Potomek pánů z Kolowrat. Partner v nejúspěšnějším venture kapitálovém fondu. Muž, který chce rodinné dědictví převést do 21. století a přitom se možná také zapsat do učebnic dějepisu jako jeho předci. Kdo je Max Kolowrat-Krakowský?
Kola sportovního BMW M4 Coupé hučí na kostkách Starého Města pražského a jeho řidič trochu nervózně přemýšlí, kudy to vzít, aby byl v cíli nejrychleji. Den má jen 24 hodin a jeho diář je plný k prasknutí. „Tudy to nepůjde, tam bych nezaparkoval kvůli obrubníku,“ zkonstatuje zklamaně a s nadsázkou prohodí, že jeho příští auto asi bude SUV. I když to současné má už deset let a zatím se mu s ním loučit nechce.
„Tak to asi vezmeme rovnou do paláce. I když tam skoro nikdy neparkuju,“ pokrčí nakonec rezignovaně rameny a po chvíli bloudění ulicemi okolo Příkopů vyrazí přímo na široký bulvár mezi hloučky turistů. Zastaví ho až historická brána a kamenné sloupky, které auto obejmou z každé strany na centimetr přesně.
„To se vejde, nebojte,“ zazní sebevědomě ze sedadla řidiče, vzápětí vystřídané lehkým zaváháním. „Snad si mě budou na vrátnici pamatovat a pustí nás…“„Tady ale opravdu nemůžete parkovat!“ přiběhne vmžiku horlivě vysvětlit vrátný.
„Moc se omlouvám. Promiňte, my se asi ještě neznáme, já jsem Max Kolowrat,“ podá mu přes stažené okénko auta nesměle ruku majitel paláce, na jehož nádvoří jsme sotva zastavili, a vše je jako mávnutím kouzelného proutku vyřešeno.
Tady, v srdci Prahy, v Kolowratském paláci, má jméno rodu pořád stejnou váhu jako v celých Českých zemích v době, kdy se ten široký bulvár za okny ještě nejmenoval Na Příkopě, ale Kolowratská třída.
Současná hlava rodu Kolowrat-Krakowských, devětadvacetiletý Maximilian Alexander, ale rozhodně šlechtice žijícího jen z historie sedmi staletí ničím nepřipomíná.
Běžně cituje titány Silicon Valley od Petera Thiela po Marca Andreessena, a když přemýšlí nad smyslem života, odkazuje se na přístup Jeffa Bezose a jeho „regret minimization framework“, mechanismus spočívající v projekci sebe samého do budoucna a položení si otázky: „Nebudu litovat, že jsem to neudělal?“
Max Kolowrat je totiž kromě správce rodového majetku také investorem moderního střihu, který se navíc loni na podzim stal partnerem nejúspěšnějšího středoevropského VC fondu Credo Ventures. Když se ho zeptáte, proč přehodil výhybku a vrhl se naplno na kariéru ve venture kapitálu, odtuší s úsměvem:
„Když vás Ondřej Bartoš a jeho parťáci pozvou do klubu, je těžké říct ne.“ A o něco později, aby dodal kontext svojí motivaci, se pustí do obšírné historické přednášky o budování národních států a absolutistických monarchiích měnících se na konstituční.
Mohlo by to znít bláznivě, na hony vzdálené od umělé inteligence, SaaS řešení a všeho, čím VC svět dnes dýchá, ale ono to celé dává smysl – protože ač tenhle mladý šlechtic nežije pouze z odkazu svých slavných předků, tak dlouhá historie rodu je nakonec přece jen ten hlavní kompas, podle kterého řídí svoji životní trajektorii.
I když ta je plná cloudových technologií, AI, krypta, startupů a rizikového kapitálu. Max je, bez přehánění, muž mnoha tváří a také hlubokých myšlenek. Někdy tak moc, že sotva stíháte jeho „train of thoughts“ (mluví perfektně česky, ale mimochodem se zmíní, že přemýšlí skoro výhradně v angličtině), a občas se ocitnete v situaci, že byste nejraději pod stolem otevřeli Wikipedii.
Třeba když do konverzace jen tak mimochodem dropne Bretton Woods a proč je tahle dohoda z roku 1944 jedním z důvodů, že šel v roce 2016 studovat do USA. Nebo když začne z hlavy diktovat statistiky Světové banky a Mezinárodního měnového fondu ukazující, jak se mezi globálními velmocemi přelévá ekonomická efektivita a vliv.
A chvíli nato vyprávění proloží historkou o pradědečku Leopoldovi, který napřed na pražském nádraží profackoval prince augšperského kvůli komtese Anně z Valdštejna a o několik dní později ho zastřelil v posledním pistolovém duelu na území Rakouska-Uherska.
Co víc byste o Maxi Kolowratovi měli vědět? Vyrůstal v Praze, závodně hrál tenis, ve dvanácti se začal potápět s přístrojem, což je dodnes jeho oblíbený sport, když je příležitost vyrazit k oceánu.
Má mladší sestru Francescu, která vede úspěšnou českou módní značku La Formela, již oblékají světové celebrity od Lady Gaga po Duu Lipu. A když mu bylo sedm let, jeho tatínek, František Tomáš Kolowrat-Krakowský, zemřel a správu rodového jmění převzala Maxova maminka Dominika.
Pamatuješ si na tatínka?
Mám na něj krásné vzpomínky, i když to jsou spíš takové střípky. Byl filmař a pamatuju si, jak jsme spolu různě fotili, natáčeli, já jsem běhal s tou jeho velkou, nesmyslně těžkou kamerou. A taky vzpomínám, jak jsme trávili hodně času v lesích. Nebyl ale žádný fanoušek lovu, on byl velký pacifista, zatímco mě jako malého kluka zbraně samozřejmě zajímaly moc a i dnes jsem myslivec.
V rozhovoru zazní:
- Proč ho odmalička fascinovaly investice?
- Kdy převzal zodpovědnost a začal rozvíjet rodinný majetek?
- Jak se od akciových trhů a akcií dostal k venture kapitálu?
- A jak se stal partnerem v Credo Ventures?
