Nejstarší brněnská vilová čtvrť přímo nad parkem Lužánky je atraktivní turistickou lokalitou, ale také místem, kde se psaly dějiny.
Na svazích Černých Polí se vyjímá několik krásných domů opředených historií, přičemž hlavním lákadlem je ikona funkcionalismu – vila Tugendhat. Ta ale není jediná.
Kousek pod ní donedávna chátral další architektonický klenot s charakteristickou hrázděnou věží, který se málem proměnil na bezvýznamné kusy cihel, dřeva a betonu. Z těchto materiálů nechal v roce 1862 postavit přední brněnský architekt a stavitel Josef Arnold vilu, jež dodnes nese jeho jméno.
Arnoldova vila po rekonstrukci
Arnoldova vila před rekonstrukcí | Foto Wikimedia Commons
Šlo pravděpodobně o vůbec první vilu v kolonii. Zpočátku sloužila jako letní sídlo rodiny Arnoldů, kteří patřili mezi společenskou smetánku své doby. Jenže Arnoldovi v ní žili pouhých dvacet jedna let. Od té doby vila své majitele několikrát změnila. Každý se na jejím příběhu i vzhledu podepsal.
Například do tehdy módního stylu art deco vilu převlékla její někdejší majitelka Cecílie Hože, teta Grety Tugendhat, která zde zavedla také ústřední topení a elektřinu. Cecílie byla v roce 1942 deportována do Terezína, odkud se už ona ani její rodina nevrátili, a vilu zabralo gestapo.
Nejdelším obyvatelem vily byly ale překvapivě děti, respektive mateřská školka, která zde našla útočiště od roku 1951 do roku 2012, a vychovala tak několik generací obyvatel Brna. Ti se nemohli na rozpadající se dům dívat a pořádali petice na jeho záchranu, které brzy přitáhly pozornost politiků.
Po deseti letech chátrání se vila konečně dočkala kompletní rekonstrukce, a unikla tak demolici. Čerstvě zrekonstruovanou Arnoldovou vilou, kde ještě stále zní zvuk vrtaček a vzduchem vane vůně terpentýnu, mě provází ředitel Muzea města Brna Zbyněk Šolc.
„O tom, jak se osud vily v průběhu pohnutého dvacátého století proměňoval, můžeme číst i ve vrstvách omítky. Na severovýchodním průčelí byly před rekonstrukcí ještě vidět důlky od kulek zřejmě vojáků Rudé armády. Kousky tapet ukryté za lištami zase vypovídají o vkusu jednotlivých majitelů,“ popisuje Šolc.
Citlivá rekonstrukce probíhala pod vedením architektů z brněnského studia Atelier 99 za přísného dohledu památkářů. Na vypracování projektu se podíleli také potomci rodin ze sousedních vil: Daniela Hammer-Tugendhat, dcera stavitelů vily Tugendhat, a Daniel Löw-Beer, pravnuk proslulého továrníka Arnolda Löw‑Beera.
„Nejsložitější bylo kompletní statické zajištění stavby. Dům se totiž kvůli četným přístavbám začal otevírat jako tulipán. Tak jsme ho museli zase svázat dohromady dvaceti patnáctimetrovými betonovými piloty. A protože bylo v posledních letech sucho a celý kopec je jílovitý, začala se sunout jak vila Tugendhat, tak i Arnoldova vila, což bylo také důvodem zavření školky,“ vysvětluje Šolc.
Rekonstrukce odkryla mnoho pokladů, které odhalují bohatou historii domu. Například schodiště, štukové stropy, ručně malované papírové tapety, původní kličky, výtah na jídlo nebo dnes už historické litinové topení.
„Našli jsme i různé perličky. Třeba pod podlahou byly komunistické noviny z padesátých let a různé propagandistické plakáty se zprávami například o tom, jaká bude tento rok dojnost. Pro dělníky to byl odpad a pro nás je to dnes poklad,“ usmívá se Šolc.
Celkové náklady rekonstrukce se vyšplhaly na částku kolem sto třicet milionů korun. „Základem financování byla dotace třicet osm a půl milionu korun z Norských fondů a zbývající částku kolem pětadevadesáti milionů doplatilo město. Dalších asi dvacet milionů bude stát rekonstrukce zahrady a šest milionů půjde každoročně na provoz vily,“ komentuje Šolc.
Město chce nové prostory využít ke vzdělávání mimo jiné o soužití moravského, německého a židovského obyvatelstva. Ve vile budou k vidění tři různé expozice. První z nich je věnovaná samotnému Josefu Arnoldovi, který vtiskl podobu dalším brněnským stavbám, jako je Kounicův palác, Biskupský chlapecký seminář či palác Gustava Adolfa von Schoellera.
Na druhé výstavě Židé v Brně se podílela Židovská obec a představí dlouhou historii židovského obyvatelstva v proměnách času. Třetí výstava se věnuje přímo historii Arnoldovy vily, v rámci které budou vystaveny také artefakty objevené při rekonstrukci.
„Nyní ve vile probíhají poslední úpravy interiéru, instalace výstav a příprava kavárny, která přivítá veřejnost v dubnu. V květnu se otevře také zahrada, která vilu propojí se sousedními vilami Tugendhat a Löw-Beer. Volně přístupné zahrady nabídnou prostor pro chvíle odpočinku, kulturu a vzdělání,“ zakončuje prohlídku vily Šolc.
Na brněnské adrese Drobného 26 tak nenajdeme už jen ruiny zašlé krásy, ale vilu ve své původní velkoleposti, která právě otevřela novou kapitolu svého rozmanitého příběhu.
