Hranici dvou států překonalo začátkem února bijící srdce, které lékaři transplantovali pětileté dívence v Čechách. Orgán, který jí zachránil život, pocházel od dárkyně ze Slovenska. Jeho transport tak proběhl poprvé mezistátně – díky speciálnímu přístroji, který už třetím rokem používá pražský Institut klinické a experimentální medicíny (IKEM) v Praze.
Přístroj funguje na principu pneumatické pumpy s oxygenátorem. Odebraný orgán je promýván směsí krve dárce a dalších roztoků a srdce může zůstat napojené na přístroj až deset hodin. „Běžně se přitom musí srdce od dárce k příjemci dostat do čtyř hodin, protože s každou další hodinou stoupá riziko selhání o padesát procent,“ vypočítává ředitel IKEM Michal Stiborek.
„V tomto případě jsme věděli, že bychom to běžnou cestou nestihli, proto jsme využili speciální přístroj,“ popisuje převoz, do kterého se zapojili slovenští lékaři i armáda – bijící srdce letělo s odběrovým týmem v malém vojenském letadle. „Náš tým pak srdíčko přivezl až do Motola, kde se na dětské transplantace specializují a kde také operaci provedli a holčičku zachránili,“ vypráví ředitel.
Přístroj používá IKEM od roku 2019 a od té doby pomohl zachránit sedm životů. Jen loni zároveň lékaři a lékařky transplantovali 41 srdcí. Pět pacientů s nezvratným srdečním selháním žije i díky orgánu, který zachránila tato přístrojová metoda.
Kromě odběrů od dárců ze vzdálených míst ji lékaři využívají i k rekondici orgánů, které by se dříve k transplantaci nepoužili. Srdce napojí na přístroj a po několika hodinách posoudí míru zotavení jeho funkce, metabolickou kondici i vhodnost k transplantaci.
Přístroj za sedm a půl milionu korun darovala institutu nadace Kapka naděje ve spolupráci s kampaní společností Shell.
IKEM patří k největším tranpslantačním centrům v zemi. Kolik takových operací ročně provedete a nezbrzdila je pandemie covidu?
Na celkovém objemu transplantací v České republice se podílíme 66 procenty. A v loňském roce jsme dosáhli historicky největšího počtu transplantací orgánů, celkem 542. Rekordní byl i hospodářský výsledek: po zdanění 270 milionů korun. To nebylo dáno úhradami od pojišťovny za covidové pacienty, ale naopak tím, že jsme se starali o pacienty z jiných zdravotnických zařízení.
IKEM má totiž trochu jiné postavení v systému zdravotní péče v naší zemi. Patříme k vrcholu pomyslné pyramidy, která začíná u těch okresních nemocnic a pokračuje přes krajské a fakultní až k superspecializovaným pracovištím. Máme obory, u kterých si nemůžeme dovolit odkládat operace, protože by to mohlo být pro pacienty fatální. Nebyli jsme tudíž primárně covidová nemocnice – ne že bychom tu nějaké takové pacienty neměli, ale určitě to nebylo v takovém množství jako jinde.
Spočítali jsme si, že pokud bychom měli dvacet covidových pacientů na JIP, museli bychom zastavit veškeré transplantační programy. Z toho důvodu jsme jich neměli tolik v těch vážných stavech, ale zase jsme přebírali všechny pacienty z nemocnic z celé republiky, u nichž bylo potřeba provádět transplantační nebo kardiovaskulární výkony.
Takže rekordní počet transplantací byl způsoben tím, že jste přetáhli pacienty z jiných nemocnic?
Spíše to byl souběh několika věcí. Je potřeba říci, že transplantační program v České republice má příznivé legislativní prostředí. Platí, že u každého občana, který explicitně neprojeví svoji vůli, že nechce být po své smrti dárce orgánů, se předpokládá jeho automatický souhlas. A změna v loňském roce byla ta, že jsme také zásadním způsobem reorganizovali péči o dárce orgánů.
Foto IKEM
Nemohli jsme chtít po covidem těžce zkoušených nemocnicích, aby péče o pacienty, kteří by byli potenciálními dárci, spadla celá na ně. Proto jsme tyto pacienty začali převážet k nám. Do karet nám hrálo i to, že zdravotní pojišťovny vědí, že se vyplatí podporovat dárcovský program – náklady na další léčbu jsou u transplantace výrazně nižší, než když lékaři musejí řešit akutní problémy těžce nemocných pacientů. Zavedli jsme ale také technologické změny, které spočívají ve vyšším počtu perfuzí orgánů.
To asi budete muset trochu vysvětlit.
Jsem ekonom, ne lékař, tak se to pokusím vysvětlit laicky. Perfuzory si můžete představit jako přístroje, na kterých probíhá rekondice orgánů. Smysl jejich použití je tehdy, když orgán při odběru není v úplně dobré kondici, ale je předpoklad, že se jeho parametry mohou vylepšit, aby byl transplantabilní.
Například pokud by ledvina nebyla v okamžiku odběru dostatečně vhodná na přímou transplantaci, lékaři ji napojí na perfuzor a ten ji může zachránit. Česká republika, ale i svět se potýká s nedostatkem dárců orgánů, a pak se musíte snažit zachránit každý orgán, který jde. Navíc se v Česku ve většině případů stane dárcem člověk se smrtí mozku, ale my tento program rozšiřujeme i o dárce s nezvratnou zástavou oběhu, což je výrazně náročnější.
Které orgány nejčastěji transplantujete?
Ledviny, těch bylo loni 306, pak játra, těch bývá řádově kolem sto padesáti. Třetí nejčastější je srdce – loni ho získalo 41 pacientů. Je ale pravda, že není tolik dárců srdce, kolik bychom pro příjemce potřebovali, takže je nutné do toho započítat i mechanické srdeční podpory. Pak jsou to transplantace slinivky, tenkého střeva. My máme především dospělé pacienty a na ty dětské, kromě jater, které provádí pouze IKEM, jsou specialisté v Motole.
Čekací doba na orgány se počítá na měsíce. Mohu ji zkrátit, když třeba za transplantaci ledviny budu ochotna zaplatit?
Rozhodně ne, to v České republice legislativa neumožňuje. Při ministerstvu zdravotnictví je dokonce zřízeno Koordinační středisko transplantací, kterému musejí všechny nemocnice referovat, jaký je zdravotní stav konkrétního pacienta, který orgán potřebuje. Lékař sepíše zprávu, kde uvede důvody, proč by měl transplantaci podstoupit, a pak je pacient zařazen v Národním registru osob čekajících na transplantaci.
Foto IKEM
Může se samozřejmě stát, že se objeví někdo, kdo se na ten list dostane vysoko, třeba v případě transplantace jater – typicky po otravě houbami. Pak dostává přednost, protože jinak by zemřel. Postupuje se však podle striktně daných pravidel: urgence, shody v krevní skupině, váhového a velikostního poměru a podobně. Těch parametrů je opravdu mnoho.
Ani cizinci si u nás transplantaci zaplatit nemohou?
Z čistě finančního hlediska by to pro nás možná bylo lákavé, ale jednak nám to legislativa neumožňuje, a jednak to rozhodně ani není náš cíl. Jsme primárně nemocnice pro Čechy, naším pacientem se může stát kterýkoli občan z jakékoli části České republiky, nemáme žádný spád. A jak už jsem řekl, dárců je málo a my chceme zachránit nebo zkvalitnit život především co nejvíce našim pacientům.
Stále platí pravidlo, že příjemce nesmí znát identitu dárce?
Může vědět pouze, jestli to byl muž, nebo žena. Je to zejména proto, aby se ochránila jak rodina dárce, tak samotný příjemce. V minulosti se například v zahraničí stalo, že rodina dárce pak za příjemcem chodila a požadovala po něm peníze. Na druhou stranu chápu, že člověk by rád věděl, čí srdce dostal, ale bohužel, taková jsou pravidla, takový je zákon.
Při příchodu do nemocnice nelze minout výstavbu nových pavilonů. Jak jste s ní daleko?
Stavbu jsme zahájili asi před půlrokem, takže máme dnes hotové veškeré pozemní práce, máme vybetonované základy tři patra dolů a během tohoto měsíce budeme betonovat základovou desku. Po nějakých třiceti letech fungování IKEMu jsme se dostali na hranu našich kapacit. Chtěli bychom více transplantovat, více ošetřovat nemocné, ale tím pádem potřebujeme další prostory, například JIP. Nezbytně nutný je nový urgentní příjem.
Foto IKEM
Zpočátku jsme si mysleli, že budeme schopni stavět čistě z vlastních zdrojů, ale když jsme postupně řešili, jaké to má mít parametry, kolik lůžek, technické zázemí a podobně, zjistili jsme, že to sami nezvládneme. Stavba totiž vyjde na více než jednu miliardu korun.
Naštěstí jsme se dostali do programu strategických vládních investic, takže ze státního rozpočtu máme 600 milionů korun a z našich prostředků 450 milionů. To jsou peníze z hospodářského výsledku, který si roky akumulujeme a šetříme. Další řádově stovky milionů korun budeme potřebovat na reorganizaci stávajícího monobloku.
A kolik vám přibude lůžek?
Na první pohled moc ne, budeme mít nových 56 lůžek. Teď jich máme 354. Ale ta nová nám umožní věnovat se primárně pacientům po transplantacích, o které se budeme moci lépe postarat. Nové pavilony ale nejsou jen o nových lůžkách, rozšíříme v nich výrazně kardiocentrum, operační sály, vznikne se nová angiologická nebo metabolická sekce.
S jakým rozpočtem pracujete?
Řádově se čtyřmi a půl miliardami korun. Co se týče příjmů IKEM, tak ty jsou z veřejného zdravotního pojištění. Máme zaklasifikované výkony, které mají nějakou bodovou hodnotu a ty body mají nějakou finanční hodnotu. Pak je to odvislé od toho, kolik těch výkonů uděláte, ne každý je ziskový.
Máme trošku speciální pozici v tom, že hodně našich výkonů je v rámci České republiky unikátních, provádíme je jenom my. A tím se vlastně vracíme na začátek, kdy jsme za rekordní počet transplantací dostali více peněz. Ty potřebujeme, abychom je zase mohli investovat zpátky do systému – tedy do péče o pacienty z celé republiky.
