo jiné i za ni získal titul Designéra roku v cenách EDIDA 2025.
„Díky těmto nominacím jsme se pravděpodobně dostali k zakázce pro Muzeum Prahy. Pan ředitel Ivo Macek nás oslovil napřímo, protože cítil, že by dřevo mohlo s prostorem korespondovat,“ poznamenává Adam Antoš s tím, že kromě lavic s nabíjecími stanicemi navrhovali a vyráběli i opláštění baru v kavárně muzea.
Ze zakázky na mobiliář muzea měl mladý pár obzvlášť radost, protože vzhled veřejného prostoru považuje za velmi důležitý.
„Když přijedete třeba do italského městečka, vidíte ve všech kavárnách stejný typ židliček a stolků. Člověk nemá pocit vizuálního smogu. Vybavení veřejného prostoru má schopnost prostředí scelovat a ovlivňuje to, jak se lidé v prostoru pohybují, jak ho využívají nebo kolik času tam tráví,“ zmiňuje Anna Antošová, jež v tomto ohledu v Česku ještě vidí mezery.
„Existují subjekty, které se o zlepšení snaží, například IPR a pražský mobiliář, ale je to běh na dlouhou trať. Přijdete na poštu na úžasném místě, ale její vybavení vás vizuálně bolí. Právě muzeum může být dobrou cestou, jak kultivovat estetické cítění,“ myslí si Antošová s tím, že do budoucna by se měl jejich mobiliář rozšířit do dalších poboček Muzea Prahy.
Přirozený růst
Kromě Muzea Prahy jsou jejich realizace k vidění v pražské galerii Kunsthalle, kde vytvořili nábytek do dětské herny Kidshalle podle návrhu designérského dua Mikolášková & Drobná.
Pracovali i v ikonickém Laichterově domě postaveném na pražských Vinohradech podle návrhu předního českého architekta Jana Kotěry. Dům nyní spravuje pravnuk původního majitele a nakladatele Jana Laichtera Štěpán Laichter, jenž dům otevírá veřejnosti a pořádá v něm kulturní akce.
„Do společenské místnosti Laichterova domu jsme dělali poličky na míru v designu Budu. Do zasedací místnosti jsme vyráběli rozkládací stůl podle původního návrhu Jana Kotěry. Další věcí byla replika šatní skříně podle té původně do bytu, který je na pronájem,“ líčí Anna Antošová.
Kromě značky Budu, jež představuje vlastní autorské produkty, letos na jaře manželé rozjeli ještě paralelní značku Buduju, která se zaměřuje na zakázkovou výrobu nábytku a spolupracuje s architekty nebo klienty napřímo.
Truhlářskou dílnu přesunuli z pražského Suchdola do Berouna a právě díky zakázkové výrobě ji plánují výrazně rozšířit, a to i personálně. Kromě nábytku chtějí vyrábět také dřevěné dveře a okna, aby byli schopni pokrýt větší interiérové zakázky.
Foto Budu
Vyzkoušeli si to kupříkladu na zakázce pro soukromého klienta, kdy ve spolupráci s architektem Martinem Hejlem vybavovali nábytkem vilu v Praze 6 včetně komody, postele, psacího stolu či schodů na míru.
Obrat v řádu jednotek milionů korun hodlají zvětšovat organicky. „Nemáme v plánu vytvořit velkou investici a zvětšit obrat na dvojnásobek. Klademe důraz na kvalitu a chceme mít celý proces pod kontrolou, což bychom třeba při dodávkách zvenčí nemohli zaručit,“ konstatuje Adam Antoš.
Letos se kvůli budování nové truhlářské dílny přehlídky Designblok neúčastní, už teď se však chystají na příští ročník.
Plánují se dotknout jiného materiálu, než je dřevo a sklo. „Chceme představit novou kolekci, která bude opět reflektovat jejich aktuální rozpoložení v rámci potřeby našeho domova. Zatím si to ale necháváme jako překvapení,“ uzavírá Anna Antošová.
