Trvalo to trochu déle, než jsme čekali, ale ani téměř dvouapůlletý odklad nakonec nezabránil nejzadluženějšímu developerovi na světě v definitivním kolapsu. Ironií osudu je, že to byl hongkongský soud, kdo v pondělí definitivně odklepl likvidaci společnosti China Evergrande Group.
S málokterou firmou se přitom do té doby zacházelo tak v rukavičkách, přestože – minimálně v případě jednotlivců – si Čína jinak potrpí na exemplární tresty. Skupina Evergrande je tak velká a provázaná s dalším domácím čínským byznysem, že její pád způsobí vážné problémy celé tamní ekonomice. Nádavkem hrozí snížením důvěry zahraničních investorů v zatím stále druhou největší ekonomiku světa.
V pondělí nicméně došla definitivně hongkongské soudkyni Lindě Chan trpělivost a po měsících odkladů, kdy se developerská skupina snažila přijít s nějakým rozumným plánem restrukturalizace, řekla dost a poslala multimiliardový Evergrande do likvidace. Problémy společnosti každopádně sahají relativně daleko do historie a táhnou se dekády.
Roční vývoj akcií China Evergrande Group. Zdroj: TradingView
Hongkongský akciový index HSI ocenil pondělní zastavení obchodování s akciemi Evergrande Group a dvou jejích dceřiných společností jen symbolickým propadem o dvě desetiny procenta. To se může jevit jako poměrně vlažná reakce, ale připomeňme si, že celý index masivně krvácí již minimálně rok. A částečně tak již podobné riziko zahrnul.
Jen od začátku roku se tento sledovaný asijský akciový index propadl zhruba o šest procent a za posledních dvanáct měsíců odepsal téměř třicet procent.
Roční vývoj indexu HSI Zdroj: TradingView
Zatím nejspíš ani lidé v Číně netuší, jestli čínské úřady pondělní rozhodnutí hongkongského soudu uznají. Pokud ale ano, mezinárodní věřitelé budou moci čínské megafirmě zabavit majetek. Ten svého času nebyl zrovna malý, ještě větší jsou ale uvedené závazky, kterých je za více než 300 miliard dolarů.
Vyvrcholení problémů společnosti navíc před více než dvěma lety poslalo k zemi zbytek čínského realitního sektoru a zanechalo řadu lidí v nejistotě o budoucnosti jejich rozestavěného vysněného bydlení. Po celé Zemi středu zůstaly stovky nedokončených bytových komplexů a také tisíce rozzuřených Číňanů, kteří zaplatili předem a nedostali dosud nic.
Právě realitní sektor se přitom podílel na předchozím téměř zázračném hospodářském růstu Číny zhruba dvaceti procenty.
Kolaps realitního sektoru odstartoval v Číně časy, které země desetiletí let nepamatovala. Hrubý domácí produkt se loni Číně zvedl pouze o 5,2 procenta, to je nejpomalejší růst za tři dekády, pokud nepočítáme začátek pandemie.
A novodobé čínské prokletí se zdaleka neomezuje pouze na realitní sektor. Pokud se podíváme na akcie, vidíme, že za poslední tři roky se musely čínské a hongkongské firmy rozloučit s přibližně šesti biliony dolarů, což je jednak naprosto neuvěřitelné číslo a také je na něm pěkně vidět, jak moc investoři ekonomické budoucnosti Číny důvěřují, respektive spíše nedůvěřují.
Jak situace zašla tak daleko?
Kořeny problému mega developera musíme hledat až v devadesátých letech 20. století. Tehdy totiž získali velcí čínští developeři super snadný přístup k bankovním úvěrům, což jim ruku v ruce s rostoucí poptávkou po bydlení umožnilo rychle expandovat. Stačilo si půjčit, postavit a znovu cyklus zopakovat. Zejména chudší čínské samosprávy se navíc během tohoto období staly závislými na příjmech z prodeje pozemků, což boom rychlé výstavby ještě umocnilo.
Během pandemického roku 2020 se ale stalo něco nečekaného. Čínská vláda najednou zastavila developerům zdroj snadného financování.
Pokud byste si mysleli, že čínští developeři museli být za celá ta tučná léta zajištění na dlouho dopředu a podobný krok pro ně byl jen drobná nepříjemnost na trase, tak chyba lávky.
Desetiletí budovaná závislost na snadno dostupných monstr úvěrech se projevila podobně jako silná drogová závislost. Najednou se developeři ocitali v křečích a často prakticky neschopní normálně fungovat.
Evergrande spolu s Country Garden, Shimao Group, Guangzhou R&F, Fantasia Holdings, Yango Group a státními firmami China Resources a China Merchants Group skončil mezi nejzadluženějšími developery v Zemi středu.
Byl to ale právě Evergrande, kdo schytal černého Petra. Aby se Čína vyhnula přímým důsledkům, kam mohou vedle dalšího zpomalení čínské ekonomiky spadat i sociální nepokoje, rozhodla se pro to, čemu analytici říkají řízená demolice. V podstatě jde o provedení společnosti organizovaným kolapsem. Jenže právě do toho nyní hongkongský soud hodil vidle.
Problém byl, že společnost sama, zdá se, přestala jevit snahu dávat své záležitosti do pořádku a pro čínské politiky, kteří se už dva roky snaží obnovit důvěru v čínský realitní sektor, se stalo téma Evergrande pořádně horkým bramborem.
Na jedné straně se totiž stále snaží uchlácholit postižené čínské domácnosti a zmírnit dopad na armádu subdodavatelů obřího mega developera, aby se vyhnuli domácí krizi a sociálním nepokojům, na té druhé si zahrávají s dlouhodobou ztrátou důvěry zahraničních investorů.
Pokud by se totiž nakonec ukázalo, že nečínští věřitelé nemohou část svých ztrát získat zpět, bude to další rána pro důvěru v čínské podnikatelské prostředí. A tato důvěra se po více než dvou letech čínského politického lavírování ohledně Evergrande skutečně trochu vytrácí.
Například podle Reuters přímé zahraniční investice do čínské ekonomiky během loňského roku klesly o osm procent. To na první pohled nemusí vypadat jako zase tak moc, ale důležité je vidět vše v celém kontextu, a ten nám říká, že je to vůbec první pokles investic do čínské ekonomiky od roku 2012.
