V tom, co dělají, patří oba k naprosté světové špičce a na jejich sportovní výkony může být celá země právem hrdá. Zlatí medailisté z Paříže David Kratochvíl a Josef Dostál upustili na konferenci Lepší Česko od všudypřítomného byznysu a promluvili o tom, jak Čechy rozhýbat a co je samotné žene dopředu.
„Sportu se věnuji jednoduše proto, že mě baví. Motivací je určitě chuť žít zdravě, ale pro mě je to hlavně o té vášni, ať už pro sport, nebo pro cokoli jiného. Motivuje mě, že můžu dělat něco sám pro sebe,“ prozradil na úvod paralympijský plavec David Kratochvíl.
„Když chcete být v něčem opravdu dobří, musíte to milovat a hodně tomu obětovat. Troufnu si říct, že jsme ukázkou toho, jak by měl člověk žít a sportovat, což bychom rádi předali dál. Motivovat hlavně mladé lidi k pohybu a být jim sportovními vzory,“ poznamenal rychlostní kanoista Josef Dostál.
Foto Profimedia
Kanoista Josef Dostál
V době, kdy Josef Dostál debutoval pod pěti kruhy na hrách v Londýně a slavil zisk první olympijské medaile, byly Davidu Kratochvílovi čtyři roky. Paralympijský šampion přišel kvůli rakovině sítnice o zrak v šesti letech, a než se dal na plavání, věnoval se jako malý hokeji.
O dvanáct let později oba dobyli olympijskou a paralympijskou Paříž, kde si kromě zápisu do historie přilepšili také finančně. Odměny pro medailisty, které vyplácí Národní sportovní agentura, jsou pro olympioniky i paralympioniky v individuální kategorii stejné.
Podle stanovených kvót si tak za zisk zlata, stříbra a bronzu vyzávodil David Kratochvíl v rámci jedné paralympiády 5,4 milionu korun. Josef Dostál si prvenstvím v závodě na jeden kilometr vysloužil odměnu 2,4 milionu korun.
Foto Ondřej Sejk
Paralympijský plavec David Kratochvíl
„Na ledě jsem byl týmový hráč, ale potom jsem přešel na plavání. Být sám sobě svým pánem mi vyhovovalo daleko více. Nemusím se zlobit, že jsem závod pokazil celému týmu, ale vlastně jen sobě, což si nějak vyřeším a jde se dál,“ říká nyní sedmnáctiletý Kratochvíl.
„Já mám dvě olympijské medaile se čtyřkajakem, single kajak byl však můj dětský sen a jsem trochu sobec, chci si tu slávu užívat sám, a ne se o ni dělit. Na druhou stranu dodnes jsme přáteli s Radkem Šloufem, s nímž jsme si na double kajaku dojeli v Tokiu pro bronz.
Není to tedy tak, že bych šel úplně přes mrtvoly, ale radši budu sám ten alfa samec, než abych se dělil s velkým kolektivem o nějakou slávu,“ přiblížil držitel pěti olympijských medailí Josef Dostál.
Publicita a zájem veřejnosti se po dosažení takových úspěchů zákonitě dostaví velmi záhy. Pro Davida Kratochvíla však výkony z Paříže nepředstavovaly zásadní životní změnu.
„Šel jsem z normálu do normálu. Je sice pravda, že mediální zájem je velký a zejména po paralympiádě to bylo hektičtější, ale nějak jsem se na to v hlavě připravil. Navíc jsem dost komunikativní a nevadí mi si takhle čas od času pokecat,“ přiznal plavec.
„Pokud jsou to rozmanitější otázky než ty, které zaznívají běžně, tak je mediální prostor fajn. Jakmile však říkám to samé pořád dokola, tak si připadám jako pracovníci v call centrech, kteří odpovídají dokola na ty samé otázky. Když je toho někdy moc, tak zajdu na ryby, tam se vyklidním a těším se znovu do téhle práce,“ prozradil kajakář Dostál a dodal, že nejlépe si od závodění na kajaku odpočine, když se zabrodí do řeky a chytá pstruhy.
Davidu Kratochvílovi zase v podobných situacích pomáhají hlavně hudební nástroje. „Pro mě je relaxací hra na klavír, rád si skládám vlastní melodie a kombinování tónů mě hodně uvolní. Samozřejmě si rád zahraji nějakou videohru, což je také cesta z reality a jedna z možností, jak se můžu na chvíli upnout na jiné myšlenky,“ řekl rodák z Halže na Tachovsku.
Ačkoli sám ještě nedosáhl plnoletosti, už nyní je Kratochvíl vzorem pro mladší děti. „Jsem velmi šťastný, když děti inspirujeme ke sportu, protože ten je ve školách podle mě malinko zanedbaný. Mám dobrý pocit z toho, že dětem předáváme energii a vybízíme je k pohybu,“ poznamenal.
Dodal také, že cesta k lepšímu Česku vede mimo jiné přes výraznější podporu sportovního zázemí v malých obcích.
Pro Josefa Dostála je Česko nejlepší země, ve které by mohl žít, a byť má své plusy i minusy, ve výsledku by podle svých slov odcházet nechtěl. „Jestli by se něco dalo zlepšit, tak to, že by lidé mohli méně brblat a více si vážit toho, co mají,“ uvedl.
„Mám dojem, že sportujícím dětem vzory jsme. Cestou na konferenci mě sice žádní mladí lidé nezastavili, zato mě na ulici doběhly dvě dámy ve středním věku, které se chtěly vyfotit a musely za mnou prý utíkat, aby mě stihly. Říkali jsme, že chceme rozhýbat lidi, tak dnes se to povedlo,“ završil zlatý olympionik debatu na pódiu Císařských lázní.
