Tahle rodinná firma se vymyká. Otec Martin v devadesátých letech restrukturalizoval obří podniky typu Paramo či Synthesia, synové Jakub a Lukáš mají tituly z amerických univerzit – a teď se společně dvě generace Borovičkových pustily do startupů. Letos už do těch českých a slovenských investovali třicet milionů korun.
Pokud se mění svět okolo vás, nemůžete zůstat strnulí. Kdo chvíli stál, stojí opodál? Ano, Martin Borovička na to přikývne: „Mám radost, že můžu pomáhat novému. Protože na starém se budoucnost téhle rodiny stavět nedá. A rodinný majetek tu není pro nás, abychom ho spotřebovali. Je tu pro naše děti, vnoučata, budoucí generace.“
A tak v jedné místnosti sedí zástupci dvou generací, dvou různých typů byznysu – ale přitom velmi podobného pohledu na svět.
„Když máte dobré vztahy v rodině a hlavně znáte vzájemně své schopnosti a důvěřujete si, pak přece dává smysl spolu jít do společného podnikání,“ dodává Jakub Borovička.
Proto přišel s nápadem vytvořit Borovicka Capital. Prostředek, jak staré změnit v nové.
Martin Borovička má za sebou velmi úspěšnou jak manažerskou, tak podnikatelskou minulost. V devadesátých letech pomáhal oddlužit a přestavět společnosti Paramo, Synthesia či Explosia.
Když jeho syn Jakub v jeden moment vypráví, že se pustil do vlastní firmy proto, že ho už zaměstnání brzdilo, Borovička starší se pousměje: „Naprosto ti rozumím. Já jsem se možná zdržoval delší dobu, ale holt jsem kapitál neměl a vytvářel ho.“
Později se totiž stal spoluvlastníkem stavební firmy Čermák a Hrachovec, spoluvlastní též konzultační společnost Brightwater a podíly v dalších firmách. Jakub začínal v reklamních agenturách a od osmnácti obchoduje s akciemi, Lukáš po studiích v Americe působí jako režisér a producent, natáčí mimo jiné pro platformu Voyo.
Dohromady je ale dalo něco úplně jiného. To nové. Startupy. „Lukáš je analytik. Kuba tvůrce byznysu a vztahů, lokomotiva, co to tlačí vpřed. Já jsem si po třiceti letech v byznysu vědom rizik a taky je zmiňuju, takže jsem risk manažer – snažím se dávat zpětnou vazbu bez ambice chtít být vidět,“ popisuje otec rozdělení rolí.
Do světa technologických firem vletěli na rodinné společenství bez bázně, jen letos do českých a slovenských startupů nainvestovali třicet milionů korun. V portfoliu mají Wewell, aplikaci analyzující složení kosmetiky, slovenskou raketu Powerful Medical a její odnož Medannot, český Nutrition Pro, ale také SuperScale či Partory.
„Každý jsme do toho dali svoje peníze. Větší množství je schopno přijít od taťky, to je jasné,“ přiznává Jakub a jeho otec dodává: „Jako rodina máme zdroje, například Kuba hodně vydělal na akciích. Já ze svých možností dávám poměrně malé procento, kluci téměř vše a závazek a odhodlání tomu odpovídají. Tahle příležitost je na stupnici rizikovosti poměrně vysoko, ale potenciál má velký.“
A zrovna Martin Borovička o riziku a potenciálu ví své. Po pádu komunismu, kdy se konečně zvedla poklice dusící českou touhu podnikat, si udělal jméno jako elitní krizový manažer.
Foto se souhlasem Borovicka Capital
Zleva Lukáš, Jakub a Martin Borovičkovi
„Toužil jsem se nejdřív dostat do zahraniční firmy, abych vstřebal jejich kulturu, znalosti, dovednosti. My k Západu opravdu vzhlíželi a chtěli jsme se to co nejdřív naučit,“ vzpomíná na angažmá u francouzského obra Lafarge.
„Načerpal jsem tam toho spoustu a pak jsem dostal lano dělat CEO do Parama. Řekl jsem si: Tohle je příležitost, kde všechno zúročím, i studium MBA. Ano, měl jsem strach, ohromná firma, ohromné problémy… Ale kdy jindy si vyzkoušet krizový management?“ podotýká.
Paramo dal do pořádku, stejně jako další firmy. Život člověka připravuje na vzdálenou budoucnost, aniž by o tom cokoli tušil. Jakub si tak stále vybavuje, jak na cestách autem na dovolenou poslouchali, jak táta řeší restrukturalizaci Synthesie.
„Jako hodně mladý generální ředitel jsem si dokázal postavit mladý tým. Nevyprávěli jsme, proč něco nejde, makali jsme,“ tvrdí Martin Borovička.
„Ano, možná jsme byli tak trochu startupisté tehdejší doby. V čele velkých firem bylo hodně generálů, Napoleonů: Já jsem šéf, já to vím nejlíp, běžte to udělat a já to zkontroluju. To já rád pracoval v týmu a obklopil se lepšími lidmi, sázel jsem na otevřenou komunikaci. To udrželo tým akční a díky tomu jsme se mohli pustit do většího rizika.“
Což skutečně zní tak trochu jako popis technologické scény. Zároveň to neznamená, že by své potomky automaticky vedl k byznysu. Zvlášť Lukáš si odmala šel za filmařinou.
„Hlavně ať nás baví, co děláme,“ tlumočí Jakub jejich debaty. „Chtěl jsem objevovat, dělal jsem toho víc, od mladšího věku jsem pracoval v rodinné firmě. Vyzkoušel si zaměstnaneckou pozici i podnikání a zjistil, že podnikání mě naplňuje nejvíc. Když jako podnikatel něco vyhraju, je to úspěch pro mě, pro nás. Ten pocit je pak mnohem silnější.“
Ale muselo být z čeho stavět. Martin Borovička dostával lekce o tom, co kapitál umožňuje, doslova z první řady.
„Když jsme dali Paramo do pořádku, napadlo mě: Mít tak peníze a koupit to sám, během velice krátké doby bychom udělali slušný zisk a mohli budovat. Ale možné to nebylo,“ pokrčí rameny. „Načerpal jsem zkušenosti a hlavně získal velice podstatnou věc, kterou jsem tehdy úplně nevnímal. Dbáme v rodině na to, abychom drželi slovo a chovali se slušně. Což byla nakonec větší deviza než ekvita.“
Konkrétně tím myslí svoji pozici v bankovním sektoru. Poté, co vysekal z dluhů průmyslové obry někdejšího Československa a vrátil je do zisku, měl v bankách otevřené dveře i pro podpory své vlastní dráhy.
„S tímhle kreditem můžete jít i do soukromého podnikání a ukousnout si větší krajíc. Čermák a Hrachovec už bylo docela velké sousto,“ říká o stavební firmě, která měla loni rekordní obrat 1,6 miliardy korun.
Cesta ke startupům ale vedla přes syna Jakuba – a přes Forbes. Což není samoúčelná chvála, Jakub Borovička tenhle příběh vypráví rád.
„Přečetl jsem si u vás o svém kamarádovi z vysoké školy, co zrovna získal investici pro svůj startup,“ zmiňuje Gruzínce Guramiho Jobavu z Wewellu. „Nadchlo mě to. Kromě gratulace jsem mu napsal: Pojďme se sejít, zajímá mě víc, chtěl bych být součástí, chtěl bych investovat. Nebýt toho článku, nejspíš bychom tady teď spolu neseděli.“
To byl moment, kdy ho najednou „zaměstnání brzdilo“. A na rodinnou spolupráci jsou všichni zvyklí, třeba i z volejbalového hřiště, kde synové postupně rostli a rostli, až tátu přerostli i výkonnostně. Ohledně znalostí startupové scény platí totéž, což Martin Borovička přiznává.
Foto se souhlasem Borovicka Capital
Jakub Borovička
„S respektem a obdivem se dívám, jak jsou synové v mnoha věcech dál, jinde a lepší. V devadesátkách bylo skvělé, že jsem uměl anglicky, ale u kluků má jazyková výbava zase úplně jinou úroveň,“ říká. „Mladí jsou jako houby. My starší vaříme z toho, co jsme zažili, což je fajn, ale nemůže to být to hlavní. Není správně, abychom my táhli vlak.“
Ten společný se teď jmenuje Borovicka Capital. „Kdybych neměl zkušenosti s akciemi, asi bych se do toho nepustil tak po hlavě. Ale už jako kluk jsem si o tom četl knížky, i od Warrena Buffetta. V mých patnácti nám táta říkal o tom, jak tímto způsobem zhodnocovat úspory,“ vzpomíná Jakub na to, jakou hraje rodinné zázemí roli.
Nejblíže mají patrně ke kolonce andělských investorů.
„Chápu přístup velkých VC fondů, které mají vypočítané, kolik procent startupů jim musí vyjít. Já to mám vypočítané taky, ale stejně věřím, že nám vyjde většina,“ říká Jakub. „Proto zatím fungujeme hlavně jako koinvestoři, to je svým způsobem ochrana proti riziku. Pořád sbíráme zkušenosti, a když investujete společně s někým, kdo se oboru věnuje patnáct dvacet let, riziko je nižší.“
V rychle se měnícím prostředí není jistého nic, Borovičkovi ale v obecné rovině souhlasí s tím, že pokud mají exity ze startupů přibližně pětiletý cyklus a oni za první rok investovali třicet milionů korun, pak jsou celkově připraveni vložit sumu ve výši 150 milionů korun.
„To sedí. Je to představitelné a rozumné,“ poznamenává otec a syn pokračuje: „Máme vizi, že bychom se chtěli dostat na maximálně dvacet startupů. Chci být hodně aktivní a s vyšším počtem už to člověk nezvládne. Být jen pasivním investorem, co čeká na to, co se stane, to není naše strategie.“
Co ji tvoří dále? „Nechceme pracovat s věcmi navázanými na určité regiony, třeba Rusko, Čínu. Rozumím tomu, když tam někdo má byznys léta a je na tom závislý, to se chytře radí od stolu. Ale my tu možnost máme a je skvělé, že se můžeme rozhodnout,“ konstatuje Martin Borovička.
Shoda panuje rovněž na dalším geografickém pravidle: „Pokud je něco jen pro Prahu a okolí, nedává to smysl. Vždy se koukáme na velikost trhu. A taky řešíme bariéry vstupu, tedy jestli nám do toho pozítří někdo nevleze a nápad nám nevezme. To platilo i před třiceti lety a platí to pořád.“
Otec i syn přiznávají, že jim vstup na scénu usnadnila doba, v níž valuace klesly z někdejších přestřelených výšin. „Situace na trhu přinesla také to, že se některé firmy rozhodly změnit plán a víc hledět na to být cash flow a EBITDA pozitivní. Čili přiblížit se standardním firemním procesům,“ poukazuje Jakub.
Česko hledá svoji tvář čím dál akutněji a mladé technologické firmy se nabízejí jako jedno z řešení – podle odhadů ostatně už dnes tuzemské startupy generují až pět procent HDP, což se blíží například stavebnictví.
„Jelikož jsme u toho, utvrzuje mě to, že čeští a slovenští foundeři jsou velice šikovní, že i prostředí tomu pomáhá čím dál víc, že je čím dál lépe přijímáno také z tradičnějších odvětví,“ myslí si Jakub Borovička.
Takže začít budovat Startup Nation? Vymýšlet pobídky a podpůrné programy? V ten moment Martin Borovička ukazuje, proč se hodí i pohled jiné generace.
„Já celý život nespoléhám na podporu státu. Jsem rád, když nám co nejmíň komplikuje život a nehází klacky pod nohy. Starejme se o sebe, pracujme, pak dokážeme věci dělat,“ tvrdí. „Státní podpora a dotace jsou dlouhodobě na škodu věci; je lepší věnovat čas produktivní činnosti, kterou umíte, ne vyplňování žádostí.“
Jemu osobně podnikání se syny přináší nejen radost, jde i o značně praktický rozměr věci.
„Mám ohromné štěstí, protože spousta lidí mé generace přemýšlí nad tím, jak předat hodnotu dál. A já si říkám: To je paráda, když kluci s něčím sami přijdou, mají nápad, baví je to, jsou v tom zainteresovaní,“ říká Martin Borovička.
„Lidé mojí generace jsou zvyklí na určitý podnikatelský přístup, ale tradiční byznys se bude postupně přelévat do nového. Kdo se dokáže podívat i na nové věci, najde v nich hodnotu a pochopí ji. My jsme příkladem, i když jsme pořád na startu,“ uzavírá.
