skip to main content
Facebook

Šéf Facebooku odmítá cenzurovat Trumpa. Co nám tím vzkazuje?

3 minuty čtení

Mark Zuckerberg stvořil otevřenou knihu, do níž může každý svobodně psát, a zpočátku to vypadalo jako skvělý nápad. Dnes už to leckomu jako skvělý nápad nepřipadá. Leckomu to dokonce přijde jako vyloženě pitomý a škodlivý nápad. Aktuálně proto, že do Markovy knihy svobodně píše americký prezident Donald Trump.

Svoboda slova je vznešené právo, proti tomu ale stojí fakt, že slova mohou být pekelně nebezpečná. Zvlášť když je vypustí tak mocný muž jako Trump. Ten v souvislosti s protesty po brutálním policejním zákroku na Afroameričana George Floyda, který v důsledku toho zemřel, napsal prohlášení obsahující výrok „když začne rabování, začne střelba“.

Vzápětí byly k vidění dva přístupy dvou sociálních sítí. Zatímco Twitter Trumpova slova ukryl za upozornění, že jde o podněcování k násilí, Facebook k nim žádný komentář nepřidal. Zuckerberg to zdůvodnil tím, že je mu sice útočná rétorika proti srsti, ale že si lidé mají prezidentovu mluvu vyložit sami.

Mnozí lidé si místo toho vyložili postoj Zuckerberga: viní ho, že za evangelium svobody slova schovává farizejství. A někteří z těch, kteří s ním byli na jedné lodi, skáčou kvůli tomu přes palubu.

„Jsem hrdý na to, že už nejsem zaměstnancem Facebooku,“ tweetoval Owen Anderson, kterým byl dva roky jedním z manažerů. „Jsem rád, že už nebudu podporovat politiku a hodnoty, s nimiž zásadně nesouhlasím.“

Totéž učinil i softwarový inženýr Timothy J. Aveni: „Bojím se o svou zemi a nemohu přihlížet tomu, že Facebook nereaguje na stále nebezpečnější status quo.“

Zuckerberg si stojí za svým i po debatě se zaměstnanci. Jeho společnost ale zároveň zaměstnance vyzvala k otevřené diskusi a kritice vlastních řad; Zuckerberg se ostatně ani nemohl zachovat jinak, popřel by tím vlastní poselství o „volném pohybu slov“.

Andrew Crew, který pro Facebook pracuje, výzvu ke kritické diskusi přijal. „Cenzura informací, díky kterým by si lidé mohli udělat úplný obrázek, je špatná,“ uznal Crew. Vzápětí však dodal: „Ale poskytování platformy pro podněcování násilí a šíření dezinformací je nepřijatelné.“

Nejsou ale Crewovy věty v rozporu? Nepodobají se tvrzení, které velebí blahodárné slunce, ovšem současně vyzývá ke stavění štítů proti jeho otravným paprskům? Jestliže je cenzura špatná, není nutně špatné i cenzurování přihlouplých či štvavých názorů? A pokud se mají přihlouplé či štvavé názory cenzurovat, kdo bude určovat, který z názorů už přihlouplý či štvavý je a který ještě ne?

Reklama

Společnost Twitter se tváří, že problém vyřešila, když na názory přišpendluje cedule „Dangerous“, ovšem těžko říct, zda je to vážně řešení. Zda problematické názory pouze neschovává do Pandořiny skříňky, již je naopak o to lákavější otevřít. Zda svým varováním určitou skupinu lidí naopak neupozorňuje na pilíře, o něž opírají své vidění světa.

Celá situace je o to zamotanější, že ani „apoštol svobodného slova“ Zuckerberg není svatoušek. „Facebook říká a snad i věří tomu, že je na straně svobody projevu. Ve skutečnosti se ale postavil na stranu zisku a zbabělosti,“ uvedl Barry Schnitt, ředitel komunikace Facebooku v letech 2008 až 2012.

Pro Schnittovo přesvědčení jde najít oporu. Třeba v tom, že Facebook mohl popostrčit Trumpa do Bílého domu, když mu v roce 2016 napomohl v prezidentských volbách, a není tedy tak úplně nestranný, což se s hlásanou svobodou slova do jisté míry tluče. Pomoc Trumpovi sice proběhla jaksi mimoděk, přesto nejde říct, že by Zuckerbergova sociální síť byla v této věci zcela nevinně.

Mark Zuckerberg | Foto Facebook

V úsilí o co největší zisk si totiž Facebook účtuje různé sazby za reklamu, mimo jiné v závislosti na jejím směrování. Inzerce mířící na městskou populaci je dražší než ta pro venkov, přičemž právě mimo města nasbíral tehdy Trump klíčový počet hlasů.

Facebook také ze své podstaty upřednostňuje inzerci generující kliknutí, sdílení a komentáře. „A poněvadž Trump ve sděleních zhusta používal provokativní obsah, podařilo se mu mnohem efektivněji a šířeji okupovat online prostor,“ napsal americký žurnalista Antonio Martínez, který se problematice do hloubky věnoval.

Provokativní Trump zůstal i po zvolení, takže jeho občasná jurodivá prohlášení opět zaručují velký počet kliknutí, sdílení a komentářů…

Je-li ovšem provokativní nejmocnější muž světa, může být provokativní každý, ne? Provokativně se tedy ptejme, zda by Facebook – kdyby v té době existoval – cenzuroval, či necenzuroval Hitlera. A pokud by ho necenzuroval, činil by tak výhradně ve jménu svobody slova, nebo kvůli statisícům kliknutí, na něž se skvěle chytá reklama?

Lze o tom dlouze a obšírně diskutovat. Nejlíp na Facebooku.

Reklama
Reklama