Amalfi. To slovo je jako synonymum pro všechno, co po zimě nutně potřebujete. Hřejivé paprsky, tyrkysové moře, výhledy do dálky. Esence Středomoří. Kdo někdy jel po Amalfi Coast Road, 60 kilometrech italské radosti, nosí ten pocit v sobě už napořád. A má ho i Ferrari Amalfi.
Ferrari Amalfi, které vidíte, není červené. A přiznávám, že když jsem si od něj na jeden den přebíral klíčky, absence signaturní barvy mě mrzela. Ferrari F40 z plakátu na zdi mého dětského pokoje bylo sytě červené. Angličák Ferrari Testarossa vystavený ve vitríně to samé…
A teď je tu karoserie v barvě Verde Costiera. Jenže víte co? Je to vlastně dobře. Amalfi totiž není typická maranellská raketa řítící se fascinující rychlostí, která zdálky akusticky i vizuálně řve, aby jí ostatní vyklidili cestu.
Amalfi prostřednictvím techniky i tvarů, za nimiž stojí šéfdesignér Flavio Manzoni, dostalo eleganci třídy gran turismo. Auta, které nevzniklo proto, abyste ho mordovali na závodním okruhu. Ačkoli i to na chvíli zvládne.
Najde se v denním ježdění, kdy i díky sedadlům s ventilací, vyhříváním a masáží může jeho posádka pohodlně zvládat trasy dlouhé stovky kilometrů, pokud se kdykoli rozhodne vyjet třeba na michelinskou večeři za hranice Česka.
Na druhou stranu, pokud jeho majitel po větší pozornosti přece jen touží, to se dá také zařídit. Barvou, doplňky i způsobem, jak se šlape na plynový pedál. Amalfi je základní model Ferrari, což zní skoro až nactiutrhačně.
V autotestu zazní:
- Co čekat od auta, které je tím nejlevnějším v katalogu Ferrari?
- Proč se radovat z toho, jaký má volant?
- Na co má tři displeje a vážně mu nechybí elektromotor?
