Do redakčních spárů se na krátký test dostala základní varianta nové řady MacBooků Pro od Apple. Jaká je reálná zkušenost s MacBookem, v němž bije M4 čip? V případě, že vlastníte předchozí generaci, stojí za to upgradovat?
Model, který se nám dostal do ruky, byl antracitový (barevná varianta Space Black) čtrnáctipalcový MacBook Pro s desetijádrovým M4 procesorem a grafickým procesorem, což je základní vybavení této prémiové řady, a šestnácti gigabajty operační paměti. Její terabajtové SSD úložiště svou kapacitou připomíná spíš už serverové diskové pole.
Displej zařízení byl navíc osazený nanotexturou, k níž se ještě dostaneme. Pokud byste sáhli po úplně základní variantě, můžete jej dnes na českém internetu oficiálně pořídit za cenu od necelých padesáti tisíc korun a neoficiálně občas i o něco levněji.
Dost ale technického balastu, jaké jsou skutečné uživatelské dojmy? Samotné balení je velmi minimalistické, což není pro Apple nic nového. Kromě samotného přístroje na uživatele čeká již jen standardní s elegantním opleteným dvoumetrovým kabelem s USB-C koncovkou na jedné straně a magnetickou koncovkou MagSafe na straně určené pro napájení MacBooku.
Foto redakce
Foto redakce
Foto redakce
Foto redakce
Foto redakce
Foto redakce
Ta žádnou novinkou není, přesto mě její elegance asi nikdy nepřestane fascinovat. Má hned dvě výhody: snadné připojení do proudu a zároveň jistotu, že v případě zakopnutí o kabel neshodíte celé drahé zařízení na zem, magnetky se totiž okamžitě rozpojí.
Pokud jde o samotný MacBook, pomineme-li tradiční minimalistický, zato ale téměř k dokonalosti vyladěný design, na první pohled na zařízení v tomto barevném provedení zaujme, že jsou na něm snadno vidět nečistoty.
Antracitová, nebo chcete-li vesmírná černá, je sice velice elegantní, ale pokud bych si zařízení kupoval, asi bych raději oželel cool záporácký vzhled a sáhl po konzervativní stříbrné variantě, která se pocitově tolik nešpiní.
Další trochu nepříjemnou vlastností, pokud jde o váš první MacBook Pro, je trochu větší váha – přes 1,5 kilo – , která jde na vrub zčásti nadupanému hardwaru a z té druhé prémiovému šasi. S tou ale cílová skupina počítá, pro vyznavače lehkých a skladných MacBooků je tady přece řada Air.
Samozřejmostí je špičková a tichá klávesnice, na které nechybí ani čtečka otisku prstů Touch ID a obří luxusní touchpad. Pokud jde o další výbavu, je skromná, ale efektivní. Na bocích se nacházejí tři rychlé porty USB-C s Thunderboltem 4. Kromě nich zde také nalezneme plnohodnotný velký slot na SD karty, konkrétně slot SDXC, což ocení řada profesionálů počínaje podcastery a fotografy a kameramany konče.
Foto redakce
Nutno ale dodat, že zatímco pro práci profesionálního fotografa je přístroj zcela dostatečný, na profesionální střih je lepší sáhnout po vyšších modelech s čipy M4 Pro a M4 Max. Pokud ale stříháte video spíš jako hobby nebo třeba i profesionálně pro sociální sítě, problém rozhodně mít nebudete, MacBook Pro si i v tomto provedení bez problémů poradí například s kratším 4k videem.
Přestože nejde o nejvyšší, ale spíše základní model, je oproti předchozí generaci znát nárůst celkového výkonu. Způsobené je to hlavně tím, že byl nový MacBook Pro navržený pro Apple Intelligence a vedle procesoru v tom sehrává významnou roli dvojnásobné množství operační paměti. Výkon navíc nejde na vrub výdrži baterie, která je až neslušně vysoká – až čtyřiadvacet hodin při nenáročném provozu.
Všechny modely MacBooku Pro disponují špičkovým Liquid Retina XDR displejem. Tajemné označení můžeme do řeči běžných smrtelníků přeložit jako miniLED panel s rozlišením závratných 3024 na 1964 pixelů, velmi slušným jasem (1600 nitů) a podporou vysoké obnovovací frekvence (až 120 hertzů). Jde o technologii, která byla původně vyvinutá pro takzvané „lokální stmívání“ u luxusních televizí.
Ve srovnání s loňskou generací se také zvedl maximální jas během sledování SDR obsahu, ten byl původně limitovaný na 600 nitů, nyní displej zvládá 1000 nitů. Náš displej byl navíc vybavený nanotexturou, která dělá opravdu propastný rozdíl, pokud pracujete venku nebo například proti oknu, do kterého svítí slunce. Příplatek za nanotexturu je sice několik tisíc navrch, ale rozhodně se za nás vyplatí.
Foto redakce
Čtrnáctipalcový MacBook Pro s čipem M4 (základ konfigurace)
Co přesně dělá? Displej s nanotexturou minimalizuje odlesky a to skutečně tak, že je prakticky přestanete vnímat. Zcela eliminovat je pochopitelně nedokáže, v tom zde brání fyzika, rozdíl oproti běžnému displeji je ale propastný. Navzdory tomu, že jde o vrstvu, která je na displeji navíc, vykazuje velmi živé barvy a velmi hlubokou černou.
Výkon čipu M4 (CPU a GPU)
Foto redakce
Foto redakce
Uvedené parametry nicméně platí jen při standardních úhlech pohledu. Pokud se na displej díváte z extrémních úhlů, začíná se nanotextura chovat spíše trochu jako privacy screen shield, tedy hodně mění barvy a ztěžuje odpozorování toho, co se děje na obrazovce. To ale za mne není na závadu, ba spíše naopak. Dovedu si ale představit i scénáře, například prezentace na výstavě, kde to může vadit.
Vedle displeje byla velmi příjemným překvapením také webkamera s podporou dvou užitečných softwarových funkcí – Desk View, kdy kamera pozorovatelům na druhé straně otočí obraz tak, aby viděli předmět (například firemní dokument) tak, jak jej vidíte vy, a funkce Center Stage, jejíž název tak nějak hovoří sám za sebe.
Častí účastníci videokonferencí také určitě ocení kvalitní mikrofony, které jdou daleko za hranici toho, co je dnes u notebooků standard. V souvislosti se zvukem stojí také za zmínku přítomnost archaického, ale stále oblíbeného konektoru jack v tříapůlmilimetrovém provedení.
Co se bezdrátových technologií týče, zde byl Apple poměrně skoupý. Nalezneme zde Bluetooth ve verzi 5.3 a WiFi 6. To je za mne lehké zklamání, vzhledem k minimalismu bych totiž čekal alespoň trochu víc „cutting edge“ přístup, jinými slovy v daném případě WiFi 7.
A finální verdikt? Čtrnáctipalcový MacBook Pro s M4 čipem je poctivý a tichý pracant s dostatečným výkonem pro většinu běžných uživatelů. Dokonce ani při hraní vás zařízení nebude nijak omezovat, jen nesmíte očekávat nejlepší výkon a nejmenší latence. Menším úzkým hrdlem je zde možná trochu pomalejší SSD ve srovnání s typickými herními notebooky.
Oproti loňské verzi téhož modelu je také o něco více „pro“, jinými slovy jeho výkonnější bráchové se za něj již rozhodně nemusejí stydět. Pokud jste ale profesionální střihač nebo hledáte mobilní zařízení, na kterém si rozběháte vlastní neuronovou síť, sáhněte raději do kasičky o něco hlouběji a zvolte varianty MacBooku Pro s čipy M4 Pro a M4 Max.
