Že by se hraním na počítači dalo pohodlně vydělávat? Je to přání mnoha teenagerů, málokterému z nich však tenhle sen vyjde. Důkazem, že i zdánlivě neuskutečnitelná přání se mohou vyplnit, je nicméně Oliver Lepko, známý pod přezdívkou Skiter. Je jedním z nejlepších hráčů počítačové hry Dota 2 na světě a jeho pětičlenný slovenský tým Tundra Sports si po výhře na mezinárodním turnaji v říjnu rozdělil výhru 8,5 milionů dolarů.
Jak jste se stal profesionálním hráčem videoher?
Odjakživa mě bavily hry na počítači. Před deseti lety, když mi bylo čtrnáct, mi spolužák ukázal Dotu 2 se slovy, že se v ní dá hrát i profesionálně a je možné v ní na prize money vyhrát až 1,6 milionu dolarů. Řekl jsem si tehdy, že mě baví hrát hry zadarmo, tak proč bych se nemohl zúčastnit i nějakého turnaje. Od té chvíle to byl můj cíl, stát se profesionálem.
Takže Dotu hrajete od čtrnácti let?
Měl jsem v hraní přestávky, musel jsem se soustředit i na školu. Ale od začátku jsem se snažil hrát profesionálně a zjistit, jak daleko to dotáhnu.
Když si člověk ve čtrnácti řekne, že se stane profesionálním hráčem, co k tomu potřebuje? Speciální hardware? Trenéra?
To je právě jedna z věcí, které se mi na online sportech líbí. Kromě počítače a internetu není potřeba nic. Žádný klub, stadion nebo tak něco. V Dotě existuje žebříček jednotlivých hráčů, za výhru dostanete třicet bodů, za prohru o třicet bodů přijdete. A když hrajete dobře a dlouho, začnou si vás všímat profesionální týmy a ostatní dobří hráči. Já jsem v tuto chvíli třetí nejlepší na světě. Nepotřebujete žádné reklamy, akorát musíte být mega dobrý. Potom vás pozvou do týmu a tam můžete ukázat, co ve vás je.
Kdy vás poprvé oslovil nějaký tým?
Na první pozvání si už nevzpomínám, ale profesionálně jsem začal v německém týmu Penta Sports. Měl jsem z toho tehdy velkou radost, byl to první důkaz, že to, co dělám, může mít nějakou budoucnost. Nebylo jich moc, ale poprvé jsem si hraním vydělal nějaké peníze.
Jak se člověk připraví na světovou úroveň?
Musíte se neustále posouvat. Hrát pořád dokola. Zlepšovat se každý den. Ať už osobnostně, nebo v samotném hraní. Sledujete záznamy her lepších hráčů, než jste vy a snažíte se něco odkoukat. Vysvětluju to trochu zjednodušeně, ale tak nějak to je.
Jak to vypadá, když vám zavolá profesionální tým, že vás chce k sobě? Otestuje si vás?
Ti, kdo hledají nováčky do týmu, se dívají na výkonnostní záznamy. Z toho poznají, jestli je hráč dobrý, nebo ne. Ve druhé fázi si pak s týmem zahrajete tréninkový zápas proti jiným týmů. V ten moment se testuje i chemie mezi hráči, jestli si sednou osobnostně a kulturně. A pokud je tým spokojený, podepíše s vámi smlouvu a vyrazíte na turnaje.
Existuje v Dotě i nějaký žebříček turnajů? V říjnu jste vyhráli ten největší…
Systém turnajů se nazývá DPC, Dota Pro Circuit. V průběhu roku se v lize hrají i zápasy o dobré peníze, například v turnaji západní Evropy, WEU Division I, se hraje o 205 tisíc dolarů. Na takzvaném turnaji úrovně Tier 1 ve Stockholmu se již hrálo o 500 tisíc dolarů, ale také o body potřebné pro kvalifikaci na největší turnaj, International, který se hraje na konci sezony.
Oliver Lepko, „Skiter“, Foto: Tundra sports
Tým společně cestuje na turnaje všude po světě. Musíte mít do začátku nějaké peníze, abyste na to měli?
Vše hradí společnost, která vlastní náš tým, Tundra Esports. Platí veškeré náklady, od jídla, letenek, ubytování i dva až tři měsíce tréninkových táborů. Já nemusím dát ani korunu.
Jak vypadá profesionální herní tým? Kolik obsahuje hráčů a kolik dalších členů potřebuje k chodu?
V Dotě 2 máme v týmu pět hráčů, jednoho trenéra, jednoho manažera a jednoho psychologa. Tundra Esports jako společnost zabývající se počítačovými hrami má více zaměstnanců, ale ten sportovní tým vypadá takhle.
Kdo je Tundra Esports vlastní?
Maxim Demin, který vlastní také fotbalový klub Premier League Bournemouth. (V srpnu se ambasadorem a akcionářem Tundra Esports stal i holandský fotbalista FC Liverpool Virgil van Dijk, pozn. redakce)
Jak jste se k týmu dostal vy?
Dali jsme dohromady pět dobrých hráčů a hráli několik turnajů bez sponzora, jen sami za sebe jako tým Mudgolems. Některé jsme i vyhráli a vtehdy si nás všimli. Náš tehdejší kapitán Fata, který s námi už nehraje, prověřoval nabídky, jestli dávají finanční smysl a zda jsou seriózní. Takhle našel Tundru. Viděl, že majitel je velmi bohatý a bude o nás postaráno.
Jak funguje esportový tým po byznysové stránce? Prodáváte třeba dárkové předměty jako ve fotbale?
Byznys jde mimo mě, o to jsem se nikdy nezajímal. Ale z toho co vím, je merch určitě velký zdroj příjmů. Dalším jsou sponzoři, například sázkové kanceláře, kteří někdy financují až devadesát procent rozpočtu.
Mezi sponzory se už počítají i velké automobilky, že?
Ano, Audi, BMW nebo dokonce Mercedes. Pořadatelé některých turnajů dali nejlepšímu hráči padesát až sto tisíc eur na nákup vozu Mercedes podle jeho výběru.
Turnaj International jste v Singapuru odehráli na velkém stadionu, že?
Na dvou. Nejprve jsme hráli z hotelu skupinovou fázi, potom prvních pár zápasů play-off na menším stadioně a čtyři nejlepší týmy se pak přesunuly na velký stadion, Singapore Indoor pro dvanáct tisíc diváků.
Jaký byl zájem u diváků?
V letošním roce vysílání turnaje probíhalo v pěti jazycích a vysílatelé si kvůli pokrytí pronajali studia v Norsku a dalších zemích, protože v Singapuru nebyl dostatek prostoru. Vstupenky na finále byly okamžitě vyprodány a stadion byl plně obsazen. Letošní ročník zaznamenal největší sledovanost, když finále sledovalo 1,7 milionu diváků.
Vyhráli jste a splnili si hlavní cíl vaší kariéry. Čeho chcete dosáhnout dál?
Příští rok si to zopakovat. Každoročně se cenový fond největšího turnaje mění. Velkou část tvoří crowdfunding, protože diváci přispívají penězi za nákupy ve hře. Loni byl tenhle fond dvakrát vyšší (čtyřicet milionů dolarů oproti necelým devatenácti milionům). Říkáme, že jsme sice vyhráli turnaj, jsme nejlepší, ale nevyhráli jsme tu reálnou cenu.
Jak dlouho hrajete v této sestavě pěti hráčů?
Z původní sestavy jsme zůstali jen dva, já a můj spoluhráč z Izraele Neta Shapira s přezdívkou „33“. Za dva roky, co spolu hrajeme, jsme vyměnili hráče víckrát, ale v aktuální sestavě hrajeme už asi rok.
Je asi těžké měnit pětinu zaběhnutého týmu, že?
Je to tak. Chemie je velmi důležitá, moji spoluhráči jsou pro mě jako druhá rodina, trávím s nimi více času než s tou skutečnou. Kdybych je nemohl vystát, bylo by to hrozné. Ale při personálních změnách v týmu se raději držím v pozadí a soustředím se na to, abych byl tou nejlepší verzí sama sebe.
Oliver Lepko, „Skiter“, Foto: Tundra sports
Jakou roli má v profesionálním týmu manažer?
Každý tým je jiný. U nás to funguje tak, že když jsou někteří hráči nespokojení, tak se o tom pobavíme a když je většina pro nějakou změnu, tak se tam změna uskuteční. Ale existuje plno týmů, kde jsou třeba mladší hráči a kde manažer rozhoduje o chodu týmu sám a řídí ho.
Většinu roku cestujete po světě, že?
Jedete tam, kde jsou turnaje, pokud se na ně kvalifikujete, ať už je to v Peru, USA, Saúdské Arábii, nebo v Číně. Když jsem byl ještě na střední škole, měl jsem s tím problém, protože mě nechtěli pouštět, tak jsem si musel vymýšlet, že jsem nemocný.
Chodil jsem na gymnázium, chtěl jsem toho nechat, ale rodiče mě říkali, že to dokončím, že to zvládnu. Moje školské dny vypadaly tak, že jsem dospával předchozí noci. Bylo to hrozné, ale školu jsem dokončil.
Na vysokou školu už jste jít nechtěl?
Absolutně ne, neměl jsem na to čas. Teď jsem na Slovensku měsíc, za poslední dva roky je to nejdelší období, co jsem doma. A je to neuvěřitelné, mám čas si trochu oddychnout.
Jak se na vaše přání stát se profesionálním hráčem tvářila rodina?
Rodiče nebyli nadšení. Nikdy nic podobného neviděli, neměli příklad z minulosti, že to může fungovat. Byl jsem na ně za to naštvaný, ale když se mi začalo dařit, dali mi větší volnost. Řekli si, že na tom asi něco bude, a netlačili na mě, abych šel na vejšku. Mně se to vyplatilo, ale je to určitě nebezpečná cesta.
Oliver Lepko, „Skiter“, Foto: Tundra sports
Čím je to nebezpečné? Můžete i přijít o peníze? Nebo o zdraví?
Ta hra je zdarma, takže o peníze nejde. Ale jde o čas. Existuje hrozně moc mladých kluků, kteří do hry investují hromadu času, chtějí se stát profesionály. A o tom se moc nemluví. Rád bych se stal pro Slováky příkladem, že to je možné, ať jim rodiče dají šanci. Ale také bych rád pomohl pochopit těm klukům, že to není snadné a že prorazí jen velmi málo lidí.
V čem je největší riziko?
Když se tomu chce člověk věnovat, tak například není čas na školu. Je to dost velké rozhodnutí, zda se člověk chce touhle cestou vydat.
Kdy jste se vy definitivně rozhodl, že budete profesionál?
Stoprocentně jsem to věděl, až když jsem byl asi na pátém až šestém místě v žebříčku Evropy. Řekl jsem si – oukej, mám důkaz, že jsem dobrý. A když začaly přicházet nabídky na spolupráci, věděl jsem, že na to mám.
Vzhledem k tomu, že hru hrají miliony lidí najednou, je konkurence velmi vysoká…
To je právě ono. Vzhledem k tomu, že nepotřebujete sportovní haly ani nic jiného, je přístup do hry strašně snadný. Konkurence je neuvěřitelná.
Dá se říct, zda jste skutečně lepší než ostatní hráči, na rozdíl třeba od dvou hokejistů, který jeden hraje ve čtvrtém útoku v NHL a druhý v prvním útoku ve Finsku, byť jsou na tom se schopnostmi třeba podobně?
Můžeme říct, že jsme vyhráli nejlepší turnaj. Takže teď budeme technicky vzato celý rok v Dotě 2 nejlepší na světě. Ale obecně to vypadá tak, že pokaždé bojujeme na mezinárodní úrovni, a je jedno, o jaký turnaj jde.
Jaký typ hry je Dota2? Jde v ní spíš o strategii nebo o rychlé reakce?
Je to kombinace obojího. Jeden z hráčů řekl, že nejlepší přirovnání k tradičnímu sportu je, jako by to byl basketbal a šachy v jednom. Něco jako dynamické šachy. Na rozdíl od šachů nehrajete sami, ale se spoluhráči. Ve hře je proto ale daleko více chaosu, a je proto třeba mít dobré reflexy. Nedokážete předvídat vše, vždy je v tom i podíl náhody. Svou roli hraje i lidský faktor, a protože je v každém týmů hráčů pět, tak je desetkrát znásobený.
Potřebuje dobrý hráč také fyzickou kondici?
Rozhodně potřebujete psychickou odolnost. To se dá trénovat a potřebujete také fyzický pohyb. Chodíme do posilovny, často běháme. A také musíte trénovat svůj mozek, aby nedošlo k duševní únavě nebo vyhoření. Nemůžete neustále sedět za počítačem.
Záznam finálového utkání, ve kterém Tundra sports získali titul mistra světa v Dotě 2.
Sedíte před počítačem třeba čtrnáct hodin denně, nebo jde spíš o kvalitu tréninku?
Je to mix obojího. Kdybychom hře věnovali sto procent svého času, člověk by se z toho zbláznil. To není zdravé. Ale určitě velkou část času opravdu trávíte za počítačem. Pak jsou také dny, kdy potřebujete úplný reset, abyste se od hry dostali co nejdál.
Jak hraní her zvládá lidské tělo?
Nejčastějším problémem je karpální tunel. Nervy v ruce, v dlani, jsou opravdu rozdrcené. To je noční můra každého hráče. Musíte dbát na to, abyste dobře seděli, a opakovaně provádět cviky na ruce a dlaně, pravidelně se protahovat. Na to si musíte dát pozor.
Je hraní pohlcující? Dá se při něm nevnímat svět kolem sebe?
To rozhodně je. Je to úplně jiný svět, můžete úplně zapomenout na všechny problémy, které lidé běžně mají ve škole nebo v práci.
Oliver Lepko, „Skiter“, Foto: Tundra sports
Jaká je role hráče? Nakolik reaguje na situaci a nakolik plní dopředu danou strategii?
Každý hraje za jiného hrdinu a každý má svou odpovědnost. Pracujeme na přípravě jako tým, ale až zápas ukáže, zda byla naše strategie lepší než soupeřova a zda se hráči ten den dobře vyspali a hrají na úrovni, kterou si představovali. Hru může změnit mnoho faktorů
V šachu platí jasná pravidla pro pohyb figur. Mají hrdinové v Dotě 2 také své vlastnosti?
Vztahy mezi hrdiny, jakože někteří jsou lepší proti jiným, tam jsou, ale největší rozdíl oproti šachům je ta týmovost. A ještě jedna věc – máme záplaty, aktualizace, které často mění pravidla hry. Šachy zůstaly stejné, pro nás se hra mění od základu každého půl roku. Stále se musíme učit nové a nové věci.
O těchto změnách rozhoduje herní studio Valve?
Ano, mají pod sebou vývojáře s názvem IceFrog. On hru začal, on ji vymyslel. Společnost Valve ho najala, poskytla mu finanční prostředky a on hru celé ty roky řídí.
Proč se právě Dota 2 tak rozšířila a zprofesionalizovala? Co je na ní tak dobrého?
Jde hlavně o nepředvídatelnost. Chaos. Můžete si říct – téhle hře rozumím, vyhraju, ale pak zapracuje ten lidský faktor. Nikdy nevíte dopředu, co se stane. Na rozdíl od šachů se tahy nedají naučit dopředu. Musíte být připravený na cokoli. Kouč nám vyprávěl o astronautech, kteří nepanikaří, ani když selhávají všechny systémy. Nesmíte se nechat rozhodit.
Jak dlouhá může být kariéra hráče?
Považuji se již za druhou generaci. Hra je relativně nová, ale všiml jsem si, že kolem třicátého až dvaatřicátého roku života většina lidí odchází do důchodu. Některým se už začínají zpomalovat reakce, ale jsou i tací, kteří jsou v tomhle věku stále na vrcholu.
Jde také o to, jaké jsou vaše priority. Pokud jste stále připraveni dávat hře sto procent, můžete to dělat velmi dlouho. Ale spousta lidí má po dosažení určitého věku rodinu a nemůže se hře věnovat jako v mládí.
