Chtějí se posouvat dál, být lepší, úspěšnější, zanechat stopu. Ačkoli se věnují rozličným oborům, spojují členy letošního výběru 30 pod 30 – pochopitelně – velké ambice. Kde se jejich síla a touha berou?
Někdy potichu a vytrvale, jindy hodně nahlas a dravě. Motor, který mladé lidi nutí klást si cíle a jít za nimi, může mít různou podobu. Když jsme se na něj ptali letošních 30 pod 30, často zaznívalo: Prostě jsem takový!
„Chci být ten nejlepší, vychází to z charakterových vlastností, z povahy. Z vlastního nitra,“ říká Matěj Brzica, který je v šestadvaceti letech nejmladším ředitelem základní školy v Česku, konkrétně v rodném Stříbře.
Vnitřní potřebu posouvat se a dělat věci co nejlépe uvádí jako odpověď teprve patnáctiletý klavírista Adam Znamirovský. „Ambice pro mě není cíl, ale důsledek toho, že mě to, co dělám, baví,“ říká mladý muž, který disponuje naprosto mimořádným hudebním talentem.
Z odpovědí žen founderek se skoro zdá, jako by předpoklady k rozjetí vlastního startupu souvisely s předchozími sportovními úspěchy. Dokazuje to Ina Jovičić, jejíž firma eNOugh vyrábí sponu vybavenou umělou inteligencí, která v případě přepadení dokáže varovat útočníky a zalarmovat policii.
„Už odmalička jsem byla taková. Měla jsem obrovské sny, ale hlavně chuť si je odmakat. Myslím, že se to hodně vyvinulo ze sportu,“ popisuje Jovičić, která se věnovala volejbalu, tenisu, gymnastice i atletice, hrála na klavír, učila se španělsky a francouzsky.
„Člověk se opravdu naučí být cílevědomý. Ale hlavně jsem se naučila obracet to těžké v životě v takový benzin pro dosažení cíle. Co se týče podnikání, vždycky jsem chtěla najít řešení problému, který opravdu cítí většina lidí, aby to mohlo ovlivnit co nejvíc z nich. A tak to nakonec i bylo,“ zamýšlí se founderka.
Podobně to měla i bývalá reprezentantka v plavání Monika Štěpánová, která založila startup Lightly, jenž má patentovanou technologii na forenzní analýzu látek včetně drog. Přiznává, že ambice v sobě měla odjakživa a naučit se prohrávat pro ni nebylo jednoduché.
„Plavání mě naučilo disciplíně, vytrvalosti, a hlavně tomu, že nic není zadarmo. Obětovala jsem velkou část svého sociálního života a vše jsem podřídila jednomu cíli. A rozhodně to stálo za to,“ popisuje Monika Štěpánová, která díky skvělým sportovním výsledkům měla jít studovat na prestižní americkou univerzitu, ale kvůli zdravotním problémům musela s plaváním přestat.
„Energii, kterou jsem do té doby dávala sportu, jsem pak přirozeně přesměrovala do budování Lightly. Nepřipouštím si, že by něco bylo nemožné, a snažím se zachovat si určitou naivitu. Právě ta mi pomáhá nezaleknout se překážek, jít dál a brát výzvy jako součást cesty, ne jako důvod se zastavit. Baví mě dokazovat, že nic není nemožné a cíle a sny jsou od toho, aby se plnily,“ dodává Štěpánová.
Někdy za velké ambice může čistá zvědavost, jak potvrzuje AI výzkumník Václav Knapp, ale také matematička a traderka Dominika Zogatová.
„Neustálá chuť po sebezdokonalování a radost z překonávání komplexních výzev, které mě nutí být každý den o krok dál než včera,“ říká sedmadvacetiletá žena, jež pracuje jako traderka v RSJ Securities, kde s kolegy řídí algoritmické obchodování skupiny.
Investigativní novinářku Zdislavu Pokornou z Deníku N zase hnaly kupředu existenciální krize během dospívání. „A také pocit, že obyčejní lidé, které okolí podceňovalo, nemohou měnit svět,“ říká reportérka, jejíž zjištění nedávno vedla například k takzvané bitcoinové kauze.
Některé zase k výkonu žene představa děsivého pohodlí. „U mě platí cukr, tedy chtíč posunout svět k lepšímu, a bič, tedy strach z toho, že se stanu apatickým hovadem, což je můj antivzor,“ prozrazuje expert na umělou inteligenci Marek Miltner, který řeší zásadní výzvy udržitelnosti skrze startup PangeAI.
Podobně přemýšlí i jeden z nejvýraznějších talentů současného světového tenisu Jakub Menšík. „Ambice u mě pramení z hladu po něčem větším, než je pohodlí. Dosažení svého životního cíle. A z potřeby překročit limity, které existují jen do chvíle, než je překročím,“ říká symbol nové generace českých hráčů, který se nebojí mířit nejvýš.
Velmi často mají ambice kořeny v rodině. Talentovaný kuchař Dominik Unčovský třeba vzpomíná na kuchyň svých prarodičů, díky níž zatoužil být víc než jen řadový kuchař. Influencerka s vietnamskými kořeny Bé Hà Nguyen zase chtěla rodičům dokázat, že si jako prostřední dítě také zaslouží pozornost.
A Tereza Milošová, která i přes neutěšené rodinné poměry díky tvrdé práci a vytrvalosti vystudovala Cambridge a teď pracuje jako právnička v NATO, odpovídá všeříkajícím: „Takovou si mě rodiče upekli!“
