Jestli se dá o někom říct, že si splnil do puntíku dětské sny a nádavkem dostal ještě trochu víc, docela určitě to bude Tomáš Krcha. Třicetiletý rodák z Uherského Hradiště procestoval díky práci u společnosti Adobe celý svět, z pozice spíkra několik let promlouval k tisícihlavým davům, setkal se s těmi nejlepšími z oboru počítačového designu a dnes u technologického giganta se sídlem v Silicon Valley pomáhá vést tým, který pracuje na ambiciozním projektu Comet – novém nástroji pro designéry uživatelských prostředí mobilních aplikací a webů.
Když ale s Tomášem mluvíte osobně, bez obalu přizná, že má za sebou spoustu pádů, že nedokončil ani jednu ze dvou vysokých škol a že ve skutečnosti není žádný extrovert, co si řečnické exhibice na pódiu, jichž mimochodem absolvoval stovky, užívá už z podstaty své nátury. A vám je pomalu jasné, že za jeho úspěchem v podobě líbivého dresu Adobe i dobrodružného života na cestách stojí ještě něco jiného. Co je vlastně dostupné každému.
To, co Krchu vytáhlo z moravského města do sanfranciského ráje inovací, vystihuje asi nejlíp fráze „Talent is what annoys you“. Řečeno jednoduše – dopředu vás žene nutkání vyřešit to, co vás v hloubi duše štve svou nedokonalostí, a nenajdete klid, dokud s tím něco neuděláte. V jeho případě se tou nedokonalostí myslí osobní hranice, jejichž překonání ho pohání jak motor. A přestože tuhle poučku slyšel Krcha prvně teprve nedávno, podvědomě se jí řídí celý život.
„Když jsem si dal jako dítě metu získat černý pásek v bojovém umění taekwondo, bylo mi jasné, že dokud jí nedosáhnu, nemůžu s tímhle sportem praštit,“ vzpomíná. Když pak ve čtrnácti začal vytvářet weby a jezdit do Prahy na soutěž Junior Internet (kde vítězství pro mladé talentované ajťáky znamenalo totéž co vyhrát pohár Stanley Cup), umanul si, že nepoleví, dokud nevymyslí něco, co bude vypadat jako z jiného světa. I to se mu podařilo a po pár letech stál na stupni vítězů za web pro jedno uherskohradišťské muzeum bonsaí.
Tenhle úspěch mu kromě respektu lidí z oboru přihrál i kontakty a brzy následovaly další projekty. „Se spolužákem Markem Blahušem jsme třeba rozjeli výměnný reklamní systém Bannery.cz,“ vypráví o svých startupových začátcích. Jeho parketou byla nicméně technologie Flash od Adobe, s kterou pracoval už od puberty a která pomocí animace dokázala udělat web interaktivním, což bylo v dřevních dobách českého internetu velké novum.
Technologie, jak je známe dnes, se teprve rozvíjely, a pokud jste chtěli nahrát video třeba na YouTube, museli jste počítat s velmi špatnou kvalitou. Právě tahla slabá místa čekala na své „naštvané spasitele“, které nebavilo pasivně přihlížet, jak to někdo vymyslí za ně. Krcha, který se mezitím přestěhoval do Prahy, se spojil s dalším nadějným programátorem a zakladatelem firmy Superhosting Zdeňkem Cendrou, a společně trhu nabídli streamování videa v dobré kvalitě.
Následoval úspěch v podobě videochatu pro server Líbímseti.cz, který používaly desítky tisíc lidí denně, spolupráce se společností Prozeta na vývoji multimediálních řešení, a nebýt jednoho oběda, možná by dnes Krcha znal sanfranciský Golden Gate Bridge jenom jako natěšený turista. Bylo mu 22 a na ten oběd ho pozval country manager Adobe pro Česko a Slovensko Michal Metlička, který v závěru setkání jen tak mimochodem zmínil, že se naskytla pozice Flash evangelist pro Evropu, neboli propagátora aplikací téhle firmy.
„Já mu na to s poker face řekl, že to je zajímavé, ale ve skutečnosti to byl pro mě pořádný šok. Dělat v týmu s lidmi, kteří byli moji životní hrdinové a s jejichž produkty jsem doslova vyrůstal, byl sen,“ vzpomíná, jak o dva dny později seděl v letadle směr Amsterdam, kde se měl odprezentovat svým budoucím šéfům ze Španělska a USA, a na osvěžení angličtiny louskal články o zvířatech z National Geographic, což byl jediný nečeský časopis, který sehnal na Ruzyni. Evidentně mu to stačilo, protože po tomhle pohovoru úplně resetoval život.
Místo sezení za počítačem najednou létal na konference po celém světě, kde přednášel lidem z oboru o nových technologiích, na nichž pracuje Adobe. „Začátky byly šílené a z prvního výkonu jsem rozhodně radost neměl, ale zároveň to byl pro mě obrovský impulz se věci z oblasti řečnictví a projevu naučit,“ říká, jak pečlivě studoval přednášky Steva Jobse a na každou akci se důkladně připravoval, což rozhodně neznamená si jen poskládat slidy. „Když stojíte na pódiu, cítíte, jak z publika sálá neuvěřitelná energie, a vy víte, že to teď musíte fakt dát. Tréma i strach z diváků se dá překonat, stačí si uvědomit, že k němu není žádný důvod.“
Tenhle akční život se ale neslučoval se studiem vysoké školy, jemuž dal Tomáš nakonec sbohem. „Vždycky jsem dělal několik věcí naráz, na gymnáziu do noci designoval, do toho chodil na tréninky a věděl jsem, že si nechci zopakovat situaci, kdy ani jednu věc nedělám pořádně,“ říká, že prý nelituje.
Ostatně už po třech letech u Adobe změnil na vlastní žádost lokaci a místo z Prahy létal na konference z tyrolského Zillertalu. Splnil si tak svůj další sen žít v zimním středisku a každé ráno až do oběda trávit na sjezdovkách. „Věděl jsem, že to musím udělat teď nebo nikdy. Lidi občas odkládají věci a pak už se k nim nikdy nedostanou.“
Nakonec ale stejně skončil v Silicon Valley, kde se místo „evangelizace“ začal znovu věnovat projektům. A když zjistil, že mu chybí reálný nástroj pro navrhování, rozhodl se ho vytvořit. Svůj nápad představil důležitým lidem ve firmě a výsledkem bylo sestavení týmu, který už začátkem příštího roku oznámí veřejnou verzi beta projektu Comet.
Jeho pomocí se zjednoduší práce designérů, kteří zatím musejí v rámci aplikací Photoshop a Illustrator designovat v jednom nástroji a prototypovat v druhém. Zároveň si tím pomocí funkce nahrání návrhu na cloud ulehčí komunikaci s kýmkoli, komu chtějí svůj nápad prezentovat, ať jde o klienty, kolegy nebo investory.
Kariéra v Adobe zní jako skvělá věc, podle Tomáše se to ale nestalo přes noc. „Je za tím 16 let, kdy se něčemu opravdu naplno věnujete a máte pro to vášeň. Mám kolem sebe spoustu lidí, kteří jsou daleko lepší a jsou pro mě inspirací, takže to není o tom dosáhnout určitého stropu a dál nepokračovat“. Jenže pochybovat o sobě je podle něj pořád to nejhorší, co můžete dělat.
