Následky šikany si její oběti mohou nést po celý život, někdy ale takové příkoří dopadne docela jinak, než bychom čekali. Důkazem je sedmnáctiletý Ollie Forsyth z Velké Británie, který je dyslektik a kterého spolužáci šikanovali natolik, že uvažoval o sebevraždě – přesto se rozhodnul, že ústrkům nebude věnovat pozornost, a naplno se upnul ke svému snu stát se podnikatelem.
„Řekl jsem si – jednou budu milionář a ti, kdo mě ničili, pro mě budou pracovat.“ Daleko od pravdy tenkrát nebyl – v současné době je Ollie zapojen do osmi společností, jeho byznys vzkvétá a brzy se chystá na globální expanzi. Paradoxně to přitom byla právě šikana, co ho nakoplo jít si za svým.
„Nikdo mi nevěřil a mojí motivací tak byl hlavně fakt, že pro všechny kolem jsem byl synonymem neúspěchu. Podle mě ale člověk prostě jen musí dělat to, co chce. Já měl třeba vždycky rád hezká auta a říkal jsem si, že až uspěju, taky si jedno koupím. To mi dodávalo odvahu. To a Richard Branson,“ naráží Ollie na fakt, že jeho idol – miliardář a majitel konglomerátu Virgin, který se specializuje na zábavní průmysl – je mimochodem dysgrafik.
U Ollieho se porucha projevila tak, že do 15 let vůbec neuměl číst a v 16 kvůli šikaně odešel ze školy úplně bez kvalifikace. „Myslím, že školství v tomhle pořád dost selhává. Spousta středoškoláků má skvělé nápady, ale školy je neumí adekvátně povzbuzovat. Bylo pro ně lehčí nechat mě odejít, protože jsem se neuměl přizpůsobit a zapadnout.“
Co naopak uměl, byl obchod. Podnikatelského ducha měl podle rodičů už jako malý – v šesti letech jim naúčtoval za přípravu čaje a sušenek 20 pencí. Ve 13 pak založil vlastní internetový obchod s dárkovými předměty s názvem Ollie’s Shop, který mu za první rok vydělal neskutečných 13 tisíc liber (asi 455 tisíc korun).
„Nejdřív jsem kontaktoval deset různých firem, kterým jsem napsal, že bych s nimi rád navázal spolupráci, ale nejprve je prosím o zaslání deseti kontrolních vzorků zdarma. Tím pádem jsem měl najednou 100 volných vzorků, které jsem prodal po deseti librách za kus, a tak jsem velmi rychle vydělal tisíc liber jako rozjezdový kapitál.“
Teď je Ollie ve svých 18 předsedou řady vlastních společností, přičemž expanduje do dalších odvětví. Založil například digitální marketingovou agenturu UNBXD nebo platformu, která staví školy pro mladé podnikatele v chudých částech Indie. A osobně se už setkal i s Richardem Brandsonem, teď už ale jako rovný s rovným.
O podnikání navíc přednáší studentům středních škol a je spolupatronem projektu, který podporuje podnikání teenagerů. „Miluju tyhle přednášky, a když studentům řeknu svůj věk – nechávám to při prezentaci vždycky až na poslední slide –, bývají z toho pěkně vykulení. Nakonec je ale jedno, kolik je vám let. Kvůli mému mládí mě zpočátku nikdo nebral moc vážně, ale když máte úspěch, začnou vás lidé měřit skrz něj.“
Jeho rada začínajícím podnikatelům je stručná a míří přesně: „Buďte připraveni pracovat tvrdě, 24 hodin denně, sedm dní v týdnu a nekoncentrujte se přitom na peníze, ale na to, že uděláte skvělý byznys – peníze přijdou později. A taky si najděte mentora,“ dodává. „Nebojte se požádat o pomoc, protože ta nejhorší odpověď, jakou byste mohli dostat, je ne.“
