Juraj Široký, který se na Slovensku stal synonymem pro označení oligarcha a je dlouholetým členem žebříčku nejbohatších Slováků, nezažívá dobré období. Jeho firmy a s nimi spojená moc upadají, přesto dokáže občas zaznamenat úspěch.
Firmám Juraje Širokého se teď víc než na Slovensku daří v Česku. Zdejší byznys se pro něj zřejmě postupně stal důležitějším, než původně čekal.
Příběh Juraje Širokého je rozmanitý a sahá až do dekády starých událostí souvisejících s transformací slovenské ekonomiky.
V poslední dekádě dění dominovaly dvě události kontroverzního podnikatele a mecenáše vládní strany Smer. První z nich byla dotovaná stavba původně neplánovaného hotelu v rámci státní zakázky na hokejový stadion, kde se později setkávaly politické špičky Smeru s velkopodnikateli, lobbisty, ale údajně i se členy organizovaného zločinu.
Druhou událostí se stal strmý pád Váhostavu. Ten bezprecedentně zachránil stát z peněz daňových poplatníků a vyvolal vlnu krachů menších stavebních dodavatelů na Slovensku.
Tyto události ohraničují podnikatelský track record Širokého na Slovensku. Od té doby, zhruba od roku 2014, jeho impérium upadá. Firmy vykazují ztráty, dotace či veřejné zakázky nechodí v dosud obvyklých objemech.
I to je důvod, proč Juraj Široký začal klesat v žebříčku slovenských miliardářů. Debutoval v něm v roce 2018 s majetkem ve výši sto milionů eur.
Postupně jsme odhad jeho majetku snižovali souběžně s tím, jak se zhoršovaly hospodářské výsledky firem z jeho portfolia. V roce 2024 Forbes snížil odhad majetku Juraje Širokého o dalších deset milionů na sedmdesát milionů eur.
České pilíře impéria
Alespoň malou útěchu může hledat v podnicích na české straně svého impéria. Nemá tu natolik zničené renomé jako na Slovensku a dokáže získat i veřejné zakázky.
České firmy Juraje Širokého na rozdíl od většiny těch slovenských přinášejí poměrně stabilní tržby a některé generují i zisky.
Příkladem může být společnost Údržba Silnic Morava z jeho českého portfolia. Firma, jejímž nepřímým vlastníkem je Juraj Široký, vykonává cestářské práce pro mnoho veřejných subjektů. Smlouvy v nedávné době uzavřela například s městem Ostrava či Ředitelstvím silnic a dálnic. Šlo o cestářské práce v daných regionech.
Společnost patří k firmám ze Širokého impéria, které si nepotrpí na transparentnost, a opakovaně nezveřejňuje účetní závěrky. Z dostupných údajů je však možné konstatovat rostoucí tržby (naposledy v roce 2021 o 71 procent na 36,88 milionu korun) a dlouhodobě rostoucí aktiva.
Pozitivní výsledky vykazuje i liberecká Chemolak Trade. Podle poslední účetní závěrky z roku 2023 vykázal nejlepší tržby za posledních pět let – 92,2 milionu korun. Odlišuje se tak od slovenského stejnojmenného protějšku ve Smolenicích, kde Chemolak již několik let po sobě vykazuje poklesy tržeb, naposledy v roce 2023 o 15,7 procenta.
Do značné míry tomu napomáhají veřejné zakázky za desítky milionů korun – například pro Pražské služby, Dopravní podnik hlavního města Prahy či státní Správu železnic.
Chemolak Trade je přitom dceřinou firmou slovenského Chemolaku, do značné míry tak pomáhá zpomalovat propad mateřské firmy. Udržuje si obchodní centra v Liberci, Českých Budějovicích a Olomouci.
I díky tomu až třetina nátěrových hmot a pryskyřic směřuje ze Smolenic na export.
Propojení na Brhela
Chemický byznys Širokého funguje i v další české větvi jeho podnikání – Realchem Praha. V něm Široký vlastní 40,6 procenta, přičemž byl jeho podíl v registru odhalen až loňský rok.
Firma vlastní aktiva, která rostou již pět let po sobě a podle posledních údajů z roku 2023 dosahovala hodnoty 286,6 milionu korun (11,4 milionu eur).
Prostřednictvím této společnosti vlastní i menšinový podíl v kolínské firmě Bioenergo-komplex.
I tady podíl Širokého odhalila až zákonná povinnost přiznat se k vlastnictví firmy, kterou splnil koncem listopadu 2024. Podle paragrafu čtyři zákona o skutečných majitelích má Juraj Široký rozhodující vliv v této firmě.
Ještě zajímavější je, že ve stejném čase uváděla firma jako druhého spolumajitele Antona Bielika – známého manažera, který je považován za správce podnikatelského impéria dalšího oligarchy blízkého Smeru-SD, Jozefa Brhela, který je zároveň aktérem několika korupčních kauz.
Grafika Martin MSetana/ Forbes Slovensko
Jozef Brhel
Vlajková loď, která nevyšla
Juraj Široký vlastní v Bioenergo-komplexu podíl 20,29 procenta, Brhelův blízký manažer Bielik 49,47 procenta. Jelikož zbytek firmy vlastní Širokého Realchem Praha, těsnou většinu ve firmě má právě on.
Společníkem s podílem 0,06 procenta je Josef Poštulka, který však může být považován i za správce Širokého majetku a v textu se mu věnujeme o několik odstavců níže.
Společnost Bioenergo-komplex vyrábí hnojiva, pelety, lisuje oleje, ale také staví elektrárny na biomasu. Nejznámějším projektem firmy je malá elektrárna na biomasu v Kolíně.
Tento projekt měl být vlajkovou lodí podniku, avšak v roce 2022 narazil na českou novelu energetického zákona. Zákon stanovil stropy pro ceny elektřiny vyrobené z elektráren na biomasu.
Foto Chemolak
Některé elektrárny na to reagovaly kompenzací v podobě zvýšených cen za teplo, které je vedlejším produktem výroby, jiné malé elektrárny na biomasu zanikly. Původně klíčové portfolio Bioenergo-komplex se tak stalo pouze částí komplexnějších činností firmy.
Dodnes však prezentace firmy pracuje s tímto projektem jako příkladem a nabízí výstavbu nových podobných staveb.
Společnost Bioenergo-komplex, jejímž jednatelem je zase Josef Poštulka, vlastnila podle posledních údajů z roku 2023 aktiva ve výši 698,5 milionu korun a utržila 911 milionů korun.
Firma vlastní i dceřinou společnost Bioenergo-Trade, která má stejné konečné uživatele výhod a stejné sídlo. Funguje však netransparentně, nejsou známy výkazy jejího hospodaření a není ani jasně definovaná oblast činnosti.
Nejasné majetkové pozadí
Podobně jsou na tom i další podniky, které hrály významnou roli v transakcích mezi jednotlivými společnostmi Širokého impéria. Stále fungují, ale není jasné, k čemu slouží.
Glendon Investments je registrovaná v Praze se Širokým jako skutečným vlastníkem firmy a nepřehlednou strukturou. Společnost má aktiva ve výši 26,7 milionu korun.
Společnost Raymore se Širokým jako nepřímým skutečným majitelem je vlastněná akciemi na jméno a má aktiva ve výši 14,6 milionu korun. Helston Investments je akcionářem v Širokého Chemolaku a také v jeho klíčových investičních vehiklech: První strategické a Druhé strategické.
Muž v popředí
Co mají tyto tři výše uvedené firmy společného? Kromě nejasné struktury, která i díky netransparentním kmenovým akciím na jméno výrazně přispívá k anonymizaci transakcí v rámci Širokého byznysu, je spojuje ještě jeden člověk. Josef Poštulka, který v nich zastává statutární funkci.
Jak jsme uvedli výše, jde i o statutáře v dalších firmách s majetkovou účastí Juraje Širokého. A právě v jeho osobě lze shrnout to, proč Široký významnou část aktiv svých firem drží v Česku nebo je přes něj převádí.
Poštulka je zároveň osobou, která definuje oba konce Širokého miliardářské kariéry – od jejího začátku až po upadající současnost, ve které se podnikatel snaží více méně přitahovat prostředky z účtů jeho firem na účty subjektů, na které nemá podle oficiálních údajů přímý dosah.
Kauza Váhostav
Široký Poštulkovi důvěřuje i třicet let po tom, co pod ním sloužil v komunistické tajné službě. Na záhadné jméno veřejnost upozornil Úřad pro veřejné obstarání (ÚVO) v roce 2016, když začal vyšetřovat vlastnickou strukturu Váhostavu.
Protože firma odmítala prozradit, kdo jsou její skuteční vlastníci, dostala 3. ledna 2017 pokutu dvacet tisíc eur, tedy přes půl milionu korun. Široký vyšel s pravdou ven a v polovině ledna 2017 přiznal, že za složitou spletí schránkových firem stojí on.
Část vlastnické struktury stavební firmy se změnila 25. července 2016 a směřovala právě do Česka – k výše zmíněné Helston Investments, která získala téměř 30procentní podíl ve Váhostavu, který převzala od novozélandské schránkové firmy Beacon Holdings.
Úřad podezříval Helston Investments, že je řízena takzvanými bílými koňmi. ÚVO proto požádal o spolupráci banku, která zastřešovala převod akcií z novozélandské firmy Beacon Holdings na Helston.
Banka na základě zákona o boji proti praní špinavých peněz úřadu poslala kopii prohlášení o skutečném vlastnictví Helstonu. „V tomto dokumentu pan Ing. Juraj Široký prohlásil, že je konečným uživatelem výhod společnosti Helston Investments,“ píše úřad ve třicetistránkové analýze.
Helston přitom celý čas zastupoval Poštulka. Je tedy možné ho považovat i za správce části majetku Širokého. Slovenský Forbes se na to ptal i přímo firem, ve kterých je Poštulka statutářem, ale do publikování článku odpověď neobdržel.
Přátelé z tajné služby
Při pohledu na počátky kariéry Juraje Širokého je zřejmé, kde spolupráce s Josefem Poštulkou a vzájemná důvěra vznikly.
Širokého nadřízenými ve Státní bezpečnosti byl mimo jiné právě Josef Poštulka. Podle Širokého spisu, který má uložený Ústav paměti národa v Bratislavě, byl Široký v letech 1988 až 1990 na ambasádě ve Washingtonu zástupcem majora Poštulky.
Špioni pracovali jako diplomati, v případě Širokého jako zaměstnance rozvědky to byla funkce druhého tajemníka na československém velvyslanectví. Ve Spojených státech byl mezi lety 1985 až 1990.
Po sametové revoluci se v roce 1993 všichni tři špioni setkali ve společném byznysu – celkem se spolumajitelstvím čtyř firem.
Josef Poštulka byl podle obžaloby, kterou podala česká prokuratura v roce 2006, mimo jiné ředitelem firmy Harms Holdings na Kypru v roce 1992. Společnost byla součástí portfolia podvodných Harvardských fondů v čele s Viktorem Koženým.
Za trestnou činnost byli právoplatným rozsudkem Vrchního soudu v Praze z října 2012 odsouzeni Kožený a pozdější likvidátor fondů Boris Vostrý. Soud jim uložil tresty deset a devět let vězení. Oba jsou stíháni jako uprchlíci, škodu mají nahradit. Kožený měl zaplatit zhruba 8,3 miliardy korun a úroky, Vostrý přes 2,2 miliardy korun a úroky.
Policie je na ně ale krátká: Kožený žije na Bahamských ostrovech, Vostrý zřejmě ve Střední Americe.
Do sítě je zamotáno několik dalších podnikatelů, kteří podle policie o podvodu věděli. Širokého blízký muž Poštulka je jedním z nich.
