Jednou za rok zvednou v marketingovém oddělení aerolinek Lufthansa telefon a začnou vyřizovat vánoční dárky pro klienty a obchodní partnery. Bývá to někdy začátkem léta a brzo vyzvání i přístroj na stole podnikatele Jindřicha Fikara. V kuřimské průmyslové zóně, asi deset minut autem z Brna, má malou fabriku na čokoládu. A Němci pro ni mají slabost.
Mercedes-Benz, Bosch, Lufthansa, Deutsche Post, vypočítává Fikar soupisku největších letošních zakázek. Korporace si u jeho Čokoládovny Fikar objednávají čokoládovou reklamu na míru – všechno od sladkých náklaďáků a označkovaných velikonočních králíčků po vánoční klasiku. A tak čtvrt milionu Němců letos dostane od Deutsche Post adventní kalendář s cedulkou Made in Czech.
„Němce mám rád,“ říká bodře Fikar u stolu plného čokolád ve svojí kuřimské kanceláři. „S nimi nepotřebujete smlouvy, všechno platí podle dohody. Pošlou objednávku, vy uděláte nabídku, Němec napíše ano, hned pošle peníze, můžete vyrábět,“ popisuje zjednodušeně fakt, že s našimi západními sousedy spolupracuje ve většině případů na fakturu. V Německu má Fikarova čokoládovna nejvíc zákazníků a obchod s nimi se ročně postará o významnou část jejího obratu – v řádu desítek procent. A důvod, proč se čokoládovým předmětům z Kuřimi v Německu tak daří? Továrna je blízko a dokáže tamním firmám, které mají velké rozpočty na marketing, nabídnout lepší podmínky než německé firmy (ne nutně cenu, ale třeba flexibilitu).
I když jste o Fikarově továrně na sladkou reklamu dost možná nikdy neslyšeli, v zakázkové výrobě z čokolády patří mezi největší v Evropě – a loni na tom utržil skoro 50 milionů korun. A i když svoje čokoládové figurky, pralinky, telefony, notebooky (a vlastně cokoliv, na co si vzpomenete) dodává i do supermarketů, nedělají mu řetězce v obratu víc než deset procent.
„Všechno vyrábíme z belgické čokolády a to něco stojí. Ještě před lety jsme foukali figurky z polevy, čokoládové náhražky, to braly řetězce víc. Ale chuťově se to nedá srovnat a já mám rád kvalitu,“ krčí rameny Fikar a směje se, že mu trvalo nějakou dobu na to přijít.
Jeho podnikatelská cesta k čokoládě byla celkem dlouhá a začala v divokých devadesátých na ruských hranicích. Odjakživa prý měl touhu podnikat (a když to výmluvně popisuje několika historkami, to nadšení na něm hned vidíte), a tak po revoluci začal na východ vozit cokoliv, po čem tam byl hlad. Napřed olivy, potom papírové obaly pro ruské výrobce tabáku.
„Ty jsem nakupoval v jedné české továrně a Rusům jsem musel tvrdit, že je moje, protože nechtěli nakupovat přes prostředníka. Problém byl, když se se mnou, panem majitelem, chtěli setkat a vidět to na vlastní oči,“ vypráví. Šlo tehdy o hodně peněz, a tak se s vedením továrny domluvit, že si jeden den bude hrát na velkého šéfa.
Všechno tehdy klaplo a zakázku měl Fikar v kapse. A díky ní i další byznys v Rusku – třeba dovoz obalů na sladkosti a čokoládu. Skrz to se dostal i k dovozu čokoládové polevy, kterou nakonec začal pro vývoz do Ruska i vyrábět.
Nakoupil stroje ze dvou zavřených čokoládoven a rozjel vlastní podnik. „Začínali jsme s prodejem levných figurek z polevy do řetězců, ale dneska už nás živí jen belgická čokoláda. A všechno, co z ní dovedeme vyrobit.“ Fikar má totiž v Kuřimi technologie na výrobu vlastních forem, a tak může zákazníkům nabídnout vlastně cokoliv. „Asi se ještě nestalo, že bych zákazníkovi řekl, že něco nejde vyrobit. Ale složitější věci mohou pak být i několikanásobně dražší,“ říká.
To ale ve světě nevadí, a tak se Fikarovi daří hlavně v exportu. Jeho figurky a adventní kalendáře mají odbyt hlavně v západní Evropě, kromě Německa se mu daří taky v Británii a Skandinávii. Stačí se projít skladem a soupiska zákazníků je zase o něco širší. Nábytkový řetězec XXXLutz, hotely Hilton, přepravní společnost DHL, Vodafone, Coca-Cola, Heineken…
Čokoládu ale Fikar posílá taky přes půl zeměkoule, prodává se i do Austrálie a Tichomoří. „Třeba Japonci ale mnohem víc než Vánoce prožívají Valentýna,“ říká. „A na čokoládu mají hrozně přísné nároky. Každé balení musí například projít přes detektor kovů a celý proces výroby sledují kamery.“
Na kontrolu výroby má Fikar ještě svoji sestru, protože čokoládovna v Kuřimi je rodinná firma. On se věnuje hlavně obchodu a navrhování nových výrobků – a místo strojů přísně sleduje indexy kakaa. „Každé ráno otevřu burzu a podívám se, co přes noc v Americe udělala cena bobů. Teď je hodně vysoko, ale já čekám, že se to brzo zlomí, že takhle vyšponovaná nemůže být dlouho,“ říká Fikar. Cena kakaových bobů má vliv na cenu kamionů čokolády, které sem z Belgie přijíždějí i několikrát do měsíce – v sezoně totiž Fikarova fabrika spolkne skoro tunu čokolády denně.
