Neuvěřitelný příběh české investiční společnosti WCA, která úspěšně investovala do všeho od kryptoměn až po startupy, a svým klientům tak přinášela nadprůměrné zhodnocení vkladů. Ledaže by to nebyla pravda.
„Kdybych podle jména neviděl, že jste taky z východní Evropy, tak by mě ani nenapadlo zastavit. Co tady děláte?“ Když vám řidič Uberu řekne po nástupu do jeho bílé Tesly jako první věc tohle, donutí vás k zamyšlení, kde že to vlastně jste. Není to Mogadišu, je to Peckham.
Tahle londýnská čtvrť, kterou sami Londýňané pravidelně označují jako nejnebezpečnější, má sice oproti somálské metropoli více zeleně, avšak některé její kouty se mohou vyznačovat jistou podobností, eufemisticky řekněme kolosální zchátralostí.
Smutnou výlohu Morleyho smaženého kuřete střídá ještě smutnější výloha lákající k nalezení Krista spasitele. Nutno podotknout, že ten kdyby Peckham uviděl, dost možná by se po třech dnech s nějakým vzkříšením už ani neobtěžoval. A zatímco po Ježíšově stopách ani památky, česká stopa tu je. A doslova miliardová.
Právě v Peckhamu totiž sídlí firma WCA Solutions, jediný vlastník WCA International – investiční společnosti, jejíž slogan zní „finance pod kontrolou“. V zanedbaném vnitrobloku vás tady přivítá torzo Mini Coopera, který zde, soudě dle prorostlosti keři a dalšími rostlinami, parkuje minimálně od šedesátých let.
V kancelářské budově, kde si za 250 liber měsíčně můžete pronajmout místnost a využívat „skvělé možnosti networkingu“, jak uvádí pronajímatel, sídlí zhruba dvě desítky firem.
Pro některé z nich je to sídlo virtuální, avšak autor tohoto textu už řadu virtuálních sídel – například českých investičních skupin – navštívil (zdravíme do Nikósie), ale v žádném z případů tamní budovy a okolí nepřipomínaly scenerii ze seriálu The Last of Us. Přece jen jde také o jistou symboliku.
V Peckhamu sídlící WCA českým investorům slibovala nadprůměrné zhodnocení kapitálu, a to kdekoli od osmi procent ročně až po desítky procent ročně. Recept na úspěch? Investice do měnových párů, akciových indexů, obligací a také přímo do firem.
To vše pod taktovkou strůjce WCA Matouše Poláka a jeho týmu investičních a technologických expertů. Propozice to byla natolik lákavá, že se na ni chytily tisíce drobných investorů, kteří do WCA nalili přes dvě miliardy korun. Nešlo navíc jen o fyzické osoby, ale i odborové organizace nebo obce. Všichni teď čekají, zda se jim podaří dostat zpět alespoň část investovaných prostředků.
V červenci loňského roku totiž WCA svým investorům oznámila, že se hodnota fondu, tedy jejich vkladů, propadla o sedmdesát procent. Matouš Polák tehdy v dopise investorům psal následující: „Naše podnikání výrazně utrpělo souhrou hned několika nepředvídatelných faktorů. Stávající geopolitická a ekonomická situace negativně ovlivnila situaci na burze a vytvořila nestandardní situaci s extrémně vysokou mírou rizika.“
V listopadu už byla firma v insolvenci a na konci letošního února v konkurzu, přičemž konání strůjců WCA nyní začala zkoumat i policie. Z dostupných materiálů totiž vyplývá, že minimálně část klientských prostředků skončila u spřízněných osob a v projektech s pochybnou kredibilitou. Kde měli být investiční mágové, jsou spíše dnes stopy připomínající staré dobré investiční letadlo.
Forbes proto mluvil s více než desítkou insiderů, finančníků i startupistů a získal řadu dokumentů, aby rozpletl alespoň kus prapodivné sítě investic WCA, v níž skončily sny, ale hlavně úspory tisíců.
Fojtství bývalo dříve na Valašsku a okolí nejhonosnější sídlo v obci, které zpravidla nechal postavit fojt – ten nejváženější sedlák. Šlo o symbol prosperity a také o místo, kde se rozhodovalo o důležitých správních či hospodářských záležitostech.
Dne 17. září 2019 přesně v takovém fojtství zasedalo zastupitelstvo Libhoště. A opět se řešila prosperita. Deštivé ráno vystřídalo slunečné odpoledne a okolo páté si obyvatelé malé obce na Ostravsku užívali příjemné dozvuky léta.
Jedenáct z patnácti tamních zastupitelů se tou dobou v Trámovém sále fojtství sešlo, aby pohovořili nad stavem obecních úspor a vyslechli si návrhy mužů, kteří jim přijeli přednést, jak mohou jejich peníze zhodnotit. Jedním z nich byl jistý Petr Sedláček, toho času prodejce fondu WCA.
„Byli jste někdy na Forexu?“ otázal se prodejce zastupitelů. „Nebyli,“ reagoval starosta. „No, v tom případě nevědomě lžete,“ opáčil prodejce a rozjel, zřejmě dobře naučenou, etudu. Zastupitelé Libhoště v čele se starostou jsou prý totiž na Forexu denně, protože nakupují zboží, to se skládá z komodit a ceny komodit se určují na burze.
Petr Sedláček následně pronesl, že jeho posláním je už léta učit lidi hospodařit se svými penězi, protože ne každý může rozumět financím. Následoval čirý finanční dadaismus, za který se autor tohoto textu bystrému čtenáři omlouvá, ale pro pochopení fungování WCA a podobných entit se mu nelze vyhnout.
