Na konferenci Forbesu Lepší Česko vystoupil jeden z nejúspěšnějších českých sportovců historie, Petr Čech. Mluvil o sebevědomí, o přípravě, o tom, jak přenášet vítězný mindset z hřiště do byznysu. A také o svém projektu GLOW21, který překládá principy vrcholového sportu do jazyka firem a leadershipu.
GLOW znamená Growth, Leadership, Opportunity a Winning mindset – čtyři pilíře, na kterých Čech staví i po konci kariéry.
Když v roce 2012 šel na trávník ve finále Ligy mistrů proti Bayernu, měl za sebou třináct let kariéry a tisíce zápasů. Přesto už dva dny předtím nespal. Hlava mu jela naplno – odpovědnost za klub, spoluhráče, fanoušky, sny i peníze, které v tom všem byly. „Překvapilo mě, jak těžce jsem bojoval s tím, abych zůstal připravený jen na to, co mám dělat. Nikdy jsem se necítil hůř,“ přiznal.
Pomohla mu rutina. Rozcvička, soustředění, zklidnění myšlenek. Postupně se naučil vypnout všechno kolem a zůstat jen v prostoru vlastních úkolů. Už od třinácti let si vštěpoval, že skóre, diváci ani rozhodčí neexistují – důležitý je jen jeho další krok na hřišti.
Schopnost vypnout okolní svět potvrzuje i jedna historka z mládí. „Bylo mi osmnáct, hráli jsme Plzeň a Sparta a moje máma stála za bránou jako jediná. Po zápase po mně hodila naštvaně oběd a byla rozladěná, že jsem ji ignoroval. Jenže já jsem ji opravdu vůbec neviděl. Tenhle systém jsem si vybudoval a pomohl mi nakonec přežít ty největší zápasy včetně finále Ligy mistrů.“
Stejný princip začal později uplatňovat i mimo sport. Soustředil se výhradně na to, co může ovlivnit, protože jakmile se člověk začne zabývat věcmi mimo svůj dosah, přichází o energii i pozornost.
Příprava, která (ne)rozhoduje
Sebevědomí podle Čecha nikdy nevyroste z prázdnoty nebo chlácholením. Rodí se z přípravy. „Před finálem Ligy mistrů jsme strávili dlouhé hodiny studiem videa soupeřů. Sebevědomí je pro mě vědomí, že jsem udělal maximum. Když to dopadne špatně, nechci mít výčitky, že jsem pro věc neudělal maximum.“
Na životní zápas se připravoval s mimořádnou pečlivostí. S trenéry se vrátili k analýze penalt soupeřů až pět let zpátky a hledali u jednotlivých hráčů vzorce, kterých by se mohli chytit.
Díky detailnímu pohledu do historie tak Čech v klíčovém okamžiku rozpoznal u Schweinsteigera známý způsob rozběhu (kdy těsně před střelou zastavil) a v rozhodující chvíli vystihl směr jeho střely. V tomto provedení totiž kopal penaltu vždy do stejného místa.
Příprava nebyla jen o datech, ale i o zvládnutí tlaku. V penaltovém rozstřelu legendárního finále selhal i jeden z nejspolehlivějších hráčů, Juan Mata. Analýzy ukazovaly, že brankář Bayernu Manuel Neuer při první penaltě levonohého hráče vždy skáče doleva. Mata měl za úkol poslat míč na opačnou stranu a deset dní to tak trénoval.
V rozhodující chvíli ale nervozita převzala kontrolu na jeho kopačkou – instinkt a tíha okamžiku mu zavelela jinak a on kopl míč přesně tam, kam to Neuer čekal. Veškerá příprava vzala zasvé.
Pro Čecha je to lekce, kterou dodnes zmiňuje i při práci s firmami. Sebevědomí nevydrží, pokud člověk pod tlakem emocí ztratí kontrolu. V kritických chvílích nerozhoduje jen strategie a hodiny příprav, ale schopnost zůstat klidný a držet se promyšleného systému. A i to se dá naučit.
Systém místo chaosu
„Arsène Wenger v Arsenalu razil filozofii, že hráče nebude svazovat taktikou, ale dá prostor jejich kreativitě. Když to fungovalo, hráli jsme nádherný fotbal. Ale jakmile se nám přestalo dařit, každý hráč řešil problém po svém – a to byl začátek konce,“ vzpomíná Čech.
Naopak v herním projevu Chelsea byla v počátku Čechovy éry patrná pevná struktura. Tým se opíral o předem připravenou kostru, k níž se dokázal vrátit ve chvílích, kdy se nedařilo. Právě promyšlený systém hry tým opakovaně zachránil a vyvedl z úzkých – podobně jako v byznysu, kde je pro lídra klíčové mít pro krizové situace jasný scénář.
Kdy má šéf přirozený respekt týmu? Ideální konstelaci popisuje jednoduše: patnáct spolehlivých tahounů, osm neutrálních a dva potížisté. Dokud to tak zůstane, tým drží při sobě a může dosahovat skvělých výsledků. Jakmile se z těch dvou potížistů stane osm hlasitých prudičů, trenér (nebo šéf) končí. Platí to ve sportu i ve firmách.
Leadership, který vidí člověka
Kromě tvrdých dat dokáže být Petr při práci s lidmi také empatický. „Když se podívám zpětně na to, co mi trenéři říkali ve dvanácti letech, dnes by za taková sdělení seděli všichni ve vězení na Pankráci,“ vzpomíná pobaveně.
Mourinho byl první dva roky stejný – drsný a přímý. Takový přístup ale funguje jen na určité typy lidí. Někteří potřebují obejmout, jiní seřvat. Ten, kdo dokáže tyto rozdíly rozpoznat a podle nich jednat, má podle Čecha napůl vyhráno.
Dnes v rámci GLOW21 předává zkušenosti z týmové dynamiky firemním lídrům a opírá se o jednoduché, ale účinné příměry.
Při workshopu pro PPF například vysvětloval princip týmové spolupráce na příkladu lvů při lovu. Každý lev má při lovu svůj přesně daný úkol, a pokud smečka dosáhne společného cíle, nezáleží na tom, jakou cestou se k němu dostanou. Stejně by měl fungovat i firemní tým: společný výsledek, jasně dané úkoly pro jednotlivce a na konci dne spravedlivě rozdělená odměna pro všechny.
Podobně přistupuje i k motivaci. „Ráno se mi někdy nechce. Ale motivace je v tom, že to udělat prostě musím. To určuje vítěze. Když jdete i ve chvíli, kdy se vám nechce, dojdete většinou dál než ti, kteří to v těchto chvílích vzdávají,“ říká Čech.
Inspirace i pro dnešní mladou generaci
Když mluví o vzorech, nezní to jako nostalgie. „Mým vzorem byl Dominik Hašek, protože jsem chtěl hrát hokej. Ale výstroj byla tak drahá, že mě táta dal raději na fotbal,“ ohlíží se zpět.
Na trávníku ho fascinovali hráči, kteří něčím vyčnívali – Kahn, Van der Sar, Schmeichel, Buffon, Casillas. Když mohl sedmnáctiletý Casillas chytat za Real Madrid, proč by on nemohl chytat za Spartu?
Stejně přemýšlí i o lidech kolem sebe. Podle něj je klíčové obklopit se těmi, kdo nemají předsudky a hodnotí výkon, nikoli věk.
Dřív se říkalo, že dokud ti není alespoň pětadvacet, nemůžeš být lídr na hřišti. Dnes už to neplatí – třicetiletý hráč dřív býval považován za starého, zatímco dnes září čtyřicetiletý Luka Modrić i náctiletý Lamine Yamal. Věk dnes není překážka.
Ostatně Tomáš Čupr povýšil do vedení firmy mladého kluka po dvacítce, který má na starosti procesy spojené s umělou inteligencí. Rozhoduje schopnost, ne datum narození.
Ať už jde o byznys, sport, nebo život, pointa zůstává stejná: „Skutečné sebevědomí není slepá víra v sebe, ale jistota, že člověk udělal maximum pro to, aby si důvěřovat mohl,“ uzavírá Čech.
