Ondřej Homola spoluzaložil v Silicon Valley startup Lifeliqe, který vytváří vzdělávací pomůcky využívající 3D a virtuální a rozšířenou realitu. Projekt spolupracuje s HTC Vive, Microsoftem nebo Dellem. Aby Homola svůj hektický život vybalancoval, vyhledává netradiční cesty odpočinku, jako třeba pobyty ve tmě nebo u jihoamerických indiánů.
Nejlíp jsem si to uvědomil při jedné večeři s přáteli v Praze. Většina lidí sáhla po zelenině a nějakém proteinu, proběhla decentní sklenka vína, a když jsem si objednával jako jediný dezert, viděl jsem v očích ostatních, jak mi vypočítávají počet minut, které musím zítra uběhnout. Podobná setkání v Kalifornii by byla ještě o něco „zasvěcenější“.
Je zajímavé pozorovat, jak se ve společnosti zvyšuje povědomí o zdravých životních návycích.
Čtěte také: Dejte si detox a zajistěte si supervýkonné tělo. Pár rad, jak na to
Tím to ale nekončí, stejně významnou neřestí, které ale na rozdíl od těch výše zmíněných nevěnujeme tolik pozornosti, je závislost na digitálu (telefonu).
Abychom si rozuměli, propadl jsem jí i já. Bylo normální, že pohled do mailů bývala moje první a poslední každodenní činnost. A mou velmi častou náplastí na nervy byla sociální média, komunikační aplikace, do uší mi neustále hrálo Spotify a po večerech jsem sledoval YouTube nebo Netflix.
Mám na sobě vypozorováno, že v čím větším tlaku a stresu jsem, tím častěji mám chuť na něco sladkého. A když už jsem cukr silně omezoval, tak jsem rád sahal právě po digitálním dezertu. Proto, abych na chvilku vypnul hlavu. A nebyl jsem v tom sám – nikdy nezapomenu na zážitky z přeplněné tramvaje v San Francisku, kdy 100 procent lidí (pravděpodobně i včetně řidiče) mělo v uších sluchátka a sledovalo svůj telefon.
Dneska vím, že největším problémem této etapy mého života bylo to, že mi nedocházelo, co vlastně dělám a jak žiju. Neuvědomoval jsem si, kolik času trávím, ať už pracovně, nebo relaxačně, v digitálním světě. A proto mě vůbec nenapadlo se nad tím zamýšlet stejně, jak jsem se zamýšlel nad stravou nebo pohybem.
A přitom jsem to měl v dobách svého pobytu v Silicon Valley neustále před očima.
Co mám na mysli? Jak Silicon Valley uvažuje?
Pokud jdete prezentovat investorům startup, který již publikoval (většinou to tak bývá) nějakou aplikaci, jsou otázky investorů následující: kolik je lidí, kteří si již aplikaci nainstalovali a používají ji, versus ti, kdo ji nepoužívají, jaký je počet aktivních uživatelů na denní, týdenní a měsíční bázi, jak dlouho používá aktivní uživatel vaši aplikaci denně, jak moc jsou na ni uživatelé namotaní atd.
Jednoduché pravidlo bylo, že dobrou aplikaci člověk používá stejně jako kartáček na zuby – alespoň dvakrát denně na pár minut. Nevím, jak na vás, ale na mě tato metrika působí jako sofistikovaný způsob, jak se zeptat: „Jak moc je váš produkt návykový?“
Jak hluboko do psychologie metody Silicon Valley sahají, jsem lépe pochopil při setkání s jedním z prvních zaměstnanců Facebooku.
Vysvětlil mi, že Silicon Valley v podstatě okopírovalo spojitosti, které fungují v mozku lidí závislých na výherních automatech.
Podle něj se zjistilo, že ať už je motivace nebo míra závislosti na výherních automatech jakákoli, klíčový moment nastává při zmáčknutí tlačítka START. Tehdy se do těla uvolní serotonin neboli hormon štěstí. A to se stane proto, že hráč očekává, že se to tentokrát může povést, že tentokrát jej čeká výhra.
A tím, že se hormon štěstí uvolní při každém zmáčknutí tlačítka, tělo vyžaduje další hru, protože to je to, co mu dělá dobře. Nepřipomíná vám to něco? Takto jsou dneska navržené notifikace na aplikacích. Když svítí červené upozornění nad messengerem, něco mi říká, že možná přišla nějaká velmi příjemná osobní zpráva. Klikám na aplikaci, vyplavuje se serotonin a zjišťuju, že mě zase jenom někdo uhání.
Další z mnoha příkladů bude jednodušší vysvětlit na hrách, říká se tomu „flow“. Flow je stav, kdy jsme plně ponořeni a koncentrovaní třeba na hru, ale může to být taky ponoření do čtení knížky atd. Při tomto stavu zapomínáme na to, co se děje kolem nás. Vzpomínám si na dobu svých VŠ studií, kdy jsem byl schopen strávit klidně i celou noc nad Heroes of the Might and Magic 3 (vynikající hra, to mi připomíná, že bych ji měl znovu nainstalovat…).
Hrál jsem celou noc, neměl jsem hlad, žízeň ani přehled o čase a vlastně se mi nechtělo ani moc spát. To je samozřejmě extrémní příklad, ale spousta, zvlášť odpočinkových, her (ať už v nich střílíme své Angry Birds, luštíme puzzle se sladkostmi, nebo zušlechťujeme zahradu) je velmi dobře designovaná na to, aby nás vtáhla do flow.
Právě tyto hry jsou určené pro ženy, a jak říká dr. Blume, šéfka oddělení závislostí Americké psychiatrické společnosti –, ženy propadají gamblerství třikrát častěji než muži.
Dneska je podobně vyladěná hlavní stránka (news feed) většiny sociálních sítí – abychom se dostali do flow, vypnuli hlavu, pokračovali ve scrolování a efektivně trávili co nejvíc času v dané aplikaci.
Že jsou aplikace takto navržené, není vůbec náhoda. I relativně malý startup věnuje velkou pozornost jejich testování až na tisících lidech. Zkoumají se všechny funkce, design… Nic se neponechává náhodě a všechno má jediný cíl – ujistit se, že uživatel si vypěstuje co nejrychleji závislost na vašem produktu, která jej donutí spíš dřív než později například vytáhnout kreditku.
Tedy, ty skvělé aplikace, které každodenně tak rádi používáme, jsou vysoce sofistikované produkty navržené extrémně chytrými a schopnými lidmi za tím účelem, aby maximalizovaly profit jejich vydavatelů. A využívají sofistikované metody, aby u nás vytvořily minimálně silnou chuť je co nejčastěji používat.
Aby bylo jasno, mám aplikace a sociální média rád a rád je používám, stejně jako mám rád víno nebo dezerty. Ale je dobré rozumět tomu, jak fungují, a zjistit si, jaká je zdravá denní nebo týdenní míra.
Co se mi osvědčilo a co můžete vyzkoušet:
- Dopřeju si alespoň dva týdny v roce v kuse úplně bez sociálních médií.
- Alespoň jeden večer v týdnu trávím úplně bez počítače, telefonu, televize atd.
- Mám vypnuté notifikace na telefonu.
- Vědomě omezuju čas strávený konzumací filmů a klipů.
- Dobrý návyk je (ale ještě tam nejsem) kontrolovat sociální média maximálně dvakrát denně.
A stejně jako s vínem anebo dezerty, nejlepší způsob, jak vybalancovat virtuální svět je intenzivně prožívat ten reálný. A to třeba prostřednictvím jógy, chozením po horách anebo mým oblíbeným pobytem mezi indiány.
