Jaké to je, když vám vaši práci rozbijí během několika sekund na tisíce kousků? A ještě se na to dívají desítky milionů lidí na celém světě? Ač se to může zdát neuvěřitelné, Jiří Pačinek při takovém pohledu zažíval pocity štěstí.
Sklář, který vystoupil v Liberci na galavečeru Forbes rodinné firmy, totiž vyrobil přes šedesát skleněných plastik pro film Na nože: Glass Onion, který se stal čtvrtým nejsledovanějším snímkem na Netflixu všech dob.
„Český křišťál si zahrál hlavní roli na pár sekund, a když jsem poprvé viděl, jak ho rozbíjejí, tak jsem byl normálně šťastný. Až pak mi došlo, že je to škoda. Ale pak jsem byl zase šťastný,“ svěřil se.
O tom, že získal zakázku na slavný film, v němž si zahráli Daniel Craig, Edward Norton nebo Kate Hudson, musel mlčet více než rok. Co za zdmi sklárny Pačinek Glass v Kunraticích u Cvikova na Českolipsku vzniká, věděl jen jeho tým. Prolomit embargo mohl až těsně před prosincovou premiérou filmu.
„To vám zavolá manažerka z Hollywoodu, taková příjemná paní v telefonu, anglicky mluvící. Musel jsem ji zabrzdit s tím, že sice anglicky umím, ale tohle je vážné, ať zavolá našemu manažerovi, že ten mluví dobře. A vzápětí mi volá David a říká mi: Podrž se, máme kšeft,“ vzpomínal majitel malé sklárny, v níž kromě něj pracuje ještě dalších šest lidí.
Do Kunratic přiletěl umělecký ředitel filmu John Dexter, který se podílel mimo jiné na trhácích jako Piráti z Karibiku nebo Star Wars, a na několik týdnů se stal členem sklářského týmu. Původně chtěli filmaři patnáct dvacet kusů. Když první várka do Hollywoodu odešla, volali vzápětí s požadavkem na další.
„Režisérovi se to natolik líbilo, že chtěl tu výstavu rozšířit. Nakonec jsme vyrobili dohromady dvaašedesát kusů plastik,“ prozradil. Díla ve tvaru květin, hlavy psa, ale i ženského torza se pak částečně v jedné ze scén roztříštila na tisíce kousků, kolem třiceti křišťálových artefaktů si ale ve štábu nechali.
Skleněnou cibulí však jeho spolupráce s Hollywoodem zřejmě nekončí. Jak prozradil, skleněné repliky budou vyrábět i pro film Gladiátor 2, jehož premiéra by měla být za rok na podzim.
Jiří Pačinek na galavečeru rodinných firem sám jednu takovou reprezentoval. Ve sklárně pracuje společně s ním i jeho starší syn a postupně se přidává také ten mladší. On sám je přitom do řemesla nenutil, naopak, spíše se jim ho snažil rozmlouvat. Na druhou stranu si ale vždy přál, aby v rodinné tradici pokračovali.
Sklář Jiří Pačinek na galavečeru Forbes Rodinné firmy v debatě s šéfredaktorem Petrem Šimůnkem | Foto Martin Svoboda
„Sklo je krásné, člověka posouvá dál psychicky i řemeslně. Ale když přišlo období, kdy kluci začali dozrávat a rozhodovat se, jakou školu si zvolí, dělal jsem jako že nic a nechal je, ať si dělají, co chtějí. Hlavně, ať nedělají sklo, že je to těžká práce, máte karpály, ramena v háji,“ vypráví.
O to překvapenější byl, když postupně oba přišli s tím, že jsou přijatí na sklářskou školu.
„Mám z toho radost, je to sice těžké, ale nádherné řemeslo a mě stále ještě baví, dokonce mám o své práci neustále sny,“ dodal muž, který stál i u začátků sklářské firmy Lasvit.
Tehdy ve své první peci v Lindavě vyráběl, co vymyslel tým kolem Leona Jakimiče. Jako sklářský mistr působil později pod vedením Bořka Šípka i ve sklárně Ajeto, kterou dnes Lasvit vlastní.
