V září se Kamila Kopřivová stala první českou rabínkou v historii a ihned nastoupila do Westminsterské synagogy v Londýně. V ní jsou shodou okolností uloženy i předměty nedozírné hodnoty, které tam takřka před šedesáti lety doputovaly z Prahy…
Podél Hyde Parku vede cesta k závratnému množství příběhů, které lze rozvinout. Na sebe navršených příběhů je 1564 a nalézají se v synagoze, v jejímž čele stojí coby duchovní třiatřicetiletá drobná Češka. K příbytku židovské víry je třeba od Hyde Parku uhnout doleva a projít zástavbou honosných domů centrálního Londýna nadechujících se k pompě viktoriánského stylu, k nostalgii po impériu, nad nímž nezapadalo slunce.
Hezká podívaná? Jak by ne. Přesto i zde platí, že unikátní a vzácné bývá často skryto pod povrchem, v tomto případě pod londýnským chodníkem. Na něj právě – plesk, plesk! – dopadají těžké kapky a rozbíjejí zrcadla z louží, v nichž se do té doby odrážela šedivá obloha. V kalužích se vlivem deště rozostřuje i výjev masivních sloupů před vstupem do velkoryse pojatého domu, z jeho realistického obrazu je rázem impresionistický.
Ani nezkreslený pohled by však z exteriéru budovy neodhalil Westminsterskou synagogu; není divu, jako synagoga nebyla původně zamýšlena, sloužila mnohem světštějším účelům. Objekt nese název Kent House po princi Eduardovi, vévodovi z Kentu a otci královny Viktorie, který jej na sklonku 18. století nechal postavit pro svou milenku, a proto vyhloubil i tunel spojující sídlo metresy s Kensingtonským palácem, aby mohl jeho prostřednictvím podnikat tajná dostaveníčka.
Díky tunelu se z londýnského chodníku dostáváme pod povrch: po tom Eduardově čeká ve sklepení Kent Housu na rozvinutí dalších 1564 příběhů. Rozvinout jde vlastně pořád jeden a týž příběh, stejný slovo od slova. Jedná se o Pět knih Mojžíšových, z nichž se skládá Tóra, a jestliže je na londýnském chodníku mokro, pod ním jsou v pečlivém suchu, čistotě a tmě střeženy vzácné svitky ze zvířecí kůže, na nichž je fundament židovského náboženství v hebrejštině zaznamenán; z těch zachovalých je možné po rozvinutí předčítat.
Stáří svitků je rozprostřeno do různých staletí, jedno však mají bez výjimky společné: pocházejí z Česka! U svitků z Česka stojí rabínka z Česka, první rabínka v české historii. Kamila Kopřivová k nim sešla ze své kanceláře v synagoze, nechala si pomoci při rozevření posuvných skleněných dveří, za nimiž jsou na policích uloženy, a vzápětí prozradila, jakým řízením osudu se svitky z Dobříše, Kutné Hory, Březnice, ze Semil a tak dál dostaly do nynějšího úložiště.
Foto Michael Tomeš
„Před druhou světovou válkou začala řada českých židovských komunit centralizovat vzácné předměty. S přicházející hrůzou byly komunity uzavírány, svitky Tóry byly posílány do větších měst a odtud do Prahy. Proč se tak dělo, o tom koluje spousta spekulací, jednou z nich je, že nacisté chtěli v Praze udělat muzeum židovské rasy, až tuto rasu vyvraždí. Možná i díky tomu svitky přečkaly válku, a když moc převzali komunisté, shromáždili je všechny v synagoze v Michli, kde byly v otřesných podmínkách.“
„Protože potřebovali zahraniční měnu, dívali se komunisté, co vše mohou rozprodat, svitky nabídli americkému obchodníkovi s uměním. Ten neměl zájem, ale přes jeho kontakty došlo k propojení s Westminsterskou synagogou a v únoru 1964 byl vyslán do Londýna vlak plný svitků. Spravuje je organizace Memorial Scrolls Trust, která pečuje i o jejich opravu, protože mnohé dorazily v dezolátním stavu.“
Půjčuje je také po celé planetě, na světě skoro neznám židovskou komunitu, ve které by nebyl český svitek Tóry. V únoru to bude navíc šedesát let, kdy sem svitky dorazily, což je důvod vše poměrně velkolepě připomenout, chystá se i kniha popisující jejich cestu z Československa do Londýna.“ Spíš než rabínkou je v tu chvíli Kamila Kopřivová průvodkyní, tenhle dojem je ještě zvýrazněn, když od sklem chráněných polic poodejde k vitríně u přilehlé zdi.
„Svitky jsou maximálně 400 let staré, ale tento,“ ukáže na pergamen, nad nímž zrovna stojí, „je podle prvotních rozborů extrémně starý, měl by pocházet ze 12. či 13. století, a pokud to bude definitivně prokázáno, půjde o jeden z nejstarších svitků na světě.“
Jak se svitky dostaly od Vltavy k Temži, už tedy víme. Nevíme, jak se k Temži dostala Kamila Kopřivová. V centru Londýna čeká 1564 příběhů na rozvinutí, avšak s rozvíjením příběhu, na jehož dosavadním konci je první česká rabínka, je třeba začít v jiném městě.
Odkud pocházíte?
Ze Znojma.
Ze židovské rodiny?
Dokonce ani z věřící rodiny ne. Má rodina je nežidovská, zcela ateistická.
Rabínkou jste se tedy stala jak?
Když jsem byla malá, zaslechla jsem někde slovo filozof a dostala intenzivní pocit, že se jím musím stát. O dost později jsem se rozhodovala, na jakou univerzitu a obor půjdu, a skutečně zvolila filozofii. Abych k ní měla něco praktičtějšího a protože mě náboženství vždy hodně zajímalo, přibrala jsem k filozofii judaistiku, židovskou teologii. Říkala jsem si, že se naučím hebrejsky a uvidí se, k čemu mi to bude.
