Paseka je už roky zárukou kvalitní české i překladové literatury. S její ředitelkou Annou Horáčkovou jsme mluvili o tom, co znamenají škrty na ministerstvu kultury pro malé nakladatele, jaké tituly je drží nad vodou a proč je vydávání knih stále tak trochu ruská ruleta.
Letnice Miroslava Hlauča, Objektivní nález Tomáše Šebka, ale i Rozložíš paměť Marka Torčíka nebo Opuštěná společnost Erika Taberyho. Všechny tyto knihy získaly v minulých letech literární ceny Magnesia Litera.
Za všemi tituly stojí nakladatelství Paseka, dlouhodobě spojované s kvalitní českou i překladovou literaturou. Od roku 2006 jej vede Anna Horáčková, dcera zakladatele.
Jenže zatímco nakladatelství sbírá ceny a vyváží české autory do světa, doma se Paseka – stejně jako podobně velcí hráči – ocitá pod tlakem. Rostoucí náklady, opatrní čtenáři i nejistota kolem podpory ze strany státu mění pravidla hry.
„Můj táta říkal, že vydávání knih je ruská ruleta,“ říká šéfka Paseky sídlící v Karlíně. V kontextu počínání ministerstva kultury, jež operuje s osekaným rozpočtem a ruší programy jako Česká knihovna, se zdají být slova Ladislava Horáčka aktuálnější než kdy dříve.
Jak se Pasece daří?
Na to, jaká je v posledních letech situace na trhu, se nám daří dobře. Poslední dva roky jsme měli silné tituly, navíc máme úspěch i na zahraničních trzích s prodejem licenčních práv: kolegyně Pavlína za poslední dobu uzavřela přes sto smluv v nejrůznějších zemích světa.
Co se nejvíc prodává do zahraničí?
Kniha Marka Torčíka Rozložíš paměť. Skvělé prodeje má také Jonáš Zbořil s Florou nebo Letnice Miroslava Hlauča. Daří se ale i komiksům, například Srdcovce od Štěpánky Jislové. A kam prodáváme? Na menší trhy sousedních států Evropy, ale třeba také do Egypta, Peru nebo Brazílie, Ameriky. Jsme rozkročeni všude po světě.
Jak se například do Egypta nabízí takový Marek Torčík?
To byste se musela zeptat kolegyně, ale obecně lze říct, že to stojí primárně na vztazích, které Pavlína navázala na nejrůznějších veletrzích a festivalech v zahraničí. Když jen posíláte e-maily a čekáte, jestli se vám někdo ozve, tak to většinou nefunguje.
Jak moc se prodeje v zahraničí podílejí na vašem obratu?
Minulý rok jsme do ciziny prodali licence zhruba za milion a půl, ale většina z toho jde autorům. Jedná se tedy spíš o prestižní záležitost, která navíc pomáhá při nákupu práv ze zahraničí.
Říkáte, že Pasece se daří i přesto, jaká je situace na trhu. Ta vypadá jak?
Asi to cítí lidé ve všech oborech. Kultura je bohužel pořád brána za zbytnou. Navíc války, energetické krize, to jsou všechno proměnné, které nám nenahrávají do karet. Výroba knih je energeticky náročná – s ohledem na papír a tisk –, takže nám dlouhodobě rostou výrobní náklady. Lidé k tomu více šetří a kupují jen to, co nutně potřebují. A knihy bývají až na dalším místě.
Jak vám ztěžují práci aktuální kroky ministerstva kultury? Jak moc jste závislí na tom, kdo je v jeho čele?
Jsme na tom závislí nejen my, ale většina malých a středních nakladatelství, která vydávají kvalitní literaturu. Vydání mnoha titulů je závislé na získání grantu. Před pár dny jsme se dozvěděli, že Česká knihovna (projekt podporující nákup nekomerčních titulů uměleckých děl české literatury – pozn. red.) nedostane peníze na nákup knih do knihoven, což pro nás všechny znamená výpadek – většinou jde o nákup vyšších stovek kusů knih.
Je to rána nejen pro nás, ale i pro knihovny, potažmo čtenáře. A dodám, že zahraniční vydání děl českých autorů se bez podpory ministerstva rovněž neobejde.
Foto se svolením nakladatelství Paseka
Foto se svolením nakladatelství Paseka
Foto se svolením nakladatelství Paseka
Foto se svolením nakladatelství Paseka
S jakou emocí dění na ministerstvu kultury sledujete?
Bojím se, že bych řekla nějaké sprosté slovo, tak raději nebudu říkat nic. Jen dodám, že práce nakladatelů je dlouhodobá. Kniha nevzniká měsíc, ale několik měsíců, někdy i roky. Spoustu projektů – překladové literatury, ale i finančně náročných ilustrovaných knih – tak máme v běhu a jsme postaveni před situaci, kdy je buď stopneme, nebo je budeme muset dotovat z úspor.
Pro jakou variantu se rozhodnete?
Projekty padnout nenechám, i když to nebude jednoduché. Otázka je, co bude v budoucnu – situace není dlouhodobě udržitelná.
Co to s vámi malými nakladateli může udělat?
Ti, kdo v posledních letech neměli to štěstí na výdělečné tituly, na tom budou velmi špatně. Mám za to, že někteří mohou i skončit.
Zmínila jste, že rezervu z předchozích let máte. Které tituly byly komerčně úspěšné?
Letnice – ty vyšly v prvním nákladu 1500 kusů, nakonec se jich prodalo přes 36 tisíc. Nakladatelství stojí také na titulech, jež se dobře prodávají dlouhodobě: teď mluvím třeba o Prašině, ale i o Lolitě od Vladimira Nabokova nebo o dětských obrázkových knihách od Rotraut Susanne Berner.
Zmínila jste Letnice, které loni získaly ocenění Knihu roku Magnesia Litera. Čekali jste, že to bude takový hit?
Jak jsem už zmínila, první náklad byl 1500 kusů. Věříme každé knize, ale komerční úspěch většinou předvídat nelze. Jsou tu samozřejmě výjimky, jako je Objektivní nález Tomáše Šebka. Tam jsme věděli, že to dopadne dobře, začínali jsme s nákladem padesát tisíc kusů. A aktuálně jsme na šedesáti tisících prodaných kusech.
Ráda bych ale řekla, že tohle je výjimečný titul a neděje se to pravidelně. I v knižním světě platí Paretovo pravidlo 80/20. Dvacet procent titulů živí zbylých osmdesát procent, které jsou v lepším případě ekonomicky na nule a ne v minusu.
Šedesát tisíc prodaných knih je v Česku velký úspěch…
Ano, tituly, kterých se prodá tolik, byste spočítali na prstech jedné ruky.
Máte teď v záloze nějakou knihu, jež má za vás velký komerční potenciál?
Těším se na výroční knihu, kterou děláme s Divadlem Járy Cimrmana. Potěší nejen fanoušky, ale myslím, že bude i prodejná.
Váš tatínek, zakladatel Paseky, říkal, že kniha by měla stát jako deset piv. Proč tomu tak není?
V dnešní době by to znamenalo, že kniha bude stát 700 korun. A my víme, že tolik by český zákazník nedal. S inflací šly ceny knih nahoru a lidé si – byť stojí méně než deset piv – stěžují, že jsou drahé.
Máme skvělé čtenáře, kteří se k nám pravidelně vracejí.
Proč?
Asi proto, že substitutů zábavy, které jsou navíc zadarmo, je všude hodně. U čtení navíc musíte vynaložit úsilí, nejde o pasivní aktivitu, nehledě na to, že si na ni musíte vyšetřit čas.
Přemýšlíte o tom, jak v dnešní době svou produkcí úspěšně konkurovat digitálním technologiím?
Máme skvělé čtenáře, kteří se k nám pravidelně vracejí. Zároveň si uvědomujeme, že to, že mladí lidé nečtou a skupina čtenářstva je omezená, je vážný společenský problém. Jak s tím bojovat? My nakladatelé toho moc nezmůžeme, v tomhle vidím úlohu školství. Základem je, aby učili ti, které to baví. Měli by děti vést k lásce ke čtení a ke knihám obecně. Ve velkém se to podle mě neděje, i když tu samozřejmě jsou osvícené výjimky. Tahle doba je v tomto smyslu zrychlená, zjednodušená.
Jak v Česku funguje synergie velkých a malých nakladatelů?
Velcí nakladatelé, třeba Euromedia, mají výhodu robustní distribuční sítě. Disponují daleko větším přehledem o čtenářích, aktuálními daty prodejů. Knižní trh funguje na takzvaném komisním prodeji, ostatní nakladatelé znají čísla až po několika týdnech. Máme tedy zpoždění nejen v cash flow, ale také informacích. Nevýhodou velkých nakladatelských domů je za mě naopak množství knih, jež vydávají, a nedostatek času, které jednotlivým titulům mohou věnovat.
Když mluvíte o distribuční síti – nepřemýšlela jste někdy o obnovení knihkupectví? Dávalo by to v dnešní době smysl?
Nemyslím si, je to náklad navíc. Kamenná knihkupectví ubývají, válcují je e-shopy a platformy typu Knihobot. Takže za nás ne – knihkupectví je spíše starost. Navíc si myslím, že míst, kam můžete jít na jistotu za kvalitními tituly, je alespoň ve větších městech dost.
Česko se v říjnu představí jako čestný host největšího knižního veletrhu světa ve Frankfurtu nad Mohanem. S čím tam pojede Paseka?
My se Frankfurtu účastníme každý rok. Na tento ročník se chystáme už od roku 2022. Deset našich titulů jsme již prodali do Německa – například Rozložíš paměť, Letnice nebo Baletky. Budeme tedy společně s několika autory součástí českého stánku, vysíláme tam ale tradičně i kolegy na nákup práv.
K bojkotu veletrhu, k němuž vyzývali někteří autoři v rámci protestu proti počínání ministerstva kultury, se nechystáte?
Myslím, že by to ve výsledku nejvíce uškodilo samotným autorům, což samozřejmě nechceme.
O jeho návštěvu se snažíme delší dobu. Největší problém ale vždy byla jeho časová vytíženost. A teď se konečně stalo, že může přijet. Není to o tom, že by měl obrovské honoráře nebo že by si kladl nadstandardní podmínky.
Kolik vás to jako nakladatele stojí?
Stojí nás to jízdenku pro dvě osoby, ubytování a režii na místě. Honorář za svou cestu Timothy Snyder nemá – musíme si uvědomit, že knihy, které sem pojede propagovat, mu dobře vydělávají. Platí to však obecně, v literárním světě není běžné autorům za návštěvy podobných akcí platit.
Jakub Sedláček, váš šéfredaktor, v edičním plánu napsal: Knihy jsou trezory příběhů a myšlenek, které odolávají tlakům manipulátorů i výpadkům energie. Proč je podle vás kvalitní literatura dnes potřebnější než dříve?
V době manipulací, dezinformací a nejistoty jsou knihy místem, kde můžete okolní svět odstřihnout a chránit se třeba v tom fantazijním. Učí vás ale také kritickému myšlení. Knihy jsou a budou vždy důležité, doufám, že se to nikdy nezmění. Uvidíme, zda se nám k tomu povede vychovat mladé čtenáře.
Pořád platí, že do Paseky chodí deset rukopisů týdně?
Nemám přesná čísla, ale chodí nám jich opravdu dost. Češi jsou národ, který píše rád.
A píše dobře?
Spočítejte si to – vydáváme jen padesát titulů ročně. Zároveň ale říkám: Pište, pokud vás to baví nebo máte pocit, že vám to pomáhá. Jen nebuďte zklamaní, když to nevydáme. Neznamená to, že vaše dílo není kvalitní. Třeba se pouze nehodí do našeho portfolia.
Stalo se vám někdy, že jste nějaký rukopis odmítli a nakonec daný autor uspěl u jiného nakladatele?
Ano, v devadesátých letech jsme odmítli knihu pana Viewegha. Což mě z hlediska jejích prodejů v některých dobách mrzelo. Člověk ale nemůže mít vše.
