Povinné nošení roušek na veřejnosti skončí dřív, než se čekalo. Vláda dnes rozhodla, že je lidé budou moct odložit už od pondělí 25. května, ale pouze za určitých podmínek. Učinit tak budou moct jen za předpokladu, že dodrží minimálně dvoumetrový odstup od ostatních.
Pokud vás tenhle kus látky na obličeji už začíná po dvou měsících štvát a právě teď jste se zaradovali, nejásejte předčasně. Roušek se ani za dva týdny tak úplně nezbavíme – povinné budou dál v uzavřených prostorech, tedy v obchodech, MHD nebo taxi.
Nabízí se tedy klíčová otázka: Mají roušky stále ještě smysl, a pokud ano, neubližujeme jejich používáním svému zdraví a svým plicím, které teď kvůli mechanické překážce musí vdechovat méně kyslíku a více už jednou vyloučeného oxidu uhličitého?
Debatu v posledních dnech hlavně na sociálních sítích rozvířila lékařka Miroslava Skovajsová, která tvrdí: „Nošení roušek je opatření, které nám už nic nepřináší, jenom strasti. Když dýcháme, zbavujeme se toho, co do plic nepatří, potřebujeme se nadechnout čerstvého vzduchu plného kyslíku, což pod rouškou nejde.“
Jinými slovy, podle Skovajsové sice chráníme ostatní kolem sebe, ale zároveň škodíme sami sobě a svým plicím. Podle pneumologů, tedy lékařů, kteří se zabývají onemocněním plic, je ale takové tvrzení nesmysl.
„Jsem k takovým úvahám skeptický,“ říká pneumolog a šéf České iniciativy pro astma profesor Petr Pohunek. „Chirurgové mají roušky na tváři celou dobu a také se jim nic neděje. Lidé v Asii nosí roušky rovněž běžně, a přitom neexistuje žádný důkaz, že by měli poškozené plíce.“
Podle Pohunka nejsou roušky natolik těsné, aby docházelo k vdechování výrazně nižšího objemu kyslíku a naopak abychom zpětně vdechovali příliš mnoho oxidu uhličitého.
„Když vydechujete, nezbavují se vaše plíce žádných toxických látek. Maximálně vydechujete viry, pokud jste nemocní, ale to vás nemusí trápit, protože už je v sobě stejně máte. Mám pacienty, kteří jsou přesvědčení, že se v rouškách dusí, ale to je spíš psychologická záležitost, kdy je vám nepříjemné, že máte něco na obličeji,“ vysvětluje Pohunek.
Astmatikům nebo alergikům paradoxně roušky mohou i pomoct. „V pylové sezoně to alergikům doporučujeme, záleží na materiálu, ale většina roušek dokáže zachytit alespoň část pylových částic, takže jich alergik vdechuje méně,“ popisuje pneumolog a dodává, že astmatikům zase roušky pomáhají zvlhčovat a oteplovat vzduch, který dýchají.
„Když vdechujete studený a suchý vzduch, což se stává v letadle, sliznice v průduškách se vysušuje. To vede k jejímu stáhnutí, a tím pádem k astmatickému záchvatu. Rouška tohle částečně eliminuje, protože si svým dechem vzduch, který vdechujete, trochu oteplíte a zvlhčíte,“ upřesňuje.
Tohle všechno ale platí ve chvíli, kdy nosíme roušku podle návodu. Tedy ty jednorázové používáme jen jednou, látkové roušky vyváříme a podobně. Pokud to neděláte, může se v roušce vytvořit plíseň a s takovou rouškou už pochopitelně svým plicím ubližujete.
Se správným nošením roušky souvisí i druhá část otázky, kterou jsme si na začátku článku položili – dává současné nařízení vlády o bezpodmínečném nošení roušky na veřejnosti stále smysl?
„Na rozdíl od většiny Čechů roušky používám jako Japonec, tedy když jsem nachlazený, roky. Je to slušnost. Smáli se mi v tramvaji, v kanceláři. Ale ani teď je nenosím, když je kolem mě prázdno a nejbližší člověk je v dostatečné vzdálenosti,“ říká lékař a člen krizového štábu Roman Šmucler.
„Pro mnohé je rouška falešný pocit bezpečí. Více riskují. Chápu, že je to pro mnohé politický symbol, a proto se fotí na billboardy s rouškou a nechtějí ji dovolit sundat. Jenže dělat z osobní ochrany politiku je největší hloupost – pak tomu lidé přestanou věřit. A někteří budou kverulovat,“ soudí.
Pohunek s ním v zásadě souhlasí a připomíná, že roušky má smysl nosit jen v místech, kde hrozí, že někoho nakazíte. Protože čím déle přes roušku dýcháte, tím víc vlhne a klesá její účinnost.
„Roušky rozhodně splnily svůj účel. A mají smysl třeba ve chvíli, kdy jste nemocní, sednete si na lavičku v parku, kde začnete chrchlat, lavičku kontaminujete a tím můžete nakazit někoho, kdo si na lavičku sedne po vás. Ale pokud jdete sami po ulici, nemá rouška žádný smysl.“
