Západočeskému těžaři uhlí a výrobce elektřiny i tepla Sokolovské uhelné se podobně jako jiným energetickým skupinám v posledním roce daří. Firma dle v minulém týdnu schválené účetní uzávěrky loni utržila 6,5 miliardy korun a ziskovost z pohledu EBITDA se jí zvýšila o patnáct procent na 868 milionů korun. To vše při roční těžbě 3,2 milionu tun uhlí.
„Z našich ekonomických výsledků je patrné, že tržby za minulý roky jsou srovnatelné s těmi za léta předchozí. Naopak ale klesá objem těžby uhlí, což souvisí s tím, že jsme po roce 2020 snížili plán,“ říká k aktuálním výsledkům dnes hlavní muž skupiny Pavel Tomek.
Sokolovská uhelná prochází překotným obdobím a to z mnoha úhlů pohledu. Firma před třemi lety zažívala nejhorší časy ve své historii kvůli tlakům na dekarbonizaci a sebevraždě jednoho z jejích majitelů Františka Štěpánka. Vedle depresí údajně těžce nesl vyhlídky konce těžby uhlí na Sokolovsku – tedy v regionu, který je s uhlím tradičně svázaný.
Už tehdy ale zbývající majitel a jeden z nejbohatších Čechů v žebříčku Forbes Jaroslav Rokos společně s Pavlem Tomkem, spravujícím svěřenský fond rodiny Štěpánků, začali rýsovat nový „zelený“ směr Sokolovské uhelné. Aktivity zahrnující výstavbu obnovitelných zdrojů nebo rozvoj nových technologií, jako je vodík zastřešil do nově vzniklé sesterské společnosti SUAS Group.
Dnes Jaroslav Rokos předává žezlo dál, když se domluvil na prodeji svých dvou podílů v Sokolovské uhelné a v SUAS Group – v obou případech ve výši 41,25 procenta – právě Sokolovské uhelné. Hlavním vládcem skupiny se tak právě v těchto dnech stává Pavel Tomek, který zastupuje zájmy dědiců Františka Štěpánka, nyní už i s Rokosovým podílem.
Hodnota transakce zveřejněna nebyla, dle odhadů Forbes jde ale o čtyři až pět miliard korun.
V současné době se ale uhlí kvůli energetické krizi opět dostává do popředí zájmu a pár let v něm ještě bude. Uhelné elektrárny v celé republice dnes jedou na plný výkon a těžaři posouvají své plány konce těžby uhlí. O tom svědčí i čerstvé události v Sokolovské uhelné, která v roce 2020 rozhodla o ukončení činnosti v jednom těžebním bloku.
„V březnu tohoto roku jsme ale byli nuceni toto rozhodnutí přehodnotit a v polovině června jsme celek znovu otevřeli, abychom zajistili energetickou bezpečnost a dostatek uhlí minimálně pro zimní sezony,“ konstatuje Pavel Tomek.
Pavel Tomek (vlevo) a Jaroslav Rokos v lomu Jiří nedaleko Sokolova
Jedná se o skrývkový technologický celek, který se nachází v nejvyšší poloze v lomu Jiří v těsné blízkosti Sokolova. Na tomto těžebním úseku pracuje dohromady 620 zaměstnanců a zatím jde pouze o těžbu zeminy nad uhelnou slojí nutnou před zahájením těžby samotného uhlí.
Dobyvatelné uhelné zásoby jsou v lomu Jiří v objemu mezi devadesáti až sty miliony tun, takže při stávajícím objemu těžby 3,6 milionu tun ročně je zde možné těžit i po roce 2040, který se považuje jako definitivní konec uhlí v Česku.
„Vnímáme, že oblast uhelné energetiky bude v následujících až čtyřech letech vykrývat propad, jenž v tuto chvíli nastává důsledkem nedostatku jiných zdrojů pro výrobu elektřiny a tepla,“ dodává Tomek, s nímž v tandemu s Jaroslavem Rokosem přineseme v chystaném červencovém čísle Forbesu, které dorazí na stánky v příštím týdnu, velký dvojrozhovor.
