Největší světový výrobce čokolády, švýcarsko-belgická skupina Barry Callebaut, se propadá do potíží a cena jejích akcií je od začátku roku dole o 17 procent. Na vině je válka v Íránu, která narušuje dodavatelský řetězec, dočasné uzavření továren v Kanadě a hlavně cena kakaa, která se po předchozím divokém růstu o 400–500 procent zhruba o 70 procent zase propadla. A právě v tom je ta potíž.
Výrobce čokolády se sídlem v Curychu se nechal slyšet, že oproti předchozí prognóze již neočekává růst provozního zisku, ale naopak jeho propad, a to o „střední desítky procent“. Analytici JP Morgan po tomto výhledu snížili odhad zisků skupiny pro období 2025/26 zhruba o 20 procent.
„Jedinečná rychlost poklesu trhu v kombinaci s konkurenčním trhem s nadměrnou kapacitou, poklesem objemu a narušením dodávek ovlivnila výkonnost zisku EBIT a upravila náš výhled ziskovosti na tento rok,“ prohlásil k výsledkům a výhledu nový generální ředitel skupiny Hein Schumacher. Jím zmiňovaný pololetní zisk EBIT klesl na 310,9 milionu švýcarských franků (asi 8,2 miliardy korun), tedy o 4,2 procenta.
To je po předchozí silné růstové prognóze docela studená sprcha. Investoři v reakci na to ve čtvrtek poslali akcie společnosti dolů o více než 15 procent. Letošní rok přitom společnost, a nutno říci že po několika turbulentních letech, původně zahájila s velmi slibnými vyhlídkami, což investoři až do 25. února oceňovali akciovým růstem. Následný pozvolný pokles, který předcházel čtvrtečnímu volnému pádu, se pak již více méně kryl s vypuknutím íránského konfliktu.
To, že až do kolapsu cen kakaa byla firma na správné cestě, dokazuje i čistý zisk za pololetí, který vzrostl o úctyhodných 66 procent. Jenže v současnosti rychle stoupající náklady ukrajují z profitu částku již tak velkou, že ji ve výkazech již jednoduše neschováte, a na výhledech dalšího zisku to začíná být znát. Do toho navíc firmě neustále klesají prodeje.
Společnost se proto nechala slyšet, že podniká „krátkodobá opatření“, aby ochránila svůj podíl na trhu na úkor růstu.
Za vším hledej kakao
Největší ránu zasadilo výrobci paradoxně právě zlevnění kakaa. Barry Callebaut standardně nakupuje surovinu do zásob s mnohaměsíčním předstihem, aby zajistila plynulou výrobu. Během nedávné cenové horečky firma naplnila sklady rekordně drahým kakaem za ceny přesahující 12 000 dolarů za tunu.
Tím, že firma vsadila na pokračující růst, se však v momentě prudkého propadu cen (na zhruba 3 500 dolarů za tunu) ocitla v pasti: drží plné sklady nejdražšího kakaa v historii, zatímco trh už přešel na zlomkové ceny. Společnost má totiž se zákazníky uzavřené smlouvy, které prodejní cenu čokolády automaticky navazují na aktuální tržní cenu kakaa.
Tento mechanismus, který má firmu běžně chránit před zdražováním, se při náhlém splasknutí cenové bubliny obrátil proti ní. Společnost je teď nucena prodávat své výrobky za ceny, které jsou nižší než náklady, za které surovinu původně pořídila. Rozdíl mezi drahou zásobou a levným prodejem tak přímo vymazává jejich zisk.
Firma se navíc částečně zajišťuje proti krátkodobým výkyvům cen kakaa nákupem futures kontraktů, právě ty ale v tomto případě ještě přilily olej do ohně, protože se jejich cena prakticky zhroutila.
Kakao zažívalo poslední roky spekulativní supercyklus, který vyvrcholil v prosinci 2024. Jedna tuna tohoto „hnědého zlata“ se na jeho vrcholu obchodovala přibližně za 12 900 dolarů, nyní se cena podle International Cocoa Organization (ICCO) pohybuje mezi 3 500-3 600 dolarů za tunu.
Letos v březnu se navíc cena na chvilku propadla až na 2 900 dolarů za tunu, což byla cena, za kterou mohli výrobci čokolády nebo komoditní spekulanti kakao nakupovat naposledy v dubnu 2023. Cena kakaa se od začátku letošního roku propadla o 41 procent a o 57 procent za poslední rok. Oproti situaci před pěti lety nicméně kakao stále zůstává téměř o padesát procent dražší.
Propad hospodaření firmy ale nemá jen čistě spekulativní důvody. Hodně k němu přispěla i slábnoucí poptávka po drahé čokoládě a po hubenějších letech poměrně bohatá sklizeň v některých regionech a startující nová produkce v Ekvádoru.
To je příjemná změna po nejdivočejším období (2024–2025), které se vyznačovalo špatnými sklizněmi a nevyváženým počasím, které zahrnovalo přívalové deště i náhlá dlouhá sucha a přispělo k většímu šíření chorob rostlin. Tyhle faktory se v daném období podepsaly především na sklizních Pobřeží slonoviny, odkud pochází největší procento světové produkce kakaa.
Útok na zisky Barry Callebaut, ale i dalších výrobců čokolády, nicméně probíhá na více frontách. Ke klesajícím cenám kakaa se totiž přidává ještě slábnoucí poptávka po čokoládě, kterou pro změnu způsobil předchozí překotný růst cen a fakt, že koncoví prodejci zlevňují jen velmi neochotně.
Výrobní kapacity jejích továren na čokoládu jsou tak nyní větší, než schopnost trhu produkci absorbovat. Firma tak nemůže jednoduše kompenzovat nižší ceny vyššími objemy prodejů, což je její standardní strategie, a ziskovost se tak pomalu rozplývá jako tabulka čokolády, kterou zapomenete v parném létě v autě.
Kromě toho Barry Callebaut uvádí jako další nečekaný problém narušení dodavatelského řetězce, které způsobila válka v Íránu, a dočasné uzavření své továrny v Kanadě v prvním čtvrtletí.
Navzdory výše uvedené chmurné prognóze společnost uvedla, že když už neporoste zisk, očekává alespoň oživení objemů v druhé polovině roku. Úvaha je přitom jednoduchá: až se nižší ceny kakaa promítnou do cen v obchodech, mohlo by dojít i k výraznějšímu oživení trhu. Díky levnějšímu kakau má také nyní firma velké množství volného cash flow, které může reinvestovat do upevňování své pozice.
