Rok 1970, jednadvacátého ledna. Privilegované letušky nejprestižnější aerolinky Pan Am oblékají nebesky modré kostýmky a na hlavu usazují typický klobouček. Tradičně vyrážejí na newyorské letiště Johna F. Kennedyho, odkud za pár chvil proletí zimní oblačností o trochu blíž ke slunci.
Už zbývá jen zkontrolovat, jestli pozemní služby naložily dost porcelánu, stříbrných lžiček a skleniček na šampaňské pro všechny cestující. Dneska jich musí být nejméně dvojnásobek než normálně. Nedejbože, aby sebemenší věc nešla přesně podle plánu.
Nervózní jsou i piloti. Tenhle den je výjimečný – jsou první posádkou v ostře sledovaném letadle, které okamžitě pozvedá letecké cestování ještě o několik úrovní výš. A které se na další čtyři dlouhé dekády stává největším dopravním letadlem světa a nezapomenutelnou ikonou.
V barvách americké aerolinky Pan Am se tehdy z newyorského JFK s prvními cestujícími zvedl širokotrupý Boeing 747 známý jako Jumbo Jet. Letem z New Yorku do Londýna zahájil éru plně odrážející požadavky na větší přepravní kapacitu a delší dolet. A také tehdy charakteristický letecký luxus.
Pro „sedmčtyřisedmičku“ je ostatně typický její hrb s horní palubou sloužící většinou jako luxusní bar či restaurace pro první třídu. Vedle ikonického Pan Amu, který postupně do své flotily zařadil desítky těchto strojů, následně Jumbo Jet provozovaly největší světové aerolinky včetně evropských British Airways nebo Lufthansy.
Foto Getty
Foto Getty
„Královna nebes“, jak se americkému obrovi právem přezdívá, vystřídala řadu rolí – od velkokapacitního dopravního letounu přes nákladní funkce až po letadlo s označením Air Force One, určené prezidentům Spojených států.
Velkolepé ceremonie – byť ve smutnějším duchu – provázely Boeing 747 i poslední lednový den, kdy americkou výrobnu opustil vůbec poslední vyrobený kus. Rozloučit se s ikonickým strojem dorazily tisíce hostů včetně zaměstnanců společnosti nebo významných tváří letectví jako například šéf Lufthansy Carsten Spohr.
„Je to symbol světa, který se díky 747 výrazně zmenšil,“ komentoval Spohr vliv Jumbo Jetu na rozkvět mezikontinentální letecké dopravy.
Z hlavní výrobny Boeingu v Seattlu vzešlo celkem 1574 letounů tohoto typu, přičemž úplně poslední převzala americká nákladní aerolinka Atlas Air. S pětačtyřiceti kusy je největším provozovatelem ikonického modelu.
Úterní převzetí posledního Jumbo Jetu s registrací N863GT pojala stylově: krátce po vzletu z washingtonského Everettu piloti vykreslili trasu ve tvaru koruny a čísla 747. Příď posledního vyrobeného stroje také zdobí podobizna vedoucího konstruktéra projektu Joea Suttera.
Foto Flightradar24
„Dopad vaší práce přesahuje výrobní linky. Pohání dětské sny i kariérní ambice, ale také světovou ekonomiku a obchodní řetězce,“ děkoval šéf dopravce John W. Dietrich zaměstnancům Boeingu během rozlučkové ceremonie.
Ukončení výroby nicméně neznamená, že Boeing 747 zmizí z oblohy. Čtyři kondenzační stopy z jeho motorů budou ovšem znamením, že se jedná o nákladní let. Osobní dopravci včetně jejich nejpočetnějších majitelů jako British Airways nebo Delta Air Lines z flotily Jumbo Jety v poslední době spíše vyřazovali.
Výjimkou zůstávají jen ty sloužící americkému prezidentovi. Tam mimochodem přibudou ještě dva již vyrobené kusy, které měla původně obdržet ruská aerolinka Transaero, která však před osmi lety zkrachovala.
Podobnému osudu jako proslulá 747 v současnosti čelí i konkurenční Airbus A380, který na začátku tisíciletí sebral ikonickému Jumbo Jetu titul největšího osobního letadla. O ukončení výroby A380 rozhodl evropský výrobce v roce 2021 a poslední kus s výrobním číslem 251 předal v prosinci téhož roku.
„Snažili jsme se najít nové zákazníky, ale neúspěšně. Možná jsme měli s tímto letadlem přijít o deset let dříve,“ komentoval tehdy ředitel Airbusu Tom Enders, který v době zahájení projektu největšího dopravního letounu předpokládal prodej okolo dvanácti set kusů. Nakonec ale získal jen necelé tři stovky objednávek.
Aerolinky začaly kvůli větší efektivitě postupně nahrazovat čtyřmotorové stroje za úspornější dva motory, přičemž dvoumotorové stroje už byly schopné konkurovat jak počtem sedaček, tak srovnatelným doletem – avšak s výrazně nižšími provozními náklady.
Definitivně pak do konce výroby nebeských obrů promluvila pandemie covidu-19. Během ní se zásadně snížila poptávka po létání a aerolinky donutila k úsporám.
