V Brně se ve finále českého mistrovství ve hře Counter-Strike 2 střetly týmy dvou českých miliardářů Petra Dědka a Petra Syrovátka. Kdo zvítězil? A jak velký byznys se kolem esportu v Česku vlastně točí?
Obří halou znějí bubny a bojové pokřiky, nad hlavami publika vlají týmové vlajky. Obyčejně jsou to scény z hokejového zápasu, v tomto případě je tomu ale úplně jinak. Jde totiž o mistrovství české republiky v esportu, hraní počítačových her. Konkrétně střílečky Counter-Strike 2. Loni akce přilákala na brněnské výstaviště zhruba 27 tisíc lidí, letos to bude podle organizátorů minimálně stejně, spíše ale lepší.
Pro řadu lidí je možná pořád složité představit si, že pár kluků za monitory a s myší v ruce přitáhne desítky tisíc diváků na živý event. A možná ani to, jak velký byznysový potenciál celý počin má, nebo že přitahuje investice miliardářů. Jenže obojí je pravda.
V letošním brněnském finále se utkaly týmy Sinners a Dynamo Eclot. Společného toho mají spoustu. Oba patří do impéria českých miliardářů se jménem Petr, kterým patří hokejový klub, oba mají na starost jejich synové stejného jména.
Na straně Sinners je řeč o Petru Syrovátkovi a jeho synovi Petrovi, majiteli hokejového klubu Bílí Tygři Liberec, a především majitelích stavební společnosti Syner. Na straně Dynama Eclot zase o Petra Dědka a jeho syna Petra, kteří vlastní hokejové Dynamo Pardubice i firmy D+D Real.
Ve finále zvítězili Syrovátkovi Sinners nad Dědkovým Dynamem 3:0. Čtyři finálové týmy si pak rozdělily 1,25 milionu korun.
Své esportové aktivity má skrze Enterprise Esports i Daniel Křetínský, Karel Janeček investoval desítky milionů do týmu Entropiq. Také majitel skupiny prima Ivan Zach nebo profesionální fotbalista Jakub Jankto se řadí mezi známé české investory do esportu.
Že se točí kolem esportu čím dál větší byznys, je vidět už při vstupu do obřího pavilonu P na brněnském výstavišti. Stačí si všímat brandů, které tam chtějí být vidět. Sázkařský Tipsport je titulárním partnerem turnaje, v hale najdete vystavené vozy od automobilky Hyundai, velké reklamní plochy zabírají Česká spořitelna či Kooperativa, ale také Penny a Samsung, které si dokonce přivezly unikátní stánky. Svůj speciálně vyrobený autobus má v hale zaparkovaný i značka Alienware, dceřiná společnost výrobce počítačů Dell.
Za vstup na turnaj dá fanoušek v základním vstupném několik set, prémiovější vstupenky jdou do tisíců. Když to vynásobíme předpokládanou návštěvností atakující hranici třiceti tisíc lidí, začíná být jasné, že jde o mimořádně zajímavou byznysovou příležitost.
Foto Herní festival MČR
Vědí to i majitelé klubů, které se v letošním finále potkaly. Investice v desítkách milionů se jim zatím s profitem zpět nevracejí, ale dál věří, že jde o strategicky správné rozhodnutí.
„Náš zájem o esport má dva pilíře,“ říká Petr Dědek mladší. „Ten první je osobní – sám mám ke gamingu vztah a zajímá nás rozvoj dalších generací. Vnímáme, že jde o trend, který nelze ignorovat,“ doplňuje s tím, že silně oslovuje generace Z a Alpha.
Foto Relmost
To vidí jako klíčové, protože tyto věkové kohorty jsou k tradiční reklamě skeptické a snaží se jí aktivně vyhnout. Místo toho se Dynamo snaží své partnery propojit s komunitou přirozeně skrze zábavný obsah.
Druhý pilíř je podle Dědka strategický a komunitní. Dynamo Eclot podle něj už přerostlo úzkou závorku herní organizace, a to směrem k zábavě a tvorbě obsahu, ale také jako hub pro vývoj dalších talentů.
Také na straně Syneru a jejich Sinners je to cesta, jak oslovit skupinu potenciálních zaměstnanců, na které je jinými způsoby složité dosáhnout. „Je to super pro náš employer branding, kdy cílovka jsou studenti ČVUT a VUT i středních stavebek,“ říká Petr Syrovátko mladší.
Foto Syner Group
Syner navíc už není jen stavebnictví, firma má zainvestováno také do firem v technologiích i digitálních službách. Esport tak viděli jako ideální synergii, zvláště v kombinaci se zkušenostmi z klasického sportu, které nabyli skrze kontrolu libereckých hokejových Bílých Tygrů.
Cíle si Syrovátko mladší neklade malé. „Náš cíl je vyprodat naši domácí Home Credit Arenu. A následně i O2 arenu v Praze na gamingový event nebo major,“ říká Syrovátko s odkazem na sérii největších globálních turnajů, na kterých se dnes rozdělují v případě Counter-Strike 2 odměny i za více než dva miliony dolarů.
Další plány na rozvoj prý drží v rukou skupina hráčů a fanoušků, jako je on sám, tedy těch kolem 35 let, díky kterým se esporty dostávají stále častěji do mainstreamové zábavy.
„Počítám, že za pět let bude zcela normální záležitostí pro všechny, protože masa lidí už bude s gamingem sžitá,“ myslí si Syrovátko. Ale zároveň připomíná, že i tak jde o byznys, a přiznává, že investice do Sinners se Syneru zatím nevrátila.
Potřebujeme to zkomercionalizovat a konvertovat do peněz, jinak to je hobby koníček, a ne byznys.
Petr Syrovátko mladší
„S velkým očekáváním se díváme na monetizaci televizních práv, protože streaming je dnes převážně zdarma. Má sice super čísla, ale potřebujeme to zkomercionalizovat a konvertovat do peněz, jinak to je hobby koníček, a ne byznys,“ upozorňuje Syrovátko.
Minimálně soupiskou už ostatně české hranice Sinners i Dynamo Eclot přerostly. Najdeme na nich třeba Jordana Manevskiho ze Severní Makedonie v dresu Sinners nebo Švéda Rasmuse Johanssona a Litevce Emilise Blyžyse u Dynama.
Miliony korun pro hráče
Hvězdou české Counter-Strike scény je třiadvacetiletý David Bílý hrající pod přezdívkou forsyy v dresu Dynama Eclot. Bílý hraje na profesionální úrovni už čtyři roky a otevřeně říká, že se chce dostat na soupisku jednoho ze zahraničních týmů, které patří mezi nejlepší na světě. Dá se tím totiž i slušně vydělat.
„Naše příjmy se pohybují od statisíců až po miliony ročně, záleží, jaký kontrakt máte zrovna uzavřený. V evropských týmech jde často právě o ty miliony,“ říká Bílý s tím, že vyhrané odměny na turnajích už nehrají takovou roli, podstatná je klasická měsíční výplata.
Foto: forsyy, Facebook
Navzdory stereotypům hráč pod přezdívkou forsyy dodává, že většina hráčů se o sebe stará více než lidé, kteří počítačové hry nehrají. „Dodržujeme zdravý životní styl, hýbeme se, chodíme do fitka, snažíme se dbát na psychické zdraví a spoustu dalších věcí,“ vysvětluje český hráč.
Stejně jako většina menších sportů, také esport stál od začátku na srdcařích. Mezi takové patřil i Martin Novotný, který v šestnácti letech založil tým Eclot v roce 2015, původně s myšlenkou, že v něm bude působit jako hráč. To se ale nepodařilo a brzy se tak dostal do role manažera.
„Byznys jsem v tom zpočátku určitě neviděl. Jako něco s byznysovým potenciálem jsem to začal vnímat až pár měsíců po založení, kdy si ho začali všímat moji kamarádi a začali se mě ptát, kolik to vydělává,“ vzpomíná Novotný, pro kterého to – coby teenagera – bylo složité období. S původním parťákem se pro oboustrannou tvrdohlavost rozešel a řízení týmů zůstalo na něm. Pak ale přešel na plný úvazek, zaměstnal další lidi a to ho nabilo energií.
Foto Dynamo Eclot
„Od té doby jsem se manažersky hodně posunul. Přece jenom, když to živí vás, ale hlavně i lidi pod vámi, je to obrovská odpovědnost. Naučilo mě to výrazně zlepšit své soft skills a obecně dovednost předat svou vizi svým podřízeným,“ doplňuje Novotný, který dodnes zůstal jednatelem Dynama.
Podobně výrazným posunem prošla i organizační složka českého mistrovství, které se prvně konalo v roce 2011. Jen ve výrazně komorních podmínkách – v sále hotelu Jezerka u města Seč. Další dva ročníky pak proběhly v Praze a následně se celá událost přesunula prvně do Brna.
To, kde český esport dnes je, je ve velké míře zásluhou Lukáše Pleskota, spolumajitel esportové organizace PlayZone, která postavila spolu s operátorem Vodafone i vlastní multifunkční herní centrum na pražském Chodově, a předseda České asociace esportu. Vzestup esportu popisuje Pleskot byznysově hlavně po stránce širší sponzorské podpory.
„Na začátku šlo téměř výhradně o takzvané endemické partnery, tedy firmy, jejichž podnikání je přímo napojené na hráče: výrobci počítačů, periferií, mobilů, čipů a dalších potřeb pro gaming. Postupem času se však začali zapojovat i partneři, kteří využívají herní prostřední k oslovení široké cílové skupiny. Typicky třeba automobilky, banky nebo společnost ze sektoru rychloobrátkového zboží,“ vypočítává Pleskot.
Strategicky to firmám dává smysl. Hned 85 až 90 procent fanoušků totiž tvoří muži, většinou ve věku patnácti až pětadvaceti let. „Právě v tomto období si lidé často vytvářejí své nákupní chování, chodí na první brigády nebo do prvního zaměstnání. Vydělávají si vlastní peníze a přemýšlejí, za co je utratí. A platí, že produkty, které si v tomto věku oblíbí, už často nemění. A jaké produkty vyzkoušejí jako první? Ty, co jsou jim blízké,“ osvětluje hodnotu sponzoringu Pleskot.
Samotné domácí mistrovství pořádá od začátku Pavel Kristián, dodnes jeho hlavní organizátor. Vidí, jak se esportovní scéna v Česku postupně profesionalizuje po vzoru těch zahraničních. „U nás to není ve smyslu placených hráčů, ale spíše toho, co subjekty nabízejí partnerům. Z herních týmů se stávají mašiny na obsah. Agentury, které pomáhají partnerům ve styku s diváky. Logo na dresu nebo na banneru v hale je jen špička ledovce,“ říká Kristián.
Z herních týmů se stávají mašiny na obsah.
Pavel Kristián, organizátor esportovního turnaje
Jsou oděvní značky, které navrhují kolekce specificky pro esportové týmy. Celá ministerstva nebo i státy – jako například Malta – se prezentují jako ideální místa pro esport a lákají na zážitky u moře mladé generace.
Zvláště v prostředí střílečky Counter-Strike je příkladným vzorem Dánsko, jehož jeden z týmů Astralis ovládl na několik let globální scénu. Není to náhoda – už od roku 2019 má dánské ministerstvo kultury Národní strategii pro esport a tento segment cíleně podporuje. „Zatímco v Česku dokážeme vychovat maximálně jednotky úspěšných hráčů, v Dánsku vznikají celé týmy,“ doplňuje Pleskot.
Vyhlédnout ale můžeme i mimo Counter-Strike. Johan Sundstein, hráč hry Dota 2, je podle portálu esportsearnings.com nejvýdělečnějším hráčem historie a vydělal si víc než všech 1293 českých hráčů dohromady. Jen Dánové si z turnajů odnesli už 64 milionů dolarů, Češi sedm milionů dolarů.
Ale kdo ví, esport je stále ještě mladý a dynamický segment. S tím, jak velká část generací Z a Alpha jej sleduje, se nedá vůbec vyloučit, že za pár let bude standardem vyprodaná O2 arena, jak o tom sní Petr Syrovátko mladší. Na pódiu nebude žádná hudební star, ani se nebudou po ledě nebo palubovce prohánět nejlepší sportovci světa. Místo toho bude za obrazovkami počítačů sedět několik hráčů a naplněná hala bude bouřit. Potenciál na to český esport rozhodně má.
