Účet za velké firmy může ještě první odhady celkových škod výrazně navýšit. Zatím se mluví o sedmnácti miliardách korun. U malých a středních firem hrozí, že je kvůli podpojištěnosti záplavy zastihly nepřipravené.
I po letošních povodních se nejspíše ukáže, že s fenoménem podpojištěnosti je to stále stejné. Podle expertky Lenky Slabejové z České asociace pojišťoven je v Česku kolem 1,6 milionu nepojištěných nemovitostí.
„To je hodně vysoké číslo. Musíme přitom vzít v úvahu, že i u těch zbývajících s uzavřenou pojistnou smlouvou je zhruba sedmdesát procent těch, kteří jsou podpojištění,“ říká v rozhovoru pro Forbes.
Asociace už přišla také s prvním odhadem celkových škod. Ty by podle ní měly dosáhnout sedmnácti miliard korun. Slabejová dodává, že optikou dnešních cen by si ty nejničivější povodně z roku 2002 připsaly hrozivě vypadající účet ve výši jednasedmdesát miliard korun.
Asociace pojišťoven odhaduje pojistné škody za letošní záplavy na sedmnáct miliard korun. Jak velké škody by měly být u těch, kteří majetek pojištěný neměli vůbec?
To se velmi těžko odhaduje. Ve zmíněných sedmnácti miliardách korun jsou i škodní události na nemovitostech retailových i korporátních. Navíc procento nepojištěnosti, respektive podpojištěnosti je podle našich statistik u retailových nemovitostí vyšší než u korporátních. Dopočítat se tak toho, kolik bude těch ostatních, by nyní nebylo možné. Spekulovat nechceme.
Jaká je obecně míra podpojištěnosti v Česku?
Pokud jde o občanské nemovitosti, tak těch je v Česku zhruba 1,6 milionu nepojištěných. To je hodně vysoké číslo. Musíme přitom vzít v úvahu, že i u těch zbývajících s uzavřenou pojistnou smlouvou je zhruba sedmdesát procent těch, kteří jsou podpojištění.
V jaké míře?
Pohybuje se od pěti až do padesáti procent. Průměr je ale kolem jednatřiceti procent. To znamená, že plnění pojistné smlouvy je zasmlouvněné zhruba do dvou třetin reálných škod.
Čím je to způsobené?
Hodně do toho promlouvají ceny stavebních materiálů a prací, které za poslední roky výrazně vzrostly. Další věc je inflace. Poté se také velmi často stává, že lidé do své nemovitosti investují, třeba fotovoltaiku, bazén, rekonstruují a podobně. Jenže už to pojišťovně nenahlásí.
Docela zásadní položkou může být i kompletně nové vybavení dětských a obývacích pokojů. I to dokáže s celkovou částkou za zničenou domácnost zahýbat. Právě to, že lidé si pojistné smlouvy neaktualizují, je nejčastější příčinou podpojištění.
Připisujete to laxnosti nebo třeba neinformovanosti?
Myslím, že si jako klienti často neuvědomujeme, že pojištění je stejně důležité zabezpečení majetku, jako když si postavíte kolem domu vysokou zeď nebo si pořídíte nové bezpečnostní dveře.
Nejčastější moment uzavření pojištění je pak ve chvíli, kdy si třeba bereme hypotéku na koupi nemovitosti. Jenže pak už zapomeneme, že je třeba smlouvu aktualizovat při větší investici, či minimálně jednou za dva až tři roky.
A to už nemluvím o tom, jak moc se pojišťovny za posledních deset let ve smlouvách o krytí občanského majetku posunuly. Dnes uzavřená smlouva má oproti té před deseti lety nepochybně lepší krytí, zajímavější asistenční služby a neznamená nutně ani násobné zvýšení pojistné částky.
Jak jsou na tom s podpojištěností firmy?
Hodně záleží na velikosti firmy a vlastníkovi. Firmy, které jsou součástí mezinárodních struktur nebo mají zahraniční matky, mají většinou velmi kvalitní krytí formou mezinárodního pojistného programu. Ty problémy prakticky nemají.
Obecně mají velké firmy svého vlastního pojišťovacího makléře, který přesně ví, co mít ve firmě pojištěné. I proto ani u nich nebývají s podpojištěností problémy, byť občas se vyskytnou, pokud jde o soubor nemovitostí, které firmy vlastní.
To znamená, že malé a střední firmy jsou problematičtější?
Ty jsou na tom bohužel stejně jako jejich vlastníci: podceňují pojištění vlastního majetku. Firmy kolikrát nemají majetek pojištěný vůbec, nebo mají sjednané narychlo nějaké pojištění na nemovitost nebo technologii, na kterou si od banky braly úvěr. Chybí jim ale komplexnější balík pojištění, který by je skutečně pokryl.
Máte i u firem vysledovanou míru podpojištěnosti?
Tato čísla k dispozici bohužel nemám.
Když se podíváme zpět třeba na povodně 2013, co je při podobných událostech z hlediska pojišťoven nejčastější zjištění?
Nejčastěji nás překvapí počet lidí a firem, které nejsou pojištěné. Kolik z nich nechápe pojištění jakou součást, korporátně řečeno, mitigace rizika. Podle našich srovnání by měly letošní povodně být z hlediska škod třetí nejhorší.
Kdybychom přepočetli škody povodní z roku 2002 na dnešní hodnoty, byly by škody vyšší než jednasedmdesát miliard korun. Záplavy na Moravě z roku 1997 by vyšly optikou dnešních cen na pětadvacet miliard korun. Pevně doufáme, že s predikovanými škodami sedmnáct miliard korun už na třetím místě za letošek zůstaneme.
S jakou rychlostí pojišťovny zvládají takové živelné katastrofy vypořádat?
Pojišťovny už deklarovaly, že budou vyplácet zálohy, aby byly ještě rychlejší než jiné typy pomoci, především ta státní, aby měli lidé peníze co nejrychleji. Zálohy by měly být vyplaceny v horizontu jednoho až dvou dnů od podání žádosti.
Existuje ještě prostor pro výraznější růst celkové výše škod?
Nepracujeme s žádnými černými scénáři, které by ještě celkovou výši výrazně navyšovaly. Je ale pravděpodobné, že může dojít k ohybu našeho odhadu skrze škody ve větších podnicích. To se může týkat třeba zaplavené průmyslové části Ostravy, kde se dají očekávat skoková navýšení celkové výše škod. Přesnější odhady ale přinesou až zprávy od likvidátorů škod přímo na místě.
