Chcete-li
před završeným životem Charlieho Wattse smeknout klobouk, což se
vážně velmi hodí, rozhodně k tomu nepoužívejte zaprášený
slamák z půdy. Smekněte cylindr skvělé značky, který se bude
lesknout drahým sametem a nebude na něm smítko. Teprve s ním
stylově vyjádříte lítost a úctu.
Zesnulého bubeníka Rolling Stones označil před časem britský
deník The Daily Telegraph za jednoho z nejlépe oblékaných mužů
planety. Uhlazený, zdvořilý, tichý introvert, pečlivě ostříhaný
v partičce vlasáčů, bez větších skandálů v kapele, kolem
které bylo jinak skandálů víc než vrásek ve tváři Keitha
Richardse.
Charlie Watts byl atypický rocker. Zcela mu vyhovoval stín excentrických členů skupiny, zejména kytaristy Richardse a zpěváka Micka Jaggera. Jeho povaze konvenovalo být v pozadí a schovaný, jako byl při koncertech ukrytý za soupravou bicích.
To ale vůbec neznamená, že nebyl důležitý, naopak. A jeho
důležitost se zdaleka netýkala jen toho, jak kongeniálně
přispíval ke skladbám „Stounů“.
Kvůli divoké energii, nezřízené chaotičnosti i životnímu stylu by se „valící kameny“ dost možná dříve či později zřítily do zmaru a rozpadly na prach. Valící se kameny navíc podle všeho potřebovali základní kámen, na němž mohla být postavena jedna z největších legend hudebních dějin. Charlie Watts tímto základním kamenem byl.
Ne, že by bubeník nikdy neuklouzl. I jemu jeden čas přerostl alkohol a drogy přes hlavu, ale dokázal dostat život opětovně pod kontrolu. Byl až do smrti s manželkou, kterou si vzal roku 1964, a jeho eskapády jsou ve srovnání s těmi Richardsovými nevinnými hrátkami koťátek.
Právě Keith Richards v autobiografii napsal: „Charlie je někdo, kdo nemůže chybět v žádné globálně úspěšné kapele. Je rozumný a seriózní, řídí se logikou. Je jakousi spravedlivou entitou vyvažující šílenství a aroganci ostatních členů kapely.“
Těmto slovům jde dozajista věřit, jsou však poněkud knižně „učesaná“. Víceméně totéž shrnul kytarista jindy o poznání autentičtěji: „Abyste Charlieho naštvali, musíte mu hodně hrábnout do koulí.“
Podle notoricky známé, avšak velmi půvabné historky se přesně tohle kdysi povedlo Jaggerovi, byť i tahle historka v sobě nese svědectví o Wattsově noblese. Na mejdanu mu bušil Jagger na dveře s křikem: „Kde je můj bubeník?!“ Probuzený se nejprve pečlivě upravil, otevřel, vlepil narušiteli facku a zařval: „Nejsem žádným tvým bubeníkem, to ty jsi můj zas…ý zpěvák!“
Tmelícím prvkem „Stounů“ byl Watts patrně i proto, že se
na jejich působení díval s jakýmsi nadhledem a rezervovaným
odstupem. Tvrdil, že byť jsou ostatní hudebníci v kapele jeho
přátelé, hraní s nimi nepovažuje za středobod vesmíru.
Muž mající rád jazz v nadsázce říkal, že hudba slavné skupiny je příliš primitivní a jednoduchá. Ve stejně lehkém duchu dodával, že hraní s Rolling Stones je vcelku snadný způsob, jak vydělat peníze.
Peněz vydělal Watts skutečně dost. Jeho čisté jmění bylo v letošním roce odhadnuto na 250 milionů dolarů, v přepočtu bezmála 5,5 miliardy korun. Hudebníkovo konto tak denně tučnělo v průměru o téměř 96 tisíc dolarů, každou hodinu o 3995 dolarů.
Pro srovnání: nejbohatší z Rolling Stones je frontman Jagger s čistým jměním v hodnotě 360 milionů dolarů, ale to jistě Wattse v nejmenším neznepokojovalo. Navíc Mick Jagger byl přece „jeho pouhým zpěvákem“.
Před šesti lety prodal Watts za milion liber milovaný dům v anglickém Sussexu, protože ztratil část soukromí – v blízkosti byla postavena fabrika na parfémy a zaměstnankyně lezly v polední pauze na její střechu v naději, že bubeníka zahlédnou. Noví majitelé našli ve sklepě po tom předchozím pětatřicet lahví šampaňského, bohužel prázdných.
Watts se usídlil v hrabství Devon, kde se obklopil starožitnostmi a zejména se věnoval své velké zálibě – chovu arabských plnokrevníků, ušlechtilého a vzácného plemene. Uznávaný chovatel se kvůli tomu ocitl v září 2015 i v Praze na prestižní přehlídce těchto koní na Císařském ostrově.
V Česku několikrát koncertoval s Rolling Stones a naše země pro něj měla jednu výjimečnost. „Havel byl jediný politik, který se mi kdy líbil,“ pronesl Watts o bývalém prezidentovi před pražskou zastávkou turné v roce 2018.
To bylo naposledy, kdy Watts v republice vystoupil. The Last Time. Tak se ostatně jmenuje i jedna ze skladeb Rolling Stones. Mimo jiné se v ní zpívá: „Vodejdu na hodně, hodně dlouho…“
